VYPRÁVĚNÍ STRAKATÉ KOČKY – PODZIM

12. prosince 2011

Čas běžel jako voda. Rychle jsem si zvykla na nový domov. Spala jsem v altánu na polštářku, který mi Kevik přenechal. Každé ráno a večer na mě čekala plná mistička jídla, občas mi panička přidala nějakou dobrotu na přilepšenou. Zjistila jsem jak je to príma, mít hračky.

 

 

S Kimíkem proháníme po zahradě míčky a legrační zvířátka vyrobená z peří. Kevik mi přinesl maličkého plyšového lachtánka, tak malého, že jej zvednu jednou tlapkou. Prý to původně byl přívěsek na klíče. A teď je můj. Hraji si s ním a večer s ním spím.

 

Léto pomalu skončilo a v noci se ochladilo. Člověk, prý mu mám říkat pán, vyrobil boudičku, aby mi v noci nebyla zima. Dal mi do ní Kevikův polštář, tak teď spím tam. V boudičce je sucho a teplo. Občas ke mně přijde na návštěvu Kimík, ba i Kevik zajde.

 

V noci, když všichni spí, chodím lovit myši, vždycky jsem to dělala. Musela jsem, abych se najedla. Teď už hlad nemám, ale lovím stále. Jednou jsem myš zapomněla ležet na chodníku a panička ji tam ráno našla. Lekla jsem se, čekala jsem, že bude hubovat, ale panička mě chválila, že jsem šikovná a hodná kočička. A já na ní mňoukala a zdálo se mi, že panička z toho má radost.

 

Jednou jsem při svém courání zjistila, že za domem je další veliká zahrada a tam běhá plno drůbeže. Slepice, husy, kachny a KUŘATA!!! Něco mě nutilo na ně číhat, ale všude kolem cítím pach naší paničky a to mě mate. Tak sedím schovaná v kopřivách a oči mi svítí jako žárovičky. Čekám, až se nějaké kuře přiblíží, že ho lapím. Nebo raději ne?? Nemohu se rozhodnout.

 

Zatímco jsem přemýšlela, přišla panička. Nese krmení a drůbež se sbíhá ze všech stran. Panička si s nimi povídá a chválí je. Některým dokonce říká jmény. Tak raději přeskočím plot a jdu číhat na pole na myši. Jsem ráda, že jsem odolala a kuřata nechytala, myslím, že by lidi nebyli rádi, že lovím jejich drůbež.

 

Když panička odchází, běžím honem za ní a mňoukám ze všech sil. A ona se diví „Ty jsi tu byla taky?“ A hned přísně dodává: „Ne aby tě napadlo lovit kuřata! Opovaž se!!!“ Od té doby jsem každý den chodila s paničkou krmit drůbež. Panička sype zrní a povídá si s houserem a já sedím na plotě a pozorně sleduji, co dělá.

 

Chodím tam i sama. Když jdu okolo kuřat, dívám se raději jinam, aby mě nelákalo je lovit. A jednou jsem zjistila, že mě panička sleduje. Seděla jsem mezi drůbeží a číhala u myší díry, když jsem zaslechla divný zvuk. Otočila jsem hlavu za zvukem a zjistila, že mě panička pozoruje ze střešního okna. No jo, hlídá, jestli nelovím ta kuřata! Neboj, nelovím, nejsem hloupá.

 

Jednoho dne, když jsem zase šla na „zadní“ zahradu číhat na myši, tak jsem zaslechla nějaké pípání. Skočím tam… na zemi se krčí dvě malinkatá káčátka. Sama. Kde mají mámu? Rozhlížím se, ale kachnu nikde nevidím. Že bych je slupla? Hned ale myšlenku zaplaším a běžím pro paničku. Sedím pod oknem a mňoukám tak usilovně, že panička vyjde ven.

 

„Co ti je?“ ptá se. „Mě nic, ale pojď se mnou“ mňoukám a panička opravdu jde. Zavedu ji na zahradu, kde se krčí kačenky, které strachy oněměly. Panička zírá stejně jako před chvílí já. „Kde se tu vzaly?“ ptá se a já mňoukám, že nevím. Panička je sebrala a odnesla je domů do tepla. Cestou reptá něco o praštěných kachnách, co vysedí káčata v říjnu a potom se o ně nestarají.

 

Ale mě chválí, že jsem hodná a chytrá kočička a já jsem ráda, že jsem kačenky nesnědla. Za to bych pochvalu určitě nedostala. Jenže kačenky do rána umřely. Panička je z toho smutná a ukazuje mi je. Říká, že teď už je můžu sníst, ale já je nechci. Je mi jich líto…sakra, co to se mnou je?! Vždyť jsem kočka!

 

Panička mě chce pohladit, ale já se leknu a uskočím jako vždycky. Stále na sebe nechci nechat sáhnout, pořád ještě jsem divoká. I když…. Mám se opravdu dobře. Za tu dobu co tu bydlím, jsem hodně přibrala. Nejmíň dvě kila. Byla jsem vyhublé cosi, teď jsem jako medvěd. A boudička je mi malá. Už se do ní sotva vejdu, návštěvy už ke mně chodit nemohou. Tak páník řekl, že mi vyrobí novou, větší, abych měla pohodlí.

 

Panička ale měla jiný nápad. Řekla, že stejně nejraději spím s Kimem nebo s Kevikem, a že Kevik dostal novou krásnou boudu, aby měl kde spát, když je na zahradě. A já prý můžu spát tam. Takže vzala polštář na který jsem zvyklá a dala mi ho do té velké nové boudy. Šla jsem to prozkoumat, no jo, prostoru je tu dost, vejdeme se sem klidně všichni tři s Kevikem i Kimíkem a to teplíčko!!

 

Okamžitě jsem s přestěhováním souhlasila. Takže mám nový dům, který byl sice původně Kevika, ale ten říkal, že mu vůbec nevadí, když v něm budu bydlet. A že prý bude chodit na návštěvy.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?