Vánoční pohádka - ROBINOVO ŠTĚSTÍ

9. prosince 2008

Robin, malý chundelatý pejsek s krásně huňatým ocáskem, si sedl na své oblíbené místo u okna a trochu se zasnil. Přemýšlel, kdy páníček zase přijde. Poslední dobou moc času neměl a hráli si spolu jen hodně málo. Bylo mu tolik smutno. Ale snad se dočká. Nakonec páníček přišel domů vždycky, určitě přijde i tentokrát. Mockrát se už bál, že zůstane sám. Stále totiž nemohl zapomenout na to, jak kdysi sám byl. Toulal se ulicemi, až si ho všiml hodný pán, který si s ním dokonce chvíli i povídal. Nakonec mu dal pak najíst, až se rozhodl, že si vezme Robina domů.

Byl tenkrát tolik šťastný! Pán, kterému patřil před tím, Robina neustále huboval a někdy dokonce i bil, takže se Robin rozhodl, že uteče a už se nikdy nevrátí. Zatoulal se hodně daleko a doufal, že si nějakého hodného kamaráda najde. A tenkrát měl neuvěřitelné štěstí. To, když poznal právě svého páníčka. Moc ho miloval, protože tady měl všechno. Stále plnou mističku, spoustu lásky a teplíčko.

 

Jenže teď to bylo všechno trochu jinak. Páníček chodil domů stále později a Robin tu zůstával sám. Najednou ale uslyšel známý zvuk! Pán se vracel domů! Utíkal ke dveřím, aby ho mohl přivítat. Na všechno úplně zapomněl.

 

Pán konečně otevřel dveře. Robin už se hrnul do jeho náruče, ale najednou uviděl něco úplně zvláštního. Páníček nesl domů strom! Byl hodně podobný tomu, který byl na zahradě. Robin vůbec nechápal, proč tak hodný pán dělá takové hlouposti.

 

„To bude náš vánoční stromeček. Hezky ho ozdobíme a na Vánoce pod ním určitě najdeš nějaký hezký dárek!" vysvětlil Robinovi a přitiskl ho k sobě.

 

Vánoce? Tohle Robin nikdy neslyšel. Nikdy s ním ani nikdo nezdobil žádný strom! Jenže za chvilku po skvělé večeři Robin úplně na vše zapomněl. Pak vyskočil páníčkovi na klín a spokojeně usnul. Na Vánoce už zcela zapomněl.

 

Za pár dní se ale začaly dít věci! Pán stromeček postavil do obýváku kousek od televize a normálně ho tam nechal stát! Dokonce na něj věšel nějaké barevné koule. Robin se nestačil divit. Jen seděl a pozoroval, co se to děje.

 

Musel ale přiznat, že koule na stromku byly moc zajímavé. Dokonce mu to nedalo a šel se podívat blíž, hodně, hodně blízko.

 

Au! Stromek ho popíchal do čeníšku! Tak to už bylo moc! Robinovi se ta nazdobená věc přestala líbit úplně a rozhodl se, že ho ani strom ani Vánoce zajímat nebudou. Ale večer, když se na stromku rozsvítili světélka, zase změnil názor. Stromeček vypadal tak zajímavě! Dokonce tolik, že při sledování měnících se barev světel krásně usnul. Pak se mu zdál nádherný sen. Měl skvělého psího kamaráda. Už se mu vůbec nestýskalo. A dokonce pak šli i s páníčkem dovádět do nedalekého parku.

 

Další den byl tak skvělý! Pán byl od rána doma. Dokonce přišla i návštěva, tak se Robin vůbec nenudil. Ale co bylo úplně nejskvělejší, těch dobrot! Robin dostal i ochutnat. Celý den byl sice trochu chaotický, jenže krásně to doma vonělo.

 

Pak přišel večer. Všichni si sedli ke stolu a svůj talíř dostal dokonce i Robin. Na něm bylo moc dobré maso. Večeřelo se při svíčkách a Robinovi se moc líbilo, jak byli všichni hodní a milí. Nejzajímavější ovšem bylo, že pod stromečkem se nahromadily zvláštní krabice s mašličkami. Robin si chtěl s jednou hrát, jenže musel počkat. To se mu ale vůbec nelíbilo, protože mašličky tolik vyzývaly ke hraní.

 

Všichni dojedli a dovolili Robinovi si jít hrát s mašličkami. Měli z toho děsnou legraci. Jeden dárek si dokonce mohl rozbalit. Byla v něm voňavá a obrovská kost! Pak páníček vstal a odešel do vedlejšího pokoje, kam Robin z nějakého důvodu nesměl. Přitom tam byla moc pohodlná postel, na které rád lehával vedle páníčka. Jenže teď jí měl z nějakého důvodu zakázanou. Vůbec ale netušil, že jen na chvíli.

 

„Robine!" ozvalo se najednou z pokoje. Robin na nic nečekal a běžel za zavoláním. „Tady je dárek pro tebe. Snad budeš mít radost," pohladil ho po hlavičce a čekal, jak se bude Robin tvářit.


Ten nevěřil vlastním očím! V košíku na posteli seděl malý psí kamarád! Divně si Robina prohlížel a kňučel. Robin se nemohl vzpamatovat. Chvíli se díval na to malé štěně a chvíli zase na pána.

 

„No, ten pejsek teď bude bydlet s námi, aby ti tady nebylo smutno, když jsem v práci. Jen doufám, že mi nebudete společně předělávat byt! Spoléhám na tebe, protože jsi moc chytrý a hodný pejsek!" znovu ho pohladil.

 

Robin se rozběhl ke svému kamarádovi a pořádně si ho očichal a pak olízal. Štěně už tolik nekňučelo a bylo moc šťastné, že může konečně propátrat byt. Robin na něj celou dobu dohlížel. Vůbec se mu tedy nelíbilo, když štěňátko udělalo loužičku na podlaze. Robin musel svému kamarádovi vysvětlit, že tohle se přece nedělá!

 

Když večer usínal vedle svého psího kamaráda, podíval se na stromeček. „Aha", říkal si v duchu. „Tak ten stromek je tady proto, aby plnil přání." Jestli tedy budou ještě nějaké Vánoce, bude si přát, aby byl páníček stále se všemi doma. Nebo raději to, aby přivedl také nějakou hodnou paničku.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?