VIDEO: Návrat divokých koní

21. ledna 2013

„Já viděl divoké koně,“ zpívala se kdysi, nebo ještě zpívá u táboráků známá, už taky hodně dávná píseň neméně známého Jaromíra Nohavici. A zdá se, že pohled na pádící divoké koně se za nějakou dobu nabídne i nám. Nepůjde sice o koně pádící v čistokrevných stepích úrodného Polabí, které zahlédneme třeba z oken rychlovlaku Pendolino, ale zatím jen o skromné stádo v prostoru bývalého vojenského výcvikového újezdu Boletice.

Proč divocí koně právě ve vojenském prostoru?

Toto místo má být totiž základnou ambiciózního a odvážného projektu, jehož cílem není nic menšího než opětovný návrat divokých koní do naší přírody.

 

Huculové a exmoore pony - "předkové" divokých koní

Nezisková organizace Česká krajina hodlá v rámci svého projektu, na kterém spolupracuje s nizozemskou společností Taurus Foundation, dosáhnout toho, aby se divocí koně stali opět součástí naší fauny.

 

Divocí koně součastí české přírody

Nepůjde samozřejmě o původní divoké koně, kteří jsou již dávno vyhubeni. Tvůrci projektu však hodlají využít jejich geny, které se uchovaly v některých primitivních plemenech. Pomocí zpětného křížení by měl vzniknout kůň, který se bude svými vlastnostmi co nejvíce podobat dávnému koňskému obyvateli evropského kontinentu.

 

V ohnisku zájmu jsou dvě plemena:

  • Jedním je hucul, tedy karpatské plemeno, které má blízko ke koni, jenž kdysi obýval hluboké karpatské lesy.
  • Druhým plemenem je exmoorský pony, jehož chovem se zabývá výše zmíněná nizozemská organizace. Toto plemeno pochází z Velké Británie. Jako soumary používali tyto odolné koně již staří Keltové. Dnes existuje exmoore pony víceméně v téže podobě, jakou měl už na konci doby ledové.

 

 

Na tomto místě je ale nutno říct, že podobný pokus proběhl už ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Tehdy se v Polsku také pokoušeli zpětně vyšlechtit divokého koně. Díky tomu vzniklo plemeno ´Konik´. Avšak jak se dnes ukazuje, a to i pomocí analýzy DNA, má toho polský Konik společného s původními koňmi spíše méně než více.

 

Na podobné ´genetické´ překážky narazí podle odborníků ale i nynější projekt. Jde totiž o to, že současní huculové mají v sobě příliš mnoho krve hafligů, noriků či fjordů. A to proto, že v osmdesátých letech minulého století hrozilo huculům reálné vyhynutí, a proto byli v rámci záchrany kříženi s výše uvedeným plemeny.

 

Je samozřejmě jasné, že současní ´divocí´ koně nebudou zcela totožní s koňmi, jejichž kosti jsou součástí archeologických nálezů z doby pravěku. Ostatně tyto kosti patří dle všeho zřejmě ´kertagovi´ tedy předchůdci koně převalského. Kdežto hucul má blíž k lesnímu koni tarpanovi, ten se však v Evropě objevuje až počátkem osmého století.

 

Takový cíl si projekt ostatně neklade. Jeho počáteční fáze, pro niž se počítá se šestnácti poníky a čtrnácti huculy, má být zaměřena především na sledování toho, které z vybraných plemen je schopno se lépe adaptovat na středoevropské podmínky.

 

Podle toho pak bude vybráno i plemeno pro "finální osídlení", které by se mělo podle projektu ukončit někdy kolem roku 2030.

 

Autor: Karel Trčálek

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?