Vyprávění kočičky Pralinky - tulácký zážitek

23. srpna 2012

Mňauky kočičky a kocourci, jmenuju se Pralinka a nedávno jsem prožila pořádný tulácký zížitek. Teď bych vám to ráda převyprávěla. V sobotu 11. srpna mě to zničehonic začalo táhnout ven z domova. Odešla jsem ze dvora, prošla cestou mezi ostatní domy až na náves a ještě kousek dál.

 

 

Jenže ouvej, najednou jsem se ocitla mezi velikými stromy, kus ode mě poslední dům a za ním už nic... Najednou jsem nevěděla, kudy se nám vrátit! Začala jsem zoufale mňoukat, ale nikdo mě neslyšel. Venku jsem strávila noc a druhý den odpoledne jsem se vydala hledat domov.

 

Šla jsem po silnici nahoru a rozhlížela se kolem. Tady jsem to neznala, nic mi nebylo povědomé. Navíc jsem prošla kolem zahrad se psy a těch jsem se moc bála. Zastavila jsem se u silnici, vedle velkého, oranžovobélého domu s velkou zahradou obehnanou zdí. Ne, tady není můj domov! znovu jsem začala zoufale mňoukat.

 

Za pár vteřin jsem uslyšela vzadu bouchnutí dveří a za chvíli ke zdi přiběhla nějaká člověčice. Znovu jsem na ni zamňoukala a ona seskočila ze zdi a vzala mě do náruče. Potom mě odnesla do domu a na igelitový sáček (nemohla najít vhodnou malou mističku pro mě) mi vyklopila kapsičku. Byla moc dobrá. Najedla jsem se a člověčice si mě vzala do náruče. Byly tady ještě další dvě a o něčem se bavily.

 

Já jsem byla ráda, že u někoho jsem. Potom se mnou moje nové paničky obcházely vesnici, ale nikdo o mě nic nevěděl. Jedna paní jim řekla, že mě viděla den před tím mňoukat dole ve vsi. Vrátili jsme se domů a nové paničky usoudily, že ničí nejsem.

 

Podrobily mě setkání s bílou koulí, co se jmenuje Bigie, ale volají na ni "Bigoušku" nebo "Bigienku". Společně jsme dojedli zbytek kapsičky po mě a potom jsem ještě dostala trochu mlíčka. Pak mě panička ukázala mourovatobílému hubenému kocourovi Igimu a kočičí dámě Sisi. Ta na mě syčela a vrčela, moc přátelská nebyla.

 

Asi se jí nelíbilo, že tu byl vetřelec - já. Paničky šly potom se mnou ven. Byla jsem s nimi na dvoře a hned jsem všechno zkoumala. Začaly mi říkat Pralinka. Panička mě potom uložila na křeslo ve stodole a já začala pomalu usínat. Když ale odcházela, seskočila jsem a utíkala za ní. Vzala mě tedy ještě na chvíli dovnitř.

 

Ležela jsem na kupě prádla, panička mi donesla pár malých granulek Perfect Fit, které narozdíl od těch normálních rozkoušu a šla něco připravovat. Potom mě odnesla nahoru na půdu. Měla jsem tam starou matraci a dvojmisku s pitím a jídlem. Nahoře jsem ztrávila noc.

 

Ráno za mnou panička přišla mě nakrmit. snědla jsem jídlo, ale když chtěla panička odejít, šla jsem za ní. Dala mě tedy ještě k misce, já jsem se znovu zabrala do jídla ani si nevšimla, že odešla. Po nějaké době přišla zase panička. Zavolala na mě: "Čičiči, Pralinko, pojď dolů," a já jsem seskakovala po schodech dolů.

 

Chvíli jsem byla na dvoře, ale pak mě panička zase donesla na půdu. ale asi za půl hodiny přišly ven znova. to už jsem stála dole pod schody a škrábala na dveře a mňoukala. Paničky mě pustily ven a já s nimi tam byla dlouhou dobu. Paničky mi daly jídlo a pak jsme se byli podívat na zahradě.

 

Další dva dny bohužel jedna z paniček nebyla doma, ale ta druhá tady měla kamarádku a té jsem se moc líbila :-) Uvažovala i o tom, že by si mě vzala. Tady jsem zůstat nemohla, už je tu šest dalších koček co tu byly přede mnou. ale nastěhovat jsem se k té holce nemohla samozře hned.

 

Nejdříve jí to museli schválit rodiče a odvezla by si mě snad někdy příště. ale už měla nějakou kočičku přislíbenou, takže by to asi šlo. Jinak bych šla bydlet k babičce mojich nových paniček. Každopádně jsem tam s nimi měla na týden jet. V den odjezdu mi ráno paničky koupily konzervu pro koťata, malou konzervičku jako chuťovku a dvě kapsičky Felix.

 

Měla bych se tam dobře. S paničkami bych chodila na procházky na louku nebo do lesa, spala bych v sále, kde je dost místa a co objevovat pro jedno malé koťátko... Hodinovou cestu bych vydržela a jak jsem říkala, tam by se mi určitě líbilo.

 

Jenže dvě nebo tři hodiny před odjezdem se objevil. Kdo? No přece můj páníček. Zjistil, kde jsem a přišel si pro mě. Panička mě pustila z půdy a já jsem se po několika dnech zase ocitla v rukou svého majitele. Dostala jsem na cestu svoji malou konzervičku, paničky se se mnou rozloučily a vrátili jsme se domů. Tam na mě čekali ostatní páníci a můj kočičí bráčka.

 

Ten byl rád, že mě zase viděl, celou dobu po mě smutnil. Byla jsem zase u svých hodných páníčků, ale i moje přechodné paničky byly skvělé. Dostávala jsem nejlepší kočičí jídlo co měly, mazlily se se mnou, hrály si se mnou, byla jsem často venku... Takže celkově jsem prožila několik krásných dní. ale už je to všechno pryč, život se mi vrátil do starých kolejí a já se mám dobře...

Vaše Pralinka

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Profilová fotografie None None

~~~

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?