Život naší Bely

6. srpna 2013

Bylo mi, typuji, něco kolem pěti let, když jsme si pro ni jeli. Máma byla tenkrát na mateřské dovolené s mou mladší sestrou Terezou a rozhodla se pořídit zlatého retrívra. Velmi nerozvážné, jak jsme o mnoho let zjistili. Ne proto, že jsme chtěli retrívra, ale proto, že nikdo na něj neměl čas.



Táta začínal s budováním restaurace, máma se starala o miminko a já jsem tenkrát vskutku nebyla dost stará na to, abych venčila psa, co byl větší a těžší než já sama. No, nepředbíhejme, pamatuji si, jak jsme si ten den jeli, kamsi daleko pro štěně zlaté barvy. V autě jsme se dohadovali o jméně. Máma chtěla Belu, já Bety, táta Báru. Vyhrála Bela. Dojeli jsme na kraj nějaké vesnice, u rodinného domu několik čistých, pěkných výběhu a v nich veselý zlaťáčci.
Chovali tu toto plemeno bez PP, což by se dalo označit za množírnu, ale v té době jsme o takovýchto věcech neměli ani ponětí. Navíc, psi byli hodní, krásní se zdravou srstí. Pán nám podal štěně a mi ho dali do auta a odjeli. Tím začal příběh našeho prvního společného rodinného parťáka.
Bela byla jako typický zlaťák. Hodná, bezkonfliktní, hravá, milovala zvířata a děti. Sice byla trošku při těle a díky své objemné srsti vypadala jako kuliška, ale tuto chlupatou kouli si oblíbila celá naše vesnice. Maminky s malými dětmi jí chodily dávat piškoty, děti si ji půjčovali k sobě na zahradu a my i jejich rodiče jsme věděli, že jim Belča nic neudělá. Ano, přiznávám se, žárlila jsem. Je to můj pes, tak proč mi ho ty děti berou!
I když jsme Bele nemohli věnovat veškerý svůj volný čas, byla šťastná. Tahala mě na sáňkách, chodila se s námi koupat, nechala se mazlit od mladší sestry, a všechno. Pesan jak z amerického filmu. Po nějaké době k nám přibyla Aida, český fousek. Toto malé třeštiprdlo se do Bely zamilovalo, následovalo ji a provokovalo ji. Aida s Belou trávilo celý svůj den, není se čemu divit, že se na ni upnula.
Nemohli jsme Bele dopřát maximum času, když mamka začala chodit po mateřské do práce, tak jsme ji dali k našemu dědovi na chalupu, kde proháněla ovečky a hlídala slípky. Všichni z toho byli nešťastní, celá vesnice, já, rodiče a nejvíce Aida. Byla v kotci sama, celý dny ležela v Belině boudě a vyla. Hlavně, že byla Belinka šťastná.
Po pár týdnech na ni všichni zapomněli, což mi lámalo srdce. Rodiče donesli nového psa, Johanku (West Highland Terier), "méně časově náročného psa". Jako by se nepoučili. O necelý rok později v pouhých šesti letech Bela zemřela, na leukémii a poté bylo zjištěno mnoho dalších nemocí. Plakala jsem celé noci a celé dny. Tohle byl totiž pes, co mě naučil lásce ke psům, co mě naučil být ke zvířatům něžný a opatrný. Tohle byl Pan Pes. Z tohoto příběhu plynou dvě ponaučení:
Pokud na psa nemáte čas, tak si ho nepořizujte.
A druhé, "papíráci" nejsou jen na výstavy, nejsou to jen předražení psi, na kterých chtějí chovatelé vydělat (většinou). I když měl chovatel nepapíráků psi hodné, bezproblémové, tak Bela po rodičích sdělila spousty nemocí, jedna vedla až k její brzké smrti. My víme, že příště už jen štěně s průkazem původem, kdy víme, na čem jsme a máme garantované zdraví. Belinko, děkuji ti za ta šťastná léta plné lásky a pohody.



Přidáno: 80 bodů.
Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?