Živí koně a ti druzí

12. září 2013

Nikdy si nemyslela, že bude tak těžké se vyrovnat se smrtí Prettky. Nepřipouštěla si, že to vůbec kdy přijde, a když ji viděla naposledy zavírat její velké, krásné oči, myslela hlavně na to, že teď jí bude už jen dobře. Jenže Annie měla svou kobylku od dětství, vyrůstaly spolu a vzpomínka na společné prožitky drásala srdce jako pirátský zahnutý hák. Uplynul téměř měsíc, a přesto měla její poslední povzdech stále před očima.

S vydechnutím veškerého vzduchu z plic vzala za kliku auta a nasedla na místo řidiče. Je čas vyrazit do práce. A jelikož čerstvě dostudovala a našla si místo v jednom vydavatelství, nechtěla žádné pracovní problémy. Na památku své mrtvé kobylky musí být silná.

Otočila klíčkem a vyrazila po štěrkové cestičce vstříc vycházejícímu slunci. Chtělo se jí strašně spát. Její nemocná sestra celou noc plakala a ona ani oka nezamhouřila. A nepomohl dokonce ani obrovský hrnek kávy. Rozhodla se tedy zkusit rádio a pro narušení potřeby usnout otočila knoflíkem u volantu.

„Očekávejte zácpy na HII dálnici u druhého odpočívadla. Blokuje to tam zaseknutý kamion. Pozor si dejte také na tahu na Illinois, aktuálně tam probíhá policejní honička,“ hlásil z reproduktoru skomírající ženský hlas. Zněl tak strašně monotónně, že uspával ještě víc a tak Annie pro jistotu rádio zase vypnula a odbočila na dlouhou, rovnou asfaltovou cestu. Za deset minut je v práci. Čekal ji dnes náročný den – porada se šéfem a blížící se uzávěrka, přičemž o svém článku na téma „osudovost lidských životů“ nenapsala ani řádek. Přidělávalo jí to jen vrásky na čele.

 

Neobvyklé setkání s koněm

V zamyšlení si ani nevšimla, že je na ni nalepený černý sporťák a když ji se řvoucím motorem začal předjíždět, vyděšeně sebou trhla. Motor ječel na plný plyn a vůz jako černá šmouha rychle mizel v dáli. „Blázen,“ zamumlala pro sebe. Dlouhá cesta sváděla k sešlápnutí plynového pedálu, ona z toho ale vždy měla strach a tak tomu pokušení odolala. Trochu se probrala. Znovu zapnula rádio. Místo očekávané ranní hudby se však ozvalo jen chrčení. Co to je? Zamračeně upřela pohled na knoflík a přeladila. Nic. Všechny frekvence jen vytrvale chrčely. Co se, sakra, stalo? Sklonila se blíž k reproduktoru, zatímco po očku pokukovala na cestu před sebou. Že by něco…Někdo…Co to slyší? Srdce jí nervózně poskočilo. Ve změti šustění se z rádia ozýval dech. Ale ne pokojně, jako člověk. Znělo to jako…když docválala s Prettkou a ona se uříceně snažila popadnout dech. Přicházelo to jakoby zdálky… V krku se jí udělal knedlík a předklonila se ještě víc.

V příští vteřině hodila nervózní pohled na vozovku a v tu chvíli jí srdce vynechalo úplně. Dupla na brzdu a celá se vypjala jako luk v očekávání srážky. Krev v žilách jí úplně zamrzla a celou její duši opanoval svíravý chlad. Přímo proti ní cválal jako šílený mohutný kůň. Jeho plavá hříva v ranním oparu plála sluncem a snad i oči mu hořely. Za skřípotu brzd, pachu spálených gum a za zvuku chrčení rádia třeštila Annie bez dechu oči a počítala vteřiny do srážky. Pane bože, nedopusť!

Kůň byl už sedm metrů od auta, pět, tři… Zavřela oči a začala křičet, připadalo jí, že auto vůbec nezpomaluje. Nezemře teď přeci po srážce s koněm?! Nechce zemřít! Sevřela pevně víčka a začala se v duchu modlit.

V příští vteřině však auto zastavilo a všechno utichlo. Skřípění brzd, její křik, její dech, dokonce i rádio. Bylo ticho jako po bouři. A nic se nedělo.

 

Kůň jí zachránil život

Otevřela oči.

A kůň tam … nebyl. Zatrnulo jí a kolem páteře jakoby se jí rozeběhl milion ledových, mravenčích nožiček. Na dlouhé, rovné asfaltové cestě, ohraničené z obou stran sklizenými kukuřičnými poli, v celé široširé krajině, kam až oko dohlédlo – nebylo po plavohřívákovi ani památky.

Polkla a pak, když prohledávala očima obzor, to konečně uviděla. Asi sto metrů před ní, příliš blízko na včasné zastavení, byl přes cestu černý sporťák převrácený na střechu. Kouřilo se mu z podvozku a v okamžiku, kdy na něj nevěřícně zamrkala, vyšlehly z auta plameny. Kdyby nezačala včas brzdit, jistojistě by se nevyhnula srážce. Byl to ten spěchající blázen, který kolem ní profrčel vstříc smrti.

V krku jí dočista vyschlo. Bouračky na téhle silnici byly na denním pořádku. Nikdy tu však neběhali koně a nikdy ti koně nevypadali jako její zesnulá Prettka. Cítila, jak se jí do tváří hrne krev. Nikde nebylo ani živáčka a ona věděla, že by měla vzít mobil a zavolat někoho na pomoc. Nemohla se ale ani pohnout. S hlavou zaplavenou vděkem, že ji boží prozřetelnost nechala přežít, naprázdno polykala a dávala si dohromady, co se vlastně stalo. Kam se zmizel kůň, který vlastně ani neexistoval?!

 

V rytmu splašeně bušícího srdce, znějícího jako cválající kopyta koní, už asi začínala tušit, o čem by mohl její článek být.

 

Autorka: Magdalena Hegerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?