Výstavy aneb Jak to chodí na výstavách

3. října 2010

Jnenuji se Bela a jsem fenka plemene papillon.

Den před výstavou, dnem D mě panička vykoupe, je to ale tak strašná hrůza. Nejdřív mě strčí do vany a ucpe mi ouška vatou, to pak nic neslyším. Potom na mě pustí tu příšernou vodu a řeknu vám, je to něco strašného, když vám proud vody narazí do hebkého kožíšku. Náhle se cítíte jako mokrý chomáček chlupů a to vám povím, že když mi panička jednou ukázala fotky z koupání, tak jsem tak opravdu vypadala. Ale zpátky ke koupání. Potom mi na ten chomáček vymačká nejméně půl tuby šampónu a myslí jaká to není sranda mě celou mydlit, připadám si jako prádlo v pračce. No a potom to ze mě konečně smyje.

 

Řeknu vám, jednou se to vydržet dá, ale jednoho krásného dne jsem se vyválela v moc vonící mrtvé myšičce, ale panička to prostě nemohla pochopit, že je to moje nová vůně, jako když se ona navoní, a hodila mě do vany a umyla mě nejméně třikrát za sebou! Ale naštěstí pro mě jí to pramálo pomohlo. Voněla jsem tak celý další týden, ale přineslo mi to i pár nevýhod, nemohla jsem k paničce do postele, panička mě ani moc nenosila v náručí a vždycky když si mě chtěl někdo pohladit, což mám moc ráda, se ruka zastavila, a už byly slyšet jen kroky pryč a brumlání pod vousy typu: to jsou dneska psi, nebo fůůůj, ten pes ale smrdí a podobně. Pochopitelně mě to velmi mrzelo a tak se od té doby v podobných věcech jako myši nebo staré jídlo neválím. Stala se ze mě papilloní slečna.

 

Na konci koupele mě panička zabalí do ručníku a vyfenuje, což také nesnáším. Vždycky mi to fouká do uší i očí a věřte že to není hezký pocit, jen si zkuste! A potom už mě panička večer jen vyvenčí a jdu spinkat.
Druhého dne, vstáváme hrozně brzo, panička mě vyvenčí, a potom si začne připravovat věci na výstavu. Já mám samozřejmě hned sbaleno, svojí pískací opičku a kost na kousání mám připravenou už od večera. Za chvíli už konečně jedeme. Cestou většinou ještě zastavujeme, protože znáte to, příroda volá. Na výstavě jsme většinou mezi prvními blázny kteří vstávali takhle brzo. Panička jako vždycky málem dostane infarkt že zapomněla vstupní list, ale já jí vždycky poradím, má ho v té kapse s piškůtkama, v tom se vyznám. Jakmile jsou papíry vyřízeny, jdeme si rozbalit věci ke kruhu. Většinou už tam nějaký ten papík je a tak se aspoň mohu odreagovat. Panička si zatím většinou jde prohlédnout stánky a něco mi koupit, aspoň doufám. No, a potom už je čekáme až na nás přijde řada. Zatím jsem vždycky v mezitřídě a panička je taky ještě takové štěně, takže to někdy obě zkazíme, ale né moc, protože si doma vždycky chůzi v kruhu i posuzování na stole trénujeme. Jsme prostě sehraná dvojka. Vždycky je mi trošku nepříjemné když mě ten cizí rozhodčí přímo „osahává“, ale vím, že je to nutné. Panička mě neuklidní a pak je to hned v pohodě. Vždycky potom, když máme chodit dokola poznám vážnost situace a začnu se předvádět. Hezky zvednu hlavičku, zvedám nožičky a chodím velmi ukázněně, dokonce lépe než doma. Potom pan nebo paní rozhodčí vyhlásí výsledek. Samozřejmě nejsem vždy první, ale i to se nám párkrát povedlo, ale já vím, že pro mojí milovanou paničku jsem vždycky první, koneckonců mi to vždycky šeptá do ouška a věřte nebo ne, ale já jí dokonale rozumím.

 

Přidáno: 60 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?