Výcvik záchranářských psů

28. února 2008

Motto: Na co nestačí lidé a technika, to dokáže pes. Vyhledávání živých lidí v sutinách domů zničených zemětřesením, zavalených pod lavinami, či zraněných v nepřístupných terénech, vyhledávání lidských ostatků po katastrofách, haváriích, hledání utonulých, odhalování plastických trhavin vyrobených starými metodami a tudíž pro moderní detektory neviditelných - tam všude člověk a jeho technika selhává a musí nastoupit pes záchranář.

Výcvik záchranářského psa není jednoduchý a musí začít už výběrem vhodného štěněte. Z hlediska rasy, plemeno hodící se vyloženě k nějaké záchranářské disciplíně neexistuje. Pes musí splňovat základní předpoklady, jako je výborný čich, inteligence, snadná ovladatelnost, temperament, duševní vyrovnanost, schopnost motivace a pracovitost. Jsou plemena, která jsou zastoupena častěji (např. německý ovčák, boxer, dobrman, rottwailer, border kolie apod.), ale mezi záchranáři je také spousta loveckých plemen a kříženců. Jakékoli štěně, se kterým chceme začít záchranářský výcvik, musí být správně socializováno, to znamená, že nesmí být nedůvěřivé, bázlivé a nekontaktní. Socializace se provádí v prvních třech měsících života, kdy se pes seznamuje se svým okolím, s novými situacemi a ostatními členy své smečky. Nejlepším způsobem jak dosáhnout žádoucích výsledků je učit štěně formou hry. Pro psa to musí být zábava, musí ho to bavit.

 

Nejjednodušší formou učení je návyk, neboli habitace: pes si navyká na prostředí a podněty, které se opakují a přestává na ně reagovat. Takto například učíme záchranářského psa reagovat pouze na sedící a ležící osoby. Stojící, či jdoucí osoby musí zůstat nepovšimnuty.

 

Další formou učení je podmiňování, které dělíme na klasické (známý Pavlovův reflex) a operativní. Při klasickém podmiňování reaguje pes reflexivně na nějaký podnět. Reflex může být buď vrozený, nebo naučený, přičemž naučený reflex je třeba posilovat, aby časem nedošlo k jeho vyhasnutí. Operativní podmiňování je vlastně metoda pokus - omyl. Pokud pes udělá něco správně, dostane odměnu, pokud ne, nedostane nic. Jako odměna je ideální oblíbená hračka, ale protože závislost na hračce se buduje postupně, zpočátku je odměnou žrádlo (kousky sýra nebo masa). Nezapomeňte na to, že i pohlazení a pochvala je pro psa odměnou.

 

Pokud máme vhodné a dobře socializované štěně a rozhodneme se pro speciální záchranářský výcvik, je nejlepší vyhledat nejbližší kynologickou organizaci a cvičit pod odborným dohledem. Základní záchranářské návyky ale můžeme zvládnout sami. I zde platí, že výcvik musí být hrou a zábavou. Můžeme začít hrou na schovávanou. Když štěně na procházce na chvilku nedává pozor, schováme se mu a necháme ho nás hledat. Je nutné se schovat jen lehce, aby nás štěně našlo a potom ho výrazně pochválit. Později učíme štěně hledat i jiné osoby, například členy rodiny, nebo kamarády. Zde je nutné, aby ten co se schovává, vyvolal při odbíhání v psovi zájem o svou osobu. Toho se docílí pokřikem, nebo ukázáním pamlsku. Schovaný figurant také nesmí stát nebo chodit, jak už bylo řečeno dříve. Pes pak vyrazí až na psovodův povel „hledej" a po nalezení zůstane u figuranta a neodbíhá zpět.

 

Druhým stupněm tohoto výcviku je naučení štěněte štěkat na povel, což je pro záchranářského psa naprostou nutností. Pokud už pes umí štěkat na povel, figurant ho ihned, jakmile ho pes najde, rozštěká a poté odmění. Tak se pes reflexivně naučí štěkáním upozornit na hledanou osobu. Tento výcvik musíme provádět v různých prostředích a s různými figuranty.


Zhruba kolem půl až jednoho roku stáří se můžeme se psem přihlásit do některé ze záchranných brigád a specializovat se na určitý druh záchranářských prací. Ty se dají rozdělit na:

  • vyhledávání v sutinách
  • vyhledávání na ploše
  • vyhledávání ve vodě
  • vyhledávání v lavinách
  • záchranné stopování.

 

Další rozdělení může být na vyhledávání živých osob a vyhledávání mrtvých těl, nebo jejich částí.

 

Jak je specializace důležitá si můžeme ukázat na následujícím příkladu. Pokud pes specializovaný na vyhledávání v sutinách neumí rozeznat mrtvou osobu od živé, zbytečně označuje i mrtvé a ubírá tak čas na záchranu přeživších. Tak může například dobře vycvičený pes specialista najít kapku krve na ploše fotbalového stadionu a pomoci najít zraněného, a jiný odlišit ostatky lidských a zvířecích těl při živelných a průmyslových katastrofách, umožnit jejich ohledání kriminalisty, vypořádat pojištění a důstojně pochovat.

 

Různé specializace mají různé specifické formy výcviku a s tím spojené problémy. Například výcvik pro vyhledávání zahynulých, který se označuje termínem „cadaver" a je u nás poněkud ztížen legislativou, která neumožňuje používat vzorky z lidských těl. Špatně vycvičený pes je potom veden motivem získání potenciální potravy, což kromě etických problémů může způsobit zničení stop kriminálního činu apod. Pes by měl mít po nalezení oběti radost, že splnil pro svého pána úkol a měl by být odměněn pamlskem nebo pochvalou.

 

Lavinoví psi se zase cvičí pomocí tzv. „hrobů". Hrob je jakási kapsa ve sněhu hluboká asi 2 metry a metr široká, kde musí figurant vydržet někdy i hodinu, než ho pes najde. Výcvik začíná nejprve s nezasypanými kapsami, kdy figurant zaujme psa, pak se schová do úkrytu a nechá psa, aby k němu doběhl. Pes vybíhá až na povel psovoda a figurant ho pak musí rozštěkat a udržet při sobě, dokud nedorazí psovod. Figurant je také ten, který psa chválí. Zkušení psi pak již hledají figuranty zasypané.

 

Podobně se cvičí psi pro práci v sutinách, kde se také nejprve začíná s jednoduchými úkryty v nenáročném terénu a později se výcvik ztěžuje. Hledají se zcela zasypaní lidé, lidé ve výškách, hledá se ve tmě apod. Pes pak musí být schopen označit živého člověka s přesností maximálně dvou metrů.


Psi pro plošné vyhledávání musí být schopni prozkoumat rozsáhlý a často nepřístupný terén, kam se psovod nedostane a musí být tudíž schopni reagovat na jeho povely na velkou dálku, ať už to jsou povely zvukové, nebo posunkové.


Psi specializovaní na vodní práce jsou cvičeni například na tahání lodí, nošení odplavaných pádel, ale jsou také pomocí pachové stopy schopni nalézt utonulého i třeba ve dvacetimetrové hloubce.


Při záchranném stopování musí být pes schopen podle pachu sám najít stopu (na rozdíl od sportovního stopování, kde je stopa označena) a na jejím konci označit hledaného štěkotem.

 

Každý pes záchranář, pokud chce být se svým psovodem nasazován v ostrých akcích, musí složit záchranářské zkoušky. Ty se rozdělují podle specializací na:

  • ZZZ - zkouška záchranářské způsobilosti (prověřuje schopnosti psa a psovoda pro praktické využití)
  • ZZP1-3 - zkoušky záchranářských prací prvního až třetího stupně

- všechny stupně obsahují práci v sutinách

  • ZLP1-3 - zkoušky lavinových prací

- vyhledávání osob pod sněhem, vyhledávání předmětů

  • ZZS - zkouška záchranného stopování

- pes hledá osobu na konci pachové dráhy

  • ZTV - zkouška terénního vyhledávání

- náročná práce v obtížně průchodném terénu

  • ZVP1-3 - zkoušky vodních prací

- záchrana tonoucího, označení lidského pachu pod hladinou

  • VZ1-3 - vytrvalostní zkouška

- prověřuje fyzickou kondici psa a psovoda

  • RH-E - zkouška způsobilosti záchranářského psa
  • RH-FLA a RH-FLB - zkoušky záchranářského psa v plošném vyhledávání
  • RH-TA a RH-TB - zkoušky záchranářského psa ve vyhledávání v sutinách
  • RH-LA až RH-LC - zkoušky psa lavináře
  • RH-WA až RH-WC - zkoušky psa ve vodním vyhledávání

 

Součástí každé zkoušky je zkouška poslušnosti a zkouška na agresivitu. Zkouška jakéhokoliv psa má platnost pouze ve spojení se psovodem, který ji absolvoval a má omezenou dobu platnosti. V jednotlivých státech se zkoušky více či méně liší. V Evropě to není tak markantní, ale například v Americe se pes nesmí dotknout nalezeného člověka a nesmí ho označit štěkáním, aby mu nepřivodil ještě větší trauma. Má na krku něco jako peška, kterého chytne do tlamy, odběhne za psovodem a přivede ho k nalezenému.

 

Organizace, která zastřešuje všechny záchranářské brigády, se jmenuje IRO a Česká republika je jedním ze zakládajících členů. Úroveň našich záchranářů je v mezinárodní konkurenci poměrně vysoká, a proto jsou často vysíláni k živelným katastrofám a místům neštěstí po celém světě.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?