Věrný společník a přítel až do smrti

4. července 2012

Když mi bylo 15 přivedl otec domů štěně dlouhosrstého německého ovčáka. Dostal jméno Caesar a stal se členem naší domácnosti. Tehdy jsem mu nevěnoval tolik pozornosti, byl to přeci otcův pes. Jenže co se stalo a asi i mělo se stát, otec narazil na mladou, vyvinutou ždímačku účtů, nechal vše ležet a vzal roha.

 

 

Matka vzteky chtěla dát Caesara do útulku, nebo někam pryč. Ani nevím proč jsem se tenkrát Caesara zastal. Neměli jsme nijak veliké pouto mezi sebou, ale pamatuji se, že jsem tenkrát prohlásil, že pokud půjde Caesar půjdu také. A tak mi Caesar zůstal. Ze dne na den se stal mým nejlepším kamarádem a řekl bych spíš mladším bráchou.

 

Zažili, jsme spoustu hloupostí a příběhů, ale nad jedním naším příběhem nejeden rozum zůstává stát. Bylo mi sedmnáct a právě jsem neudělal závěrečné zkoušky na učilišti. Přišel kamarád, že má (už si nepamatuji přesně) nějaký důvod slavit a tak, že mě zve a zapijeme žal i radot při jednom. Tak jsem na to kývnul a dohodli jsme se, že si dáme flašku pod širákem.

 

Zabalili jsme spacáky, lahvinku (y) psy a vyrazili jsme na nedalekou sjezdovku. Na vrcholu sjezdovky je bývalá vodárna. Takový malý zarostlý bunkr. Rozbili jsme tábor, psy pustili na volno a rozdělali oheň. Popíjíme a kecáme a zase popíjíme a najednou okno. Nevim nic. Je druhý den, dvě hodiny odpoledne, ležím doma v posteli a vedle postele sedí Caesar a kňučí jako by mu bylo smutno.

 

Když se začnu zvedat z postele, vyskočí a začne mě olizovat a skákat po mě jako by jsem se vrátil z roční dovolené. Bylo mi hodně ze, přiznávám. Asi dvě hodiny mi trvalo než jsem se zprovoznil a začal se pídit po tom jak jsem se ocitl doma. Vysvětlení se dostavilo až když se objevil kamarád u dveří, jestli jsem doma a v pořádku.

 

To mě dost zarazilo, protože jsem měl za to že mě přivedl on a tak jsme začali debatovat a došli k závěru. V noci, v době kdy já už nepamatuji, začlo pršet a kamarád, který byl taky dost pod vlivem, ale pamatoval, zavelel návrat. Jenže já nebyl schopen kroku, natož jít těch pět kilometrů.

 

Zbalil věci a vypotácel se napřed, že někoho přivede, kdo mě odveze. Když se vrátil s autem a řidičem, tak ani já, ani Caesar jsme tam nebyli. Vydali se tedy pěšky nás hledat a skutečně nás našli na půl cesty domů. Šli jsme dle jeho slov jako psí páreček po čtyřech a vedle sebe a když jsem upadl, Caesar mě zase zvedl, když jsem sešel z cesty, Caesar mě za flígr postavil zpět a tak jsme cupitali promáčený po cestě.

 

A proč jste mě teda nenaložili do auta a neodvezli, jsem se ptal kamaráda a on mi na to odpověděl, že mému bodyguardovi by se v tu chvíli nepostavil. Pes ,který nikdy neštěkal, nevrčel a byl družný ke všem, ke komu já, zřejmě vycítil, nebo poznal moji bezmocnost a udržoval v okolí 20 metrů ode mne bezpečný koridor, kam nesměl ani nejlepší kamarád. A takhle mě dovedl až domů.

 

Nepídil jsem se kdo a jak mi otevřel dveře, protože když mi popisoval jak mě můj pes vedl domů a chránil, tak jsem Caesara objal a brečel jak želva. I teď se mi derou slzy do očí.

 

Za pár let jsem musel Caesara pryč, protože starostliví lidé v obci si začali vymýšlet, atp. Dal jsem ho kamarádce pro bratra, který byl myslivec. Skončil chudák na posuvném řetězu, protože se snažil utíkat za mnou, ale v práci byl prý skvělý. Navštěvoval jsem ho nejprve často, potom méně často a když jsme se odstěhovali do středních Čech, tak už vůbec.

 

Kamarádku jsem také od té doby neviděl. A před pár lety se mi v noci zdálo o Caesárkovi, jak jsme spolu kravili a blbli a já mu říkal, že ho navštívím, až tam pojedu. Ráno jsem to vyprávěl po telefonu mamce co se mi zdálo a že by jsme se na něj mohli zajet podívat. Máma byla nadšená, že by ho ráda viděla po tolika letech.

 

Odpoledne mi přišla sms od kamarádky, že mi bratr vzkazuje, že Caesárek den před tím umřel stářím. Takže on se přišel ve snu jen rozloučit. Nikdy nezapomněl a já taky ne. Byl to opravdový přítel až za hrob i přes to, že jsme se víc jak 8 let neviděli.

 

Chtěl bych pozdravit a poděkovat Vančurovým z Hnátnice, že se o něj dobře starali a že mi dali vědět, když umřel. Jsem za to moc rád. A ostatním bych vzkázal, že láska a věrnost psa se nedá měřit s ničím na světě. Milujte své psy a oni vám to vrátí tisíckrát. Nic v tomhle příběhu není vymyšleno, ani převzato od někoho jiného. Je to příběh můj a mého psa.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?