Znovu už ne

2. února 2012

Narodil jsem se jako malé štěně jako většina nebo všichni psi. Narodil jsem se na prostorné louce. Maminku si nepamatuji, byla zima a já jsem byl zmrzlý. Maminka nikde a byl jsem sám. Co se stalo?

 

 

Něco mi říkalo, že to tak nemá být. Měl jsem hlad, klepal jsem se zimou, později i zoufalstvým a strachem, když jsem uslyšel hlasitý řev, dupot, smích. Nějaký bledý, holý a dvounohý tvor mě zdvihl a já cítil teplo, ale strach z té výšky. Někam mě nesl. Nevím kam, ale najednou jsem ucítil ten nejlepší pach mléka.

 

Ten tvor mi dal najíst. Věděl jsem, že od teď je to můj člověk. Léta plynula a já jsem zjistil, že můj člověk, kterého mám od prvního momentu tak rád mě velice často klame.  Když jsem povyrostl, dostal jsem jméno Aik, obojek a nejnižší postavní v partě nebo gangu. Jednoho deštivého dne můj pán a jeho parta šli na procházku s tou smradlavou tekutinou ve skle, po které byli tak šťastní.

 

Najednou kamarád mého člověka řekl: "Ajk pojď sem!" Konečně někdo jeví zájem. Šťastný s ocáskem vrtícím jsem vyrazil k němu, ale ten člověk mě bouchnul flaškou do chcichtíku se slovy: "abys tak dementně nečuměl, psisko jedno." Bylo mi to líto, moc líto, šel jsem velice nešťasně ke svému člověku pro útěchu, ale člověk do mě kopnul a řekl: "nebuď baba."

 

Zklamal mne. Po chvíli došli k ohni a posadili se. Povídali a já měl hlad, šel jsem k pánovi loudit, ale on mne odstršil. Omylem jsem šlánul packou do ohně, zaknikl jsem. Partě se to ovšem líbilo a začali mě do ohně strkat. Pálelo to, kňučel jsem, moc to bolelo. Když přišel, cítil jsem, že mne zachraní, ale on mne polil tou hnusnou vodou a oheň zesíli.

 

Když už jsem byl natolik smutný a zklamaný svým pánem, nechal jsme, ať do mne kopou, stejnak život bez pána pro mne skončil. Najednou však přišla paní v reflexní vestičce a řekla: "Policie České republiky Vaše občanské průkazy! Možnost utéct! Chtěl jsem se dát na útěk, ale šlápl jsem na ostrý střep skla a vyjekl.

 

Paní si mě všimla a běžela ke mne. Pány pozatýkala a já jel směr nový domov. Byl plný mříží, nikde nikdo, jen smutně vyhlížející psi a paní S., která mi pomáhala s ránami od ohně, skla a kopanců. Byl jsem zklamaný, můj pán, můj člověk, za kterého bych dal život mě zradil. Nechtěl jsem jíst a pít.

 

Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil můj pán. Ve mě svitla naděje, ale i obavy, třeba mě chce a je mu líto, co provedl. Ale co když mi bude ubližovat, přišel k mému kotci a řekl: "Kvůli tomuhle psovi jsem byl v base, ano je můj, ale nechte si ho!" a kopl mi do klece. To mě zničilo a naděje pohasly. Pak odešel.

 

Asi po 2 měsicích, kdy spousta psů přisla i odešla,  vešla paní, kterýž pach jsem znal, ale bál jsem se. Pach byl z onoho večera, přišla k mému kotci a řekla, že tohohle psa chce. Nevěřil jsem, ale bál se moc. Zalezl jsem do rohu a cenil zuby, co kdyby náhodou. Když paní pustili za mnou, pohladila mne a já si vzpomněl,  kdo to je. To je paní v reflexním, co mě sem dovezla.

 

Okamžitě jsem vrtěl ocáskem. Paní si mě odvezla a já doteď žiju s jejím mužem a tříměsíční dcerkou. Má doma malého kokršpaněla a jsme ti nejlepší kamarádi, jsme rád, že jsem dostal druhou šanci. Né každého někdo zachraní. NECHCI TOHLE NIKDY PROŽÍT a zajímala by mě jedna věc, proč mě tam tehdy má maminka nechala.

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?