Výcvik mladého koně, aneb jak na koňského juniora - 2. díl

Na konci minulého dílu uměl náš koník již chodit v kroku, tak tedy pokročme o další krůček dál.

Technika přechodů

Koně i nadále lonžujeme na obnosku bez vyvázání, zkoušíme přechody do zastavení a začneme s koníkem klusat. Slovní povel pro vyšší chod se většinou zahajuje jakýmsi přípravným slovem na přechod do vyššího chodu, a to „jdi", je to taková předzvěst, teprve za ní přidáme název vyššího chodu, do kterého chceme přejít. Celý povel je svižný a výrazný, slovní povel doplníme mírným zvednutím biče nad úroveň karpálního kloubu, popřípadě můžeme koně lehce klepnout po zádi. Pamatujte si, je důležité koně nepředbíhat, pokud chceme zrychlit přiblížíme se spíše k zádi koně. Pokud však přecházíme do nižšího chodu slovíčko „jdi" již nepoužíváme a název chodu naopak protáhneme např.: „króóóók" a bič snížíme k zemi a můžeme přidat jemnou zádrž rukou.

Pokud koník bez problémů zvládá chůzi po obvodu kruhu v kroku, v klusu většinou problémy nejsou, můžeme opět použít vodiče. Ovšem není to až tak vhodné, pokud váš koňský student stále utíká dovnitř, často stačí jen zamířit bič na plec koně popřípadě „poslat" ke koni po lonži tzv. „vlnku", které docílíme rychlým pohybem zápěstí nahoru a dolů. Pokud se stane, že koník nacválá, netrestáme ho, chvilku ho necháme a pak ho klidně převedeme zpět do klusu.

Navykání na udidlo a sedlo

Pokud kůň zvládá klusat, můžeme ho začít zvykat na obřišník, udidlo a později na sedlo, otěže a vyvázání. Opět začínáme zvolna a na obřišník koně zvykáme v boxe, pak na ruce a až nakonec na lonži, zpočátku obřišník moc nepřitahujeme, ale dáváme pozor, aby se obřišník neposouval. Na udidlo zvykáme stejně postupně jako na obřišník, je vhodné lehčí přiměřeně silné udidlo např. umělohmotné. Nejprve lonž do udidla nezapínáme, lonžujeme nadále na obnosku a udidlo necháme volně ležet v hubě koně, aby si na něj dostatečně zvykl a bral ho za samozřejmost, teprve pokud chodí kůň i s udidlem klidně a nebrání se mu, můžeme do udidla zapnout i lonž. Dáváme si však velký pozor, abychom koně lonží prudce nezatáhli. Pokud se začne koník udidlu po připnutí lonže bránit, vrátíme se  zase o krok zpět, protože ještě není na udidlo dostatečně zvyklý. Můžeme také již pomalu zvykat koníka na sedlo, nejprve bez třmenů a pokud se koník v klidu pohybuje se sedlem v kroku a klusu, můžeme začít lonžovat i se staženými třmeny. Připravte se na to, že váš svěřenec může být ze začátku poněkud neklidný, obzvláště v klusu, snažte se ho uklidit hlasem a vytrvejte, on si za chvilku zvykne. Tímto cvičením zvykáme našeho svěřence na pozdější pobízení holeněmi. Podobně můžeme koně připravit i na otěže, jen musíme otěže dostatečně připevnit, aby nehrozilo nebezpečí, že se otěže posunou a koník do nich šlápne.

V příštím díle se podíváme na problematiku pomocných otěží a obsedání.

Autorka: Dominika Strejcovská

Andrea Ivaničová