Vlci na Šumavě

Při pohledu do historie našeho území zjistíme, že vlci odedávna patřili k trvalým obyvatelům nejen našich lesů. Přibližně od 18. století docházelo k postupné redukci počtu těchto šelem, která přešla v jejich úplné vyhubení. Poslední vlk volně žijící v našich horách padl 2. prosince 1874 v polesí Lipka v oblasti Vimperka. Od té doby se sice občas dokáže výskyt jednotlivců v různých částech naší země, nicméně populace, která by byla schopná samostatného volného života, se zde již nikdy nerozšířila.

Vlk sehrává v přírodě nezastupitelnou roli především jako predátor regulující počty býložravců, na území České republiky především jelenů, srnčí a černé zvěře. V určitých případech nepohrdne ani liškou, zajícem, rybou, žábou, toulavým psem nebo různými zdechlinami. Součástí jídelníčku jsou také brambory a kukuřice či jiné ovoce. Výjimkou ovšem není ani útok na volně se pasoucí mladý skot, ovce, kozy nebo třeba drůbež. Důležitá je informace, že vlk dává přednost potravě nacházející se v jeho teritoriu a záměrně si vybírá staré či raněné jedince.

Mladý pár vlků v Národním parku Šumava

Založení nové generace vlků kdekoli na světě není snadná záležitost a začíná vždy stejně – od páru. Přivést do fungující smečky nového jedince, je prakticky nemožné.

Protože se vlkům nedaří trvale usadit na území naší vlasti, rozhodla se správa Národního Parku Šumava této situaci napomoci ve spolupráci s bavorskou zoologickou zahradou Bayerwald – Tierpark, Lohberg, kde vzniká nové zoocentrum s výběhy pro vlky, a také Zoologickou zahradou v Plzni. Zatímco na Šumavu putovala z německého Lohbergu samie vlka, z Plzně se do předem připraveného výběhu stěhoval samec.

Pro lepší představu – když se bavíme o „připraveném výběhu“, jedná se o území s rozlohou čtyři hektary, které je plné kamení, polámaných stromů, strmých skalních převisů a samozřejmě spousty míst vhodných k ukrytí v případě potřeby soukromí. Toto seskupení tak vytváří prakticky přirozené prostředí pro život vlčí smečky.

Pozorovací lávka nad výběhem pro šumavské vlky

Výhodou tohoto páru je, že oba jedinci pochází z výběhů, které jsou alespoň částečně na očích divákům. Jsou proto zvyklí na přítomnost obecenstva při každodenní činnosti, stejně jako při rituálech námluv a následného páření, kterého se, jak ošetřovatelé doufají, brzy dočkáme.

Tento fakt nahrává do karet možnosti pozorovat vlky v jejich výběhu z lávky, která je součástí výběhu a umožní tak zájemcům z řad návštěvníků pozorovat jeho obyvatele. Lávka povede prostředkem výběhu a bude umístěna v úrovni čtyř metrů nad zemí tohoto teritoria. I když je možné, že v prvních dnech se vlci budou schovávat – což je v novém prostředí zcela přirozené chování – s postupem času se lávka jistě ukáže jako velmi vítaným prvkem, díky kterému bude možné nahlédnout do života obyvatel výběhu.

Zoocentrum se podle informací Správy NP Šumava otevře v září letošního roku. Do té doby nehodlá Správa upřesňovat ani polohu výběhu, ani ve které části tohoto území se vlci nacházejí. Důvod je prostý – dopřát páru dostatek soukromí jednak pro sžití se s novým prostředím, jednak poskytnou klid pro následné páření.

Divoký vlk na Šumavě

Na závěr ještě jedna informace související s návratem vlků do šumavských lesů – přibližně ve stejnou dobu, kdy se uskutečnil převoz vlčího páru do výběhu v Národním parku, se v médiích také objevila informace o tom, že fotopast zachytila na pravém břehu Lipna – nedaleko obce Loučovice – dospělého a dobře stavěného divokého vlka, zřejmě samce.

A tak se možná se nakonec dočkáme návratu vlčí populace hned dvojnásobné.

Markéta Heinrichová