VYPRÁVĚNÍ STRAKATÉ KOČKY – JAK JSEM NAŠLA DOMOV

12. prosince 2011

Jsem strakatá kočka. Nevím, kde jsem se vzala, nepamatuji se. Kam až moje paměť sahá, toulám se po světě sama samotinká a hledám něco k jídlu. Mám smůlu. Divoké kočky nikdo nemá rád a tak mne odevšad vyhánějí. A já mám pořád hlad.

 

 

Jednou jsem se zatoulala až k jednomu domu s velkou zahradou. Okolo je vysoký plot a já nevidím dovnitř. Jsem zvědavá, tak vyskočím nahoru na plot a dívám se do zahrady. Panečku, tady je to hezké, myslím si. Posekaný trávník, záhonky s kytkami, pár keříků. Na zahradě si hraje bílá kočička. Právě číhá na nějaké peříčko.

 

Vypadá mile, tak na ni zkusím zavolat. Kočička vykulí oči, jako by uviděla mimozemšťana a já se musím smát a skočím za ní do zahrady. Pomalu jdu k ní a chci se s ní pozdravit, kočička sedí jako socha a pozoruje mě. Když přijdu blíž, tak najednou zjistím, že to je kocour!!! Téda, a krásný!!! Okamžitě jsem se do něj zamilovala!

 

Protože na něj chci udělat dojem, válím se po zemi za boku na bok a vrním. Kocourek na mě chvíli nevěřícně civí, vypadá, jako by nikdy neviděl jinou kočku?! Ale instinkt zvítězí a začne mi odpovídat. Mňouká jak o život a sleduje moje představení. A já jsem jako v transu.

 

Jenže náš koncert má i jiné diváky. Otevřely se dveře od domu a někdo zavolal: „Kime, co tam řveš!?“ Lekla jsem se, přeskočila plot a byla pryč. Koutkem oka jsem ještě zahlédla, že kocourek zaběhl za tím hlasem do domu.

 

Celý večer na kocourka myslím. Zkusila jsem se vrátit, ale kocourek na zahradě nebyl. Dívám se oknem do domu a vidím, že kocourek chodí po domě, otírá se o malého strakatého pejska a nějaký člověk jim oběma dává jídlo. Pejsek kocourka olizuje a ten slastně mhouří oči. Tak ráda bych se k nim přidala! Neovládnu se a zamňoukám. Člověk se podívá z okna a já zase uteču.

 

Druhý den je krásně, od rána svítí sluníčko a já hned po ránu přeskočím plot a čekám na svého kamaráda. Když se dveře konečně otevřely, vyběhl s kocourkem i pejsek. Nejdřív jsem chtěla utéct, vím, že psi mě vždycky honili, ale tenhle pejsek vypadal, že má kočky rád. Vždyť jsem ho večer viděla, jak se s kocourkem spolu mazlili. Tak se přikrčím a čekám co bude, utéct můžu vždycky ne?

 

Kocourek běží rovnou ke mně a chce si hrát. Když si mě všimne pejsek, přiběhne taky. Zastaví se kousek ode mne a zamává na mě ocáskem. „Ahoj! Kde jsi se tu vzala?“ Mám strach, ale zvědavost je silnější, tak k němu opatrně natáhnu krk a pejsek mi dá pusu!

 

To se mi ještě nestalo. Pejsek odběhl a já si hraji s kocourkem. Najednou se otevřely dveře a z domu vyšel člověk. „A hele, máme návštěvu!“ ozvalo se. Chci opět utéct, ale kocourek mi říká, že se nemám bát. Tak se jenom schovám do kytek.

 

A člověk mluví dál. „Nemáš hlad?“ ptá se mě. To je otázka, mám a jaký. Člověk zajde a za chvíli se vrátí s miskou. Položí ji doprostřed zahrady a bere pejska domů, abych měla na jídlo klid. Kocourek mě volá k jídlu. To je dobrota! Co to je, to jsem ještě nejedla?! Kocourek se mi směje a říká, že to je kočičí jídlo, prý konzerva. Nacpala jsem se k prasknutí a chce se mi spát. Tak se stočím v kytkách a usnu.

 

Když jsem se probudila, pejsek s kocourkem leželi vedle mě. A lidi byli na zahradě taky. Já je vůbec neslyšela! Jak to, že mě nevyhání…?? Nešlo mi to na rozum, tak sedím v záhoně a pozoruji je. Paní volá na pejska a potom si s ním hraje a chová ho na klíně. Kocourek běží taky a dožaduje se pozornosti. Dočká se. Paní mu hází nějakou hračku a kocourek ji nadšeně prohání po zahradě.

 

Potom jdou lidi domů a pejsek běží s nimi. Paní volá i kocourka, ale ten váhá, chce být se mnou, tak ho paní nenutí a zavírá dveře. A kocourek mi vypráví, jak tady všichni společně spokojeně žijí, a přemlouvá mě, abych tu zůstala. Říká, že když zůstanu, tu dobrotu co jsem jedla ráno budu mít každý den a dvakrát! Nechce se mi tomu věřit, ale za chvíli se otevřou dveře a paní opravdu nese misku s jídlem. Položí ji na zem a volá na nás: „Vy dva milenci, máte tu večeři!“

 

Po jídle se mi zase chce spát a Kimík, teď už vím, že tak se kocourek jmenuje, mi říká, že pejsek co se jmenuje Kevik má v altánu měkký polštář, na kterém lehává. A Kimík říká, ať si lehnu tam, že Kevikovi to vadit nebude. Tak se stočím a poprvé v životě spím na polštáři. Je to nádhera. Plné bříško, měkoučké spaní, připadám si jako v ráji. A v duchu jsem rozhodnutá tady zůstat.

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?