Voňavé dobrodružství

6. srpna 2014

Netrvalo to ani dvě hodiny a dojeli jsme na nové místo. Bylo to daleko v horách, vál tu svěží vzduch a já jsem si uvědomil, že si to tu pamatuju.

Jezdívali jsme sem s páníčky v zimě, když
chtěli jezdit na zvláštních dřevěných věcech po sněhu. Zaradoval
jsem se, vždycky se mi tu moc líbilo. Navíc byla hned první večer
opékačka u ohně. Musel jsem hlídat, aby nespadl na zem kousek jídla, protože
kdyby ano, hned bych ho poslušně uklidil. Ten večer jsem ale příliš
práce s uklízením neměl - škoda.
Chvilku jsem si tak seděl na trávě u ohniště a něco mě praštilo do nosu. Silná
vůně něčeho, co nám pejskům moc voní. Šlo to z lesa nad chalupou a
podle všeho to bylo docela blízko. Zaradoval jsem se. Až přijde
vhodná chvíle, hned se tím půjdu navonět. A ta vhodná chvíle přišla skoro
okamžitě, když mi panička odepnula vodítko.
Rozběhl jsem se rovnou k tomu. Nic jiného jsem nevnímal, jen volající paničku.
Řekl jsem si, že se k ní musím rychle vrátit, aby se o mě nebála a tak jsem se
nakonec rozhodl se pro dnešek v toulání trochu uskromnit, jen se navonět a
vrátit se zpátky za lidmi. A tak se i stalo. Zpět jsem byl zachvilku, krásně voňavý.
Panička s tím ale očividně nesouhlasila. Cítil jsem z ní zlobu a nechápal to. Byl
jsem voňavý pes, voňavý hodný pes, co se ihned vrátil k páníčkům.
Když jsme pak přišli domů, panička se začala snažit ze mě tu vůni dostat. Přemýšlel
jsem, proč to jen dělá. Nemohl jsem to chápat, když jediné, co opakovala bylo
"smrdí" a "kravinec". To první znělo skoro jako "hodný", nebo jako "stydí", ale to
druhé slovo jsem nepochyti, tak jsem jen kroutil hlavou, kdykoli to řekla.
Spát jsem šel už ne tak voňavý, ale voněl jsem pořád.
Další den se ke mně nikdo moc nechtěl, nechtěli se se mnou mazlit, ani se ke mně
přibližovat. Nikdo si ani nesedl do pohovky, ve které spím - což mi ale ani trochu
nevadilo.
Později jsme šli s paničkou na procházku. Zamířili jsme někam, kde jsem si to moc
nepamatoval, ale tušil jsem, že to tam znám. Byla tam veliká díra v zemi plná vody.
Lidé tomu říkají "koupaliště", ale tohle je docela špinavé a nikdo se tam moc
nekoupe. V tuhle chvíli tam nikdo nebyl. Panička se rozhlédla, ale nejspíš nikoho
neviděla. Ani já nikoho necítil. Nakonec se otočila na mě a pustila mě k vodě.
Pomalu jsem se přikrčil k hladině. Měl jsem docela žízeň. Voda byla osvěžující a
tak jsem si řekl, že si namočím i packy. Sáhl jsem tam jednou packou a v tu chvíli
se to stalo. Šplouch!
Sklouzl jsem přímo do vody. Bylo to mělké koupaliště, ale na dno jsem neměl šanci
dosáhnout a nešlo mi vylézt. Toto koupaliště má totiž šikmou stěnu, kterou se do
něho vstupuje a mně to po ní klouzalo jako po blátě. Ze všech sil jsem se snažil
vyšplhat nahoru, ale nešlo to. Začínal jsem být docela zoufalý. Doplaval jsem na
druhý okraj a chytil se ho. Díky bohu, že mám tak silné přední packy! Vytáhl
jsem se s jejich pomocí nahoru. Panička byla ráda, že jsem venku a když se vrátila,
řekla něco typu "už nesmrdí", čemuž jsem taky nerozuměl.
No abych to celé shrnul, skončil jsem promočený, vylekaný a už jsem ani kapánek
nevoněl. Ach jo, proč zrovna já?

 

Přidáno: 110 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?