Profilovka Askáskovi

Askáskovi

Nástěnka

Nástěnka a informace

Deníček
11 července 2018, 17:33:19

Dobrý den, můj kocourek Max je na prvním místě... ne, ten býval až snad 4 nebo dokonce pátý, za to MICOŠKA z Vyšínku a Pucifous doposud nemají své profilové fotky, a jak změnit pořadí profilů? A jak dopisovat deníčky a proč mám v přátelích profily, které neznám? A vůbec, kde jsou všichni ti přátelé, které jsem poznala podle profilových fotek? Děkuji za odpověď. Hana

29 června 2018, 10:38:54

Haf! Všem! To mi ještě tak scházelo... panda se rozjela k vetce pro Bravecto a samo, že se musela zeptat na můj průšvih... Vetka, ta krásná šťabazjzna, co se mi ta líbí:_/ jí vysvětlila, že je to zakódované a nedá se to odnaučit... jenže to nezná mojí pandu! Dostal sem náhubek. Tak. Proč? To snad ani nechtějte kamarádi vědět... Strašně rád baštím totiž kokýnka… a je mi úplně fuk jestli kočičí, psí nebo... jo, i ty... Panda vymyslela všechna možná opatření, dokonce udělala i nové dírky a já můžu bez náhubku až po pár metrech kolem rybníka, samo že přes město taky bez, to jsem na vodítku, ale na zahradu s náhubkem. Prý to má ještě jednu výhodu, neštěkám jako protržený na některé dvounožce. Ale já musím! Ošklivě na mě mluví a já si to moooc dobře pamatuju, kdo jaký byl od samého počátku. Jsem ovšem tuze chytrý pejsek!;-) :-D Dokážu se z něho vymanit a štěkat jak na lesy... No, kamarádi, já určitě nějak pandu přeštěkám, aby s tím náhubkem už konečně dala pokoj, nakonec dvounožci dělají hromádky kde nemají, my pejsci ne! Opatrujte se, a užijte si volno s páníčkáma! Pac a pusu, všem!;-) :-)

29 června 2018, 10:28:25

Jooo, tak tatí je nacvičenej!:-O Ouplně stopro. ;-) Stačí, abysem k němus seskočil, ňouknul sem mu do ucha, tohos slyšícího jo, a von stane a votevře mi dveřmoví a hnedkonc sofort metu z haus.;-) :-D A vůůůbec mu neva, že na zahradovně je eče ma…8-| To mamí jo, ta furt a porád ječí jak Viktorkovna.>:-( Pucííí, ještě NEEEEEEE! Jenžes! Jak jí mam ňouknout, že brzy na zahradovně je ešče ta ma a vůbec je to bájo? Dyž krápe jak hladovna pila, hm?8-} 8-} 8-} Depak, tatí je nejlepčejší!;-) A hlavnějc nacvičenej!:-D Tak! ;-) ;-) ;-) :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D

29 června 2018, 10:21:24

Ne, ne. Nevadí, že venku je schované sluníčko! Sedím na kožíšku na parapetě a dívám se do zahrad. Občas seskočím, proženu metličky, pak si schrupnu v mém domečku a večer s mamí pletu. Tlapkama. Musím jí přece roztřídit klubíčka! Ó, jak je má zamotané! No, a občas se jdu pomazlit - ne, ne. Nechci, abych byla chována, jsem princezna a princezny se nechovají!8-} Že, ne?;-) ************************************* Kamarádi milí! My sem často nechodíme, omlouváme se ... moooc přejeme krásné léto, plné her, mazlení a dobrůtek! Pac a pusu posílají vám všem - všichni od Askásků ;-) :-) :-) :-) :-)

24 června 2018, 19:26:33

Haf! Všem! Tak, Matýmu se páníček vrátil, a já můžu být v klidu. Tedy až na to, že ani tentokrát jsem ho nechytl, však kdo si počká, ten se dočká. A jestli si náááhodou na mně stěžoval... pak to bude mít horší! Haf! Sežeru mu to kuřecí a je mi jedno, že mu ho panda dává potají pod pergolu na stůl, i tam si dokážu vyskočit. A může si tak jako já, akorát oblíznout čumák! Akorát jedno nechápu, proč pořád panda tvrdí, že štěkám, protože se bojím. To si akorát vymýšlí, štěkám z mnoha důvodů. Hlavně proto, že se sluší první pozdravit, obzvláště, když potkám nějakou psí kůstku...to dá přece rozum! A také proto, že hlídám pandu. Co bych asi tak vysvětloval páníčkovi, kdyby jeho "dráha" nebo "drahá" ??? 8-} se mnou nepřišla domů, hm? To jí nenapadlo, no jo, je to jen holka.... a od té bych se ničeho rozumného nedočkal. Ještě, že mě má;-) ;-D No, dnes byl klid, venku se sice zatáhlo, ale nic z toho není. Neva, i tak jsem pandu protáhl na vychajdě a teď jdu s páníčkem. - Jako by nemohly oba najednou... neva, mně to opravdu neva! Kamarádi, mějte se celičký týden suprově!:-) :-) :-) ;-)

24 června 2018, 19:06:36

Ne, ne. Chodím za mamí. Jsem přece kočička mazlící a hladící! A mamí to pozná podle toho, že jsem její ocásek. Jakmile se posadí, hned si k ní vyskočím a čekám, až mě začne hladit a šimrat pod ocáskem! A nejraději to mám večer, to se i pochovat se nechám, heč! No, někdy se s Pucíkem honíme, a mamí mně hlídá, aby se Pucík nakonec do mně zle nepustil, on se totiž někdy tak rozparádí, že se i zapomene... Uličník jeden kocouří;-) 8-} :-) Kamarádi milí! My sem často nechodíme, omlouváme se ... moooc přejeme krásné léto, plné her, mazlení a dobrůtek! Pac a pusu posílají vám všem - všichni od Askásků ;-) :-) :-) :-)

22 června 2018, 11:37:32

Haf! Všem! To si tedy štěkněte, že každý den merčím a hledám na chaloupce Matýse! Zbabělec! Nikdy nevystrčí ani tlapku, musím pandě štěknout, aby dala baštu hned jak přijdeme, on přiběhne si dlábnout a u misky na něj počkám a to si štěkněte, že mu dám co proto! Takhle jsem celý ulítaný, sotva popadám dech jak ho všude, ano: VŠUDE hledám! Pak se vleču s pandou domů. Ještě, že trefím, protože panda přemýšlí jestli na něco nezapomněla a neměla by se vrátit, pro mě za mně... Já jsem pro … klidně;-) Matý nebo-li Matýsek - podle pandy je tu, aby Číra a ani Sněhurka nebo Mičulka nebyly na pochybách, že je to duch ;-) On opravdu existuje, jen mně se neukáže, protože ví, že bych ho parádně prohnal...>:)

17 června 2018, 11:38:00

Ne,ne. Opravdu musím mamí pomáhat jenom já. Všichni mamí v tom nechají, ale já ne. Kdo by jí nakonec kontroloval? Nejraději si k ní vyskočím večer a natáhnu se podél její tlapky, a sním. Mamí mi čechrá kožíšek, někdy masíruje záda a já vrním blahem. Takové večery mám tuze moc ráda a pak rána, ten velký hloupý pes je ve svém pelíšku a já k mamí vyskočím a mazlíme se. Nic a nikdo nás neruší. A nebo si večer počkám, až ten velký hloupý pes seskočí od mamí a já potichoučku k ní přijdu se zapnutým motůrkem a mazlím se s ní. Nejdříve jí pošimrám vousky, zjistím jestli už spí nebo ne … a pak... Ne, ne. Mamí je jen MOJE!:-)

17 června 2018, 11:27:45

Haf! Všem! Tak jsem zase hledal Matýse… na chalupě. Panda si klidně zalévala a já hledal toho kocoura... Myslíte, že vylezl odněkud? NE! Však já si ho najdu a pak uvidí zač je moje tlapka! Dneska je dusno a pod mrakem, samo, že jsem vyvenčil pandu kolem rybníka. Seděli tam jen rybáři, potkal jsem samotného páníčka bez vlčáka Berta. Zemřel... pokaždé jsem se s ním pozdravil už z dálky, ale jeho páníček se rozhodl, že ho vezme jinou cestičkou, abych ho nepokousal. Nikdy nikoho nepokoušu, ale slušně už z dálky zdravím...Dneska šel jeho páníček sám a smutný. Jsem zvědav jestli nakonec bude pršet. Doufám, že ne, byl bych nerad, už proto, že jdu ven a tentokrát se svým páníčkem, musím ho také trochu protáhnout, beztak by pandě jen překážel při vaření. Jen doufám, že panda nebude nic schovávat tomu zbabělci Matýskovi, ale MNĚ!;-)

10 června 2018, 20:54:49

Haf! Všem! Uf, takové teplo...ale stejně mě panda nepřemluví, abych se s ní plavčil! Nejsem dvounožec! Haf! A pak! Umí snad číst, a je na koupališti cedule jak vrata! ZÁKAZ KOUPÁNÍ PSŮ ! Tak, co bych asi ve vodě dělal, někdo musí hlídat boty, kalhoty a triko a hlavně pandu, aby se neutopila... Dost na tom, že jdu podél vody s ní, když plave po břehu, sice jsem pořád na to nepřišel, kde je zbytek z pandy, když na hladině je jen mluvící hlava, ale co, je to panda? JE! Od čtvrtka hlídám Matese na chalupě, ten je také zajímavý. Nikdy se mi neukáže, ale mističku má vymetenou jako by uměl mýt nádobí... Však já ho jednou chytnu a ať se těší, jak s ním zatřepu:-D Ovšem musím ho překvapit, jakmile se mi postaví a nebo jako náš Zbabělec neprojeví zájem je po trestu... mizím jak žížnivá čára z dohledu jakékoliv šelmy! Nejsem přece blázen!:-D Dávejte n sebe všichni pozor a hlavně pijte kamarádi, dohlédněte i na své dvounožce, ať nezapomenou nejen na sebe, ale i na vás! Tlapku na to!;-) :-)

10 června 2018, 20:36:35

Sem nomálně zteknutej>:-( >:-( >:-( !! Páč fýrnyxtýrnyx na majne zahradovně začne pršovat a ICH mušim haus, no...!! Samo, že Vlezdoprdelkovna mělas zasejc vo měs péči, sem nějaká kudinka bo, co?>:-( 8-| Nejsem!:-D Tak ať nevotravuje big kocoura!>:-( >:-( >:-( Sem radějc sbaštil tu kapsičkovnu a dám si šlofíka... ;-)

10 června 2018, 20:31:29

Ne, ne. Mně také zmáhá teploučko, mamí mi hladí mokrou tlapkou kožíšek... vůbec se mi to nelíbí... dokonce odpoledne přišel úplně mokrý kocourek Pucík! Očichala jsem ho a nechala být. Měl hlad jako vlk. To říkala mamí. Oba jsme dostali dobrůtky do mističek, ale já nechala trošku Pucíkovi, jenže on se nedal nášup. Raději si přidal masové tyčinky, ty já nemusím. Každý den. Musím si hlídat postavu, jsem řece štíhlounká jako proutek! I když někdo říká přede mnou, že jsem - tlustá!:-( :-( :-( Ó, jak se plete!!!8-} Včera mamí vzpomínala se mnou na moje kotátka - už jsou to 4 roky … dělají mi jenom radost.:-)

3 června 2018, 22:39:46

Ne, ne. Opravdu jsem se bála! A tolik moc! Byla jsem s mamí na chodbě a najednou se přibouchli dveře! Já byla na schodě a podívala jsem se... opravdu byli zavřené! Začala jsem mňoukat... Pomoooooc! Pomooooc! Mamí na mě volala, abych věděla, že jsme spolu, ale to já přece věděla a i viděla, ale ty dveře domů byli zavřené do čista! Opravdu! Musela je otevřít a já honem vběhla do předsíně. Uf! Už se mi nemůže nic stát na chodbě...Jejej, jaký já měla strach! :_/ :_/ :_/ :_/ :_/ :_/ Všem přeji krásný týden bez nehod! Každému posílám něžné tlapknutí a hlavně, nezapomeňte na dveře...! ;-) 8-}

3 června 2018, 22:34:39

Túdlesnúdles!>:-( Nichdy nikomu neňouknu, chde spávovám na majne zahradovně zelej hojtes! Nichdy!>:-( >:-( >:-( Nomálně tam svítíčko sluní a dokonce jo, nemám ani hada, tedas co to ňoukám: hlada!>:) Akorát na večír jo, dyž zasejc mamí jódluje, tak tedas radějc se šinu haus, aby mi nearbajtovala vostudu, no...>:-( >:-( >:-( >:-( >:-( >:-( >:-( >:-( Jo, a takys mam konečněs toho hlada… Pic vas šechny!>:)

3 června 2018, 22:28:55

Haf! Všem! Samo, že jsem pandu zase musel vytáhnout z pelechu a za odměnu jsem jí hlídal na koupališti. Tentokrát se jí nějak nechtělo z vody... dost sem se divil, ale nakonec jsem raději z uctivé dálky seděl a pro jistotu se na ní díval. Nějak pořád nemohu pochopit, kam zmizel ten zbytek z pandy, když na vodě byla jen její hlava... Dobrá. Když se chce koupat, tak ať se tedy koupe, ale beze mně! Haf! S páníčkem je to beztak nejlepší. Ten nemá takové divné ( a mezi námi) a hloupé nápady. Toho v pohodě venčím, on si bafne, jde co tlapka tlapku mine a já si klidně mohu dělat po okolí co chci. Tedy ne, že bych tohle s pandou nemoh, to taky můžu. Jenže ona se pořád strašně toulá a trhá si jahody do tlamky. Jeden by vystál snad i ďůlek… Pořád se po ní ohlížím, kde "zase" je... Ach, jo! Ty holky!8-} Mějte kamarádi príma týden!;-) :-) :-) :-)

31 května 2018, 10:12:08

Haf! Všem! Včera navečer se konečně přihnala. Bouřka. Vypnula dokonce i nějaký proud, ale mezi námi, mě to bylo jedno... Vlastně ne, dnes jsem totiž pandu vytáhl o hodinu dřív na vychajdu. Říkala, když přišla domů, že si špatně na rychtovala nějaký budík, bo, co...a protože ani páníček ještě nevstal, šel jsem s ní na nákup. Bylo to dočista fajn, proběhl jsem si sídliště, potkal Adélku, to je taková krásná Švihlice, občas jí potkávám o víkendu na koupališti. Jooo, koupaliště! Představte si kamarádi, že se panda ráno koupe! Brr! Voda!>:-( Ani omylem bych do vody nestrčil tlapku!8-} Beztak mám spousty práce pandu hlídat, aby se neutopila.>:) Sedím na břehu a hlídám jí a pak samo, že jí prochajdu neodpustím, pokračujeme dál parkem kolem rybníka.;-) :-)

31 května 2018, 10:00:56

Ne, ne. Já jsem brzy ráno vzhůru a mamí nikdy nebudím, jenom slyším Pucíka jak volá, že chce ven a tatí ho pouští. Nežaluji, ale mamí to pokaždé pozná a zlobí se na tatího. Jenže pak mamí vstane a pustí Pucíka na snídani. Oba se na baštíme a on je raději doma, protože je mu venku teplo. Mě ne, já jsem doma na škrabadle úplně nahoře a představte si, že mě kolikrát Pucík odtud vystrnadí! To je ale ošklivý kocourek!:-|

27 května 2018, 18:16:54

Haf! Všem! Dneska ráno mě probudila ta Pyšná... Kdo ví, co dělala na okně mezi kytkama, ale tři shodila a mamí vylítla jako vosa z hnízda a mračila se jako bouřka. To se Pyšná nepochlubila, že jo? Akorát se dívá těma svýma očima jako neviňátko a myslí si, že to na ní nikdo nepráskne!;-) Raději sem si vyskočil k pandě, aby ještě chvilku kliďánko odfukovala, bylo moc brzy na nějakou vychajdu. To si štěkněte, že jsem si jí ráno parádně užil. Akorát jsme oba skoro marně hledaly klacíky. Nějak zmizely podél cest, ale já! Já umím hledat lépe než panda!:-D Včera přijelo její starší mládě s tou krasotinkou, oba jsem radostně přivítal. Na mě se můžou spolehnout, moooc dobře si oba pamatuji! Akorát pandino starší mládě štěká to ošklivé sprosté slovo... Jaké? Nooo, že jsem nějak "tlustý">:-( >:-( >:-( Tak.>:-( A já sem si tuhle spokojeně štěknul, že panda se konečně chová slušně, protože stopro na to sprosté slovo zapomněla... Teď to určitě budu muset poslouchat pořád, i když panda něco štěkla v tom smyslu, že to není pravda. To bych štěk, že měla pravdu, že to není pravda!;-) :-D

Mazlíčci

Základní informace

Jméno

Max

Plemeno

Sphynx

Pohlaví
Datum narození

14. července 2012

Hmostnost

4,30

Krátce o mně

Žil jsem ve společnosti dvou studentů a Pražského krysaříka. Celé dny sám... Mí bývalí páníčkové nakonec uznali, že vlastně strádám jejich nepřítomností, protože celé dny nebyli doma. A tak jsem se dostal do této smečky...

Co umím

Ke mně! Bašta!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

www.askaskovi.wbs.cz

Oblíbená hračka

Vše co se hýbe, nejvíce \"Moje\" ...

Co ještě zbožňuji

Pouze granulky Whiskas, učím se na jiné, které mi dočista šmakuji: Royal Canin, vařené kuřecí masíčko ...

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

MICOŠKA z Vyšínku

Pohlaví
Datum narození

31. března 2013

Hmostnost

3,80 kg

Krátce o mně

Jsem holčička a na počest Micoše z rodu gepardů, dostanu jméno: MICOŠKA. A protože jsem od tety z Vyšínku, tak se budu jmenovat: MICOŠKA z Vyšínku. Jak ke mně nová mamííí přišla? To snad ani nebudete věřit. Bývalí kočkotýři Brutus, Matýs a Monty jejichž maminka všechno spunktovala a pak Kulich a Míšan, Kuba a Tom i Bobeš II. se mezi sebou domluvili, že nesmí zůstat prázdné místečko po tak skvělém klukovi jako byl Micoš! V mém novém domově všichni stále teskní, dokonce i tatííí a moje nová maminka začala hledat podobného raráška, aby nebylo doma takové ticho a prázdno. Dozvěděli se to přátelé a začali jednat. A představte si, že bylo rozhodnuto! Byla jsem překvapení! To je co? Dnes jsem tichá, nenápadná a mazlivá holčička. Věrný stín mojí mamí. Nejšťastnější sem s Pucíkem, když je doma a nebojím se, žádného psa, i když ho nemusím. Protože k princeznám se nečuchá...

Co umím

Příkazy? No, dobře slyším na volání: kdepak mám tu mojí holčičku? Kdepak je moje Micoška ocásková? To je hodná holčička, moje!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

ROYAL Canin British Shorthair, hovězí zadní, kuřecí žaludky a srdíčka, vařené filé, kočičí mléko

Oblíbená hračka

Peříčko na hůlce, myška, míček a ruka mamííí

Co ještě zbožňuji

Prohánění s Pucíkem bytem, ranní a večerní mazlení s mamííí, dívat se z okna na zahradu a poslouchat zpěv ptáků

Fotky

Základní informace

Jméno

Pucifous

Pohlaví
Datum narození

15. května 2013

Hmostnost

3,70

Krátce o mně

Žil jsem u jedné paní. Má spousty práce a na mě čím dál méně času. Bylo jí to líto, že jsem dlouho doma sám a tak jsem byl nabízen a nabízen...Až sem se dostal do této rodiny. Jsem velmi mazlivý, hravý a úžasně chytrý kocourek se jménem (původním) Richard. Mé nové mamí se zdálo tohle jméno příliš tvrdé pro něžné stvořeníčko, ale když mě viděla poprvé už věděla, že se budu jmenovat Pucifous. Čerti mi koukají z očí a jsem na první pohled rošťák non plus ultra...Pravdou je, že jsem drobný, hravý a velmi, velmi mazlivý. *-*-*-*-*-*-*-*-**-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*- Mičulka dokonale vystihla Pucifouse a tak její vzkazy stojí za to dát sem, aby nezapadly v čase ... 1/ A ředitelství zeměkoule je přesně tam, kde se momentálně vyskytuješ ty... 2/ Dobrý den! Dovolali jste se na sekretariát Úřadu Kardinála Myšelije 2.(cvaj) Richarda Lví srdce, Pucifouse. Momentálně nejsme přítomni. Prosím zanechte vzkaz po mňouknutí! Mňáááúúú! \"Já to teda beru, šéfe! Ale minisukně nenosim, podpatky taky ne, a hloupá, to už vůbec nejsem. Mňoukám česky, trochu slovensky, brněnské hantec válim betálně, domňoukám se se všemi. Na klábosnici píšu obstojně, tydlifón najdu dřív, než podnájemníci\" Mičulka, mušketýrka von Kénig

Co umím

Pardon: já budu dávat příkazy!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

ROYAL Canin Apetite Control, hovězí zadní, vařené kuřecí masíčko, srdíčka a žaludky i filé

Oblíbená hračka

Micoška z Vyšínku a spousty kuliček, chrastítek, a šidítko

Co ještě zbožňuji

MICOŠKU a pak: Mazlení, mazlení a mazlení

Fotky

Základní informace

Jméno

Maxulka

Pohlaví
Datum narození

11. března 2016

Hmostnost

12,00

Krátce o mně

Není den, abych svou pandu nepřekvapil něčím novým. Jsem totiž úžasně chytrý pejsek a velký mazel! Mám jí strašně moc rád a tak musím u všeho být. Jen dole vejde do chodby, už běžím ke dveřím a fňukám radostí, že jde. Málem bych jí samou radostí povalil! Moc dobře si pamatuji kudy chodíme a tak bez napomenutí, automaticky jdu na chodník, přiběhnu na zapísknutí a když na mě náhodou zavolá "Maxulinko! Maxulko" přetrhl bych se samým spěchem. Když jdeme ven, donesu jí vodítko a nechám si ho připnout a pak si ho vezmu do tlamky a čekám nahoře na schodech až se obuje a to mě nemusela učit! Prostě a jednoduše, jsem rád, že nejsem sám na zahradě a mám správnou pandu, za kterou bych položil i život!

Co umím

Sednout, místo a uvidíme čím svou novou pandu ještě překvapím :-) ! Už jsem se naučil, dávat pac, donést míček, škádlit pandu, sebrat vodítko do tlamky a nést si ho po schodech dolů i nahoru...

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Říká se o mně, že jsem "popelnice", to určitě! Však já vím sám nejlépe co je DOBRÉ!

Oblíbená hračka

Medvídek, míč a stopro, že kočky, ale to se ještě uvidí, když jsou na mě dvě...

Co ještě zbožňuji

Běhání po zahradě, dobroty a hlavně MAZLENÍ.

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Naomi a Micoš

Pohlaví
Hmostnost

Jsme lehoučcí jak chmýří odkvetlých pampelišek, pouhým snem jsme zůstali...

Krátce o mně

Děkujeme nejen za dárečky, ale i Vaše návštěvy.

Co umím

Víme, co se sluší a patří.

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Božská mana

Oblíbená hračka

Nekonečné hry s ostatními kamarády za Duhovým mostem

Co ještě zbožňuji

Domov...

Fotky

Základní informace

Jméno

Karl von Busbahnhof

Pohlaví
Datum narození

10. května 2005

Datum úmrtí

1. září 2016

Hmostnost

9,60 kg

Krátce o mně

Jsem z útulku Cibela z.s., nepamatuji si kdy a kde jsem se narodil, ani nechápu, proč jsem byl možná vyhozen z bezpečí domova od svého pána. Od té doby, když potkám mužskýho jsem schopen na všechno zapomenout a jít za ním...Hladový a špinavý jsem se dostal do útulku. Hodní lidé mi hledali domov a mezi tím jsem prošel očkováním, odblešením a veterinární prohlídkou. A dostal jsem čip. Co naplat...neslyším a tak jsem se držel stranou všech dovádivých parťáků ve smečce. Snil jsem svůj sen o domově. Jenže kdo by chtěl starého pardála?... Jsem velmi učendlivý. Velmi rychle chápu co se odemne chce. Panda umí rukama mnoho posuňků i já si zvykám velmi dobře na mnoho nových podnětů a zavedených každodenních rituálů v novém domově. Datum narození je datumem, kdy jsem byl nalezen... Není podstatné den a měsíc či rok. Podstatné je, že mám DOMOV!

Co umím

Už jsem štěk: ruce a dlaň mé pandy mi ukazují co se odemne chce. Raději chodím na vodítku. Netahám. Na volno jdu jen v parku. Slyším písknutí.

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Sbaštil bych ledacos, ale smím jen těstoviny, libové maso, vařenou mrkev a bílý jogurt...

Oblíbená hračka

Na to jsem už poněkud stár :-)

Co ještě zbožňuji

Drbání, mazlení a dovádění. Samo, že svou pandu, páníčka a zvykám si i na další členy rodiny.

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Štísko

Pohlaví
Datum úmrtí

7. listopadu 2015

Krátce o mně

Jsem a nejsem virtuální... To máte tak, existuji a velmi dobře si pamatuji Adama i jeho páníčky, obzvláště paničku, která moc dobře ví, jak se ve skutečnosti jmenuji. Vždy za ní běžím a můj skutečný páníček přiběhne s jazykem na vestě až k nám a má obavy, abych paničku neporazil. S radostí se jí proplétám mezi nohama a nechávám se hladit. Mám dovoleno, být virtuálním profilem se jménem Štísko. Proč? Protože už nikdy nebude druhý Adam a skutečný pes v této smečce koček a dvounožců. Proto jsem tím, čím jsem, abych alespoň trošku zastoupil a hlavně vyvážil svět koček ...

Co umím

Poslouchám dobře, ovšem příkazy? Jak, které...

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Samé dobroty :-)

Oblíbená hračka

Uzlík, míček, klacek ...

Co ještě zbožňuji

To se ještě uvidí :-)

Fotky

Základní informace

Jméno

Askas von Kačikyry

Pohlaví
Datum narození

5. září 1996

Datum úmrtí

18. listopadu 2014

Hmostnost

6,82 kg

Krátce o mně

Předesílám, že už jednou jsem tady byl... mnozí z Vás si mě pamatují. Nicméně jsem už pán v letech, který má rád svůj denní řád a hlavně klid. Občas mě trápí nějaké neduhy, ale jinak jsem spokojený a rád, že jsem nejen nejstarší ze smečky po mně pojmenované, ale vždy ten nejprvnější.

Co umím

Tak pojď!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Sheba - rybí, kuřecí vařené i filé, šunku dietní

Oblíbená hračka

pěříčko, staniolová kulička

Co ještě zbožňuji

Mazlení a usínání v náruči své paničky

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Adam

Pohlaví
Datum narození

25. března 2002

Datum úmrtí

18. listopadu 2014

Hmostnost

26 kg

Krátce o mně

Jmenuji se od narození Adam. Jsem dlouhosrstý tricolor kolie. Někteří z vás mně znají z dřívějška, kdy jsem tu už skoro rok byl. Mám rád děti a lidi vůbec. Moji páníčkové o mně říkají, že jsem nejhodnější, nejmírnějsí a nejinteligentnější pes. Jsem miláček rodiny. Mí nepřátelé mne respektují díky mé povaze.

Co umím

Zůstaň, sedni, poběž, podej, pozor auto - zastavím se

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Arden Grange, senior - granule

Oblíbená hračka

míček, klacíček

Co ještě zbožňuji

Mou rodinu, mazlení, dovádění, hry a dlouhé procházky.

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Kočkotýr - Micoš z rodu gepardů

Pohlaví
Datum narození

28. října 2008

Datum úmrtí

22. května 2013

Hmostnost

těžko říct, rád všechno zbodnu, ale také vše vyběhám. Jsem tak akorát.

Krátce o mně

Těžko je být vzpomínánu… Držela jsem tě v klíně. Špinavého, hladového a zmateného. Přesto jsi předl. Cítils teplo mých rukou a netušil si co tě čeká… Doma jsem tě dala na válendu a ty jsi se rozhlížel. První co jsem ti dala byla kapsička. Hladově si do ní padl . S rozkoší a hltavě si baštil. Snad ze strachu, že budeš odstrčen a zase nic nedojíš. Starý „šerchán“ Askas seděl opodál a díval se na tebe s pohledem zkoumavým jako Naomka, ve které se probouzel mateřský cit. Nechala jsem tě dojíst. Začal si zkoumat své okolí. Tak neznámé, ale teplé. Už si nebyl přikrčen někde venku, hladově mňoukajíc. Nakonec si usínal pod stolem, stočený do klubíčka se spuštěným motůrkem do tvrdého spánku s plným bříškem…Musela jsem tě později vykoupat, usušit a znovu dát baštu jako odměnu. Poznával jsi nový domov. Zprvu zvědavě, opatrně, ale když jsi si byl jistý začal s tebou nejeden čertík šít. Askas si tě už nevšímal po počátečním očuchání, ale Naomi tě ostražitě sledovala. Myslel sis, že je to kočka, která ti dá to, co jsi musel bezohledně brzy ztratit. Vyhýbala se ti. Ty jsi ji však neúnavně následoval. Nakonec tě vzala, byť na krátkou dobu, pod svá křídla a učila tě kočičím způsobům. Mělo to své ovšem hranice. Teplo a trpělivost měl Adam. V něm jsi nakonec našel životního druha, přítele i ochránce. Vše ostatní popisuješ už ve svém deníčku… Pro mě jsi byl štěstíčko, které jsem neustále pozorovala a pokud jen trochu šlo i hlídala. Mé cesty byly někdy na celý týden. Když jsem volávala domů jestli jste všichni v pořádku jednou mi manžel naštvaně řekl: „Nikdy se nezeptáš jestli jsem já v pořádku!“ Zarazila jsem se na moment a odpověděla: „ Tebe slyším jako prvního a nebo si myslíš, že by někdo z koček nebo Adam zvedl telefon jako první?“ Nebyl večer, abych pro tebe nešla a měla tě konečně doma. Ano, také jsi si střihl noční a já to pak kolem druhé vzdala nazlobená, že tě nemohu dostat do pelechu. Smával ses mi jak tě honím v noci po zahradě v „dlouhém hábitu“, ale ráno jsi spal za dveřmi prokřehlý a hladový. Později jsem přišla na to, že není radno ti z večera dávat dobrůtku, abys přišel „dobrovolně“ domů… Každý můj pohled, tvůj dotek mi dával pocit štěstí, že jsi šťastný kocourek, který prožívá krásný kocouří život. Dokázal jsi labužnicky se rozvalovat kdekoli na zahradě jako doma. Prozkoumával jsi zahrady a stával ses známou osobností mající respekt i obdiv. Jen jednomu člověku jsi vadil… Dívám se z okna, ke dveřím, se stáhnutým hrdlem na okno, na válendu jestli tě neuvidím… Nechápu jak ti mohl někdo tak strašně ublížit. Vidím lidi jdoucí po chodníku a říkám si jestli oni nejsou šťastní, když neprožívají tu mučivou bolest jako já. A pak si řeknu: jsou vůbec šťastní? Ví, jak jste vy kočky a kocouři jedineční svou povahou, osobností a pojetím života? Kdy nastane ten zlom, kdy člověk neublíží žádnému živému tvoru? Neprovede bezpráví a bude rozdávat lásku, oddanost, nezištně pomáhat a hlavně bude respektovat svobodu a právo na život? Sbohem Micoši z rodu geprdů – gepardů! Sbohem kocourku, jenž jsi mi dal pocity štěstí a tolik lásky ve svém pojetí!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Všechno co dostanu, ale nejraději kapsičky Whiskas, mleté hovězí, šunčičku, filé a nejraději pribináček!

Oblíbená hračka

zvoneček a peříčko, kuličky duhovky a zlobení Adama

Co ještě zbožňuji

Svůj domov, ale i toulání se po okolí :-(

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Naomi Tuly -Tuly

Pohlaví
Datum narození

22. června 1998

Datum úmrtí

5. dubna 2013

Hmostnost

5kg

Krátce o mně

Mňoukalas skrz zábradlí na balkoně. Hlavičku prostrčenou ven a zoufale jsi volala o pomoc. Aby si tě někdo všiml a pomohl ti…Bylas sousedů. Jejich dětí. Netušila jsem, že tě trápí neustálým nošením jakkoliv tě vzaly do svých dětských rukou. Netušila jsem, že jsi jen panenkou na hraní a nikdo nemá ani potuchy co to obnáší mít doma kotě…Navíc oni byli tak zvláštní svou povahou. Potížisté. A přece …povedlo se mi večer co večer přistavět žebřík k hořejšímu balkonu a dát ti napít a kapsičku. Nemohla jsem si tě vzít a zachránit tě od toho pekla nevšímavosti a trápení. Jednou sis ale pomohla. Sama. Asi jsi utekla v nestřeženém okamžiku a prchala ven na svobodu. Já jsem jen postřehla, že už mě nevoláš z balkonu a je najednou ticho…Byl podzim, skoro zima. Nikde jsem tě nezahlédla, ale ty jsi musela chodit jako stín kolem domu a zahrad na naší tehdejší samotě. Napadal sníh. Hodně sněhu a ty jsi najednou stála před balkónovými dveřmi. Našimi. Rozhlížela ses po nich a dívala po záclonách jestli se nepohnou. Balkón byl plný sněhu a ranní slunce zalévalo skla…První jsem si tě všimla já. Nenapadlo mě, že jsi to ty. Od sousedů. Jen jsem se divila, kde ses najednou objevila, kdo tě vyhnal a jak ses dostala až k nám na samotu…Přestože si hlava rodiny nepřála, abych otevřela dveře další kočce, neposlechla jsem. Přece tě nenechám v té zimě! Dala jsem ti mléko do misky a pootevřela jsem dveře. Prostrčila jsi hlavičku, a ostražitě jsi protáhla celé zkřehlé tělíčko do jídelny. Opatrně jsi se rozhlédla a já tě pohladila, to už jsi viděla mističku a začala jsi pít. Poprvé a naposled – mléko. Musela jsi mít velký hlad! Já opatrně zavřela dveře. Dopila si a začala jsi se procházet bytem. Manžel se zlobil. Kluci byli potichu. Seděli a pozorovali tě co budeš dělat. Zachraňovala jsem situaci, že jsi asi toulavá kočka, která se jen ohřeje a asi stejně uteče. Neuteklas. Složila si své zmrzlé tělíčko pod topení a usnula jsi asi vyčerpáním, ale spokojená, že jsi v teple. A tak jsi byla naše. Po počátečním nesouhlasném brblání manžela jsi nakonec našla své místo i v našich srdcích. Když jsi poprvé dostala odvahu vyjít s námi ven, potkali jsme sousedy. Děti radostí vykřikly: to je náš Čert! Ty si se zastavila a podívala se po nich a na nás. Najednou ses otočila a rychle jsi vyběhla schody ke dveřím. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že jsi opravdu ta kočička, co na mě volávala a já jí tajně krmila. Dětem jsem řekla, že se spletly, že je to Naomi a kdyby to byl Čert, určitě by tak neutíkal k nám domů… Dostala jsi jméno Naomi k Tuly-Tuly jak jsme ti zpočátku říkali. Ráda ses tulila, nechala hladit, ale chování ti bylo nepříjemné a my to respektovali. Žila jsi s námi. Z droboučkého kocourka (jak jsem se domnívala) se najednou dělal krásný a statný kocour. Jen manžel si myslel, že jsi kočka a čekáš koťátka. Zakulatila ses. A já naivně si myslela, že ti naopak pomohla pravidelná strava. Vždycky jsi byla upravená, kožíšek do posledního chloupku upravený a lesklý jako noc plná hvězd. Heboučký jako samet. Vždycky jsi byla na sebe pečlivá. Na jaře jsem musela přiznat, že opravdu nejsi kocourek, ale mamina v očekávání. 26.května jsem musela služebně na celý den pryč. Ty jsi mi spala do rána u hlavy a když jsem se probudila byl špinavý polštář i deka. Dala jsem tě do krabice, kterou jsi měla pod nočním stolkem připravenou a vystlanou čistými ručníky. Občas jsi do ní vlezla a odpočívala jsi v ní…A já musela pryč. Zrovna dnes! Prosila jsem tě, abys všechno zvládla, a že se budu snažit co nejdříve vrátit. S těžkým srdcem jsem odjížděla a snažila se myslet na cestu. Výstavu jsem nainstalovala a pospíchala jsem domů. Jen jsem se objevila v jídelně, už si mi běžela naproti. Nahrbila ses a tak nějak zvláštně mňoukla. Hned jsem tě popadla a nesla do krabice. S krabicí si sedla do obýváku a najednou bylo mezi námi první kotě. Pečlivě jsi ho olízala a znovu jsi položila hlavičku na ručníky, abys nabrala sílu na další. Hladila jsem ti bříško ve směru hodinových ručiček. Po chvilce se začalo znovu stahovat bříško. Vzala jsem do čistého ručníku mourovaté kotě k sobě a ty jsi přivedla další na svět. Vše se opakovalo po celou dobu pěti hodin ještě několikrát. Celkem jsi přivedla na svět sedm koťátek…Vyměnila jsem ti ležení, dala k tobě koťata. Pohled nezapomenutelný ! A tak jsem i s tebou měla radost z tolika koťátek, ale ty jsi měla navíc spousty starostí jak ty neposedy nakrmit a pohlídat. Nehnula ses od nich ani na krok. Všechno co jsi potřebovala udělat sobě bylo ve spěchu a neustále jsi byla ostražitá. Začala jsem koťata nabízet. Po deseti týdnech odešlo do světa i poslední – Mimi. Dojímalo mě a zlobilo zároveň, když tě kluci zlobili jen jsi vyběhla balkónovými dveřmi ven na zahradu, abys si trochu odpočinula a oni zavolali: Mimííí! Okamžitě si se zastavila, podívala se na ně a metlas honem zpátky. Vyskočila jsi si na špalek, ze špalku na balkón a pootevřenými dveřmi k Mimi, které spalo a nic netušilo…. Pak tě už jen čekala kastrace. První a poslední návštěva veta. Žila jsi spokojený a doufám, že i šťastný život na naší samotě. Nekonečná loviště, keře se stíny, když bylo velké teplo a ty jsi pod nimi lehávala, vždy mističku s dobrůtkou a místo k odpočinutí, kde jsi chtěla… Nikdo tě netahal v náruči, nikdo tě netrápil vystrčenou na slunci či v mrazu venku. Měla jsi své místo pod topením v zimě a když jsi chtěla, přišla jsi pro pohlazení a nebo – a to ti zůstalo – pošimrání na bříšku, které jsi si pamatovala od té doby co jsi se mnou rodila. Dokázala jsi, aby tě Pajda – jezevčík a Askas, siamský kocour neobtěžovali. Měla jsi respekt a svobodu. Vím, že jsi si toho velmi vážila. Nadešel čas, že jsme se měli stěhovat ze samoty do města. Co jsem se na přemýšlela, co s tebou! Vzít a nebo nechat ze synem tam, kde jsi byla zvyklá? Měla jsem strach, abys mi neutekla zpátky přes všechny ty silnice a křižovatky a něco tě nesrazilo…Zůstala jsi na samotě. Každý den, když jsem jela do práce sem se za tebou stavěla, abych ti dala do mističky baštu a do druhé vodu. Pohladila tě a rychle zmizela, abys za mnou náhodou neběžela… O víkendech jsem to opakovala s Adamem. Kolikrát jsem na tebe volala, když jsem tě zahlédla na louce nebo v poli jak číháš na myšky a ty jsi běžela jak s větrem o závod k nám! Natáhla jsi se ke mně předníma packama a vytáhla hlavičku k pohlazení a pak nás následovala až k mističkám, abych opět zmizela dokud baštíš. Odcházela jsem s bolavým pocitem a malou špetkou rozumného důvodu, že je ti s mým synem na samotě lépe… Jenže nadešla zima a já se dozvěděla, že domů jak jsi byla zvyklá chodit nesmíš. Tehdy mi došlo, že jsi asi bývala i do rána mimo svoje místečko pod topením. A tak jsem to riskla. Když jsem se vracela z práce, zajela jsem k domu, otevřela dveře auta a vyšla ven. Zavolala jsem tě. Najednou jsi přiběhla zahradou, vyskočila na branku a přelezla jsi jí dřív než jsem k ní stačila dojít. Než jsem se nadála, bylas v autě. Dočista jsi mě dostala. Uvědomila jsem si, že jsi opravdu tak zvláštní a neobyčejná – jak jsi věděla, že pro tebe jedu? Jak to, že se nebojíš auta? Vždyť jsi v něm nikdy nejela? Dala jsem tě na zadní sedadla a opatrně vyjela ze samoty k městu. Ty jsi se ani nehnula. Způsobně jsi na svém místě vydržela celou cestu až do nového bydliště. Otevřela jsem dveře, ty jsi vyběhla a čekala jsi na mě co bude dál. Šla jsem před tebou a volala tě. Zbytečně. Následovala jsi mě. Doma jsi všechno prošla a vyskočila sis na linku. Ano, tady vedle dřezu budeš mít tácek a mističky. To je tvé místo a navždy zůstalo… Snažila jsem se tě držet doma, abys mi náhodou neutekla a neběžela přes celé město na samotu. Zbytečně. Povedlo se ti po týdnu vyběhnout ven. Tentokrát jsem za tebou metla já po schodech a volala tě. Zastavila ses na schodech před hlavními dveřmi a rozhlížela ses po zahradě. Riskla jsem to. Zahradu jsi prošla a já jako stín za tebou. Aha, ty potřebuješ svou potřebu udělat do uvadající trávy… a tak jsem se obrátila a šla pomalu zpět. Než jsem vstoupila na první schod už jsi mě předběhla a vyběhla schody. Počkala jsi na posledních, abych mohla protáhnout ruku skrz zábradlí a pohladit tě. Dělávala si to ráda a nikdy sis to nenechala se mnou ujít. Jaké bylo překvapení, když si odběhla ke dveřím a začala na ně škrábat! Otevřela jsem. Vběhla jsi domů jako by se nechumelilo. A to byla tvá specialita. Když jsi chtěla vyběhnou ven, zaškrábala jsi na dveře od linky a když domů, na hlavní dveře. … Deset let jsi tu s námi žila. Spokojená a ostražitá, abys neztratila jistotu domova. Zahrada byla tvým rájem vyhřívání na sluníčku. Občas ses vydala na špacír po okolních zahradách, většinou navečer. Dům jsi musela mít na dohled. Tak jako já tebe. Nikdy jsem nešla spát bez vás, dokud jste všichni nebyly doma se mnou. Prožila jsi s námi pěkný a dlouhý život. Měla jsi své slabůstky. Jako každou tašku, která byla položena na válendu jsi musela hned obsadit, tak jako každý papír, igelitku. A což teprve vyžehlené prádlo! Nikdy jsem tě nevyháněla. Také proč. Nechala jsem tě na nich spát a pak to nenápadně našlo své místo kam to patřilo. Jediná ty jsi dokázala honit stíny. Ať už byly udělány mimoděk a nebo rukou. Jako malé kotě jsi dováděla. Naposled včera…hrála sis myškou na provázku pod mou otáčivou židlí u počítače. Kolikrát jsem seděla strnule, abych se nehnula, zatím co ty jsi pod ní ležela a hrála sis s ní. Včera jsi prohnala Askase. Honila ses s ním po bytě. Zůstala jsem nad tím stát, co tě to popadlo a dočista jsem zapomněla, že před pár dny jsem si o tebe dělala starosti jak i tebe ta dlouhá zima vyčerpává a celé dva dny jsi nechtěla ani pořádně jíst. Pospávalas a bylas jako bez duše. Nabízela jsem ti laskominky, ale ty jsi se ani nehnula. Když jsi konečně zase vyskočila ke svým mističkám a tancovala jsi z místa na místo, kdy a co ti dám, oddychla jsem si, že jsi ve své kůži a je zase všechno jak má být. Asi to byla už předzvěst... Poslední tři neděle jsi mi spala vedle hlavy. Jen poslední dva dny ne…usínala jsi na stoličce kousek od mé hlavy. Vystřídal tě Askas v mé náruči. Tobě stačilo pohlazení a podstrčení tvé hlavičky do mé dlaně, abych znovu a znovu tě hladila. … Včera jsi tady proháněla Askáska a dovádělas jako malé kotě, koho by napadlo, že - - už nebudeš ráno co ráno škrabat na linku, abych tě pustila ven. Než jsem mnohdy stačila vyběhnout v županu schody do patra, už jsi stála s hlavičkou zdviženou k zámku kdy ti otevřu, abys byla první u mističky. Ve čtyři hodiny ráno… Už nevyběhneš schody až k půdě, kde občas sedával páníček a kouřil , zatím co ty jsi se kolem jeho nohou motala, aby tě hladila a hladil. Vždycky s úsměvem říkával : hele, už je tu parťák! A bylo jedno kde jsi na zahradě zrovna chvilku předtím byla. Nějak jsi to ucítila, že zase vykuřuje a běžela jsi za ním. Nebudeš mu lehávat na novinách a přepínat kanály u televize. Ptáky u krmítka plašit za oknem a vyhřívat se na topení. Život půjde dál bez tvého zvědavého sledování, co kde se doma děje… Budeš mi velmi, velmi scházet Naomko. Tvé oči, které se soustředěně dívali do mých a tiše jsi předla. Tvé tak zvláštní mňouknutí něco na tento způsob: uá. Tvá lesklá srst, a hlavička, která chtěla pohladit, tvá osobnost tak jedinečná a nekočičí. Už mi nikdy nepřiběhneš se zahrady naproti na chodník, abys natáhla hlavičku k pohlazení stojíc na zadních nožkách. Jak mě mrzí, že jsem nikdy nenatočila tvou chůzi, když jsi předemnou běžela. Připomínala jsi mi svou ladnou chůzí Čapkovu Kočičku, kdo ví, jestli jí nemaloval podle tebe... Tvé místo vedle mé hlavy zůstane prázdné jako stolička, okno, tvé vykukování za futrem, abyses připomněla, že chceš vyběhnou ven. Děkuji ti za tvůj život, který jsi mi darovala i přes svojí samostatnost a nikdy neopomíjenou vlastní svobodu. Odchází s tebou kus mého srdce a života, který byl díky tobě tak bohatý a neopakovatelný! Je-li opravdu nebe, tam za Duhovým mostem – počkej tam na nás všechny a jednou se tam sejdeme, abychom žili bok po boku své nepozemské životy v ráji nekonečného světla , víl a skřítků na prosluněné louce ! Miluji tě, má drahá Naomi Tuly-Tuly! Navždy!

Co umím

Nejsem pes!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Whiskas, Friskies, filé, kuřecí masíčko

Oblíbená hračka

Stín rukou na zdi

Co ještě zbožňuji

Někdy, velmi vzácně drbání na bříšku

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Mici

Pohlaví
Datum narození

10. listopadu 2008

Datum úmrtí

26. září 2009

Krátce o mně

Toulala jsem se kolem pošty. Hlad mě dovedl až do ulice, kde bydlela má nová rodina, ale to jsem ještě netušila. Žebrala jsem všude tam, kde jsem viděla otevřené dveře nebo cítila teploučko. V listopadu toho roku napadalo hodně sněhu. Poprvé a naposled, ale dlouho se držel v kraji. Byla mi strašná zima. Všiml si mě sousedovic kluk a donesl do této rodiny. Má nová panička sice řekla, že jsem se jí neztratila, ale všimla si, jak mi teče z nosu a z očí a hned po mně natáhla ruce a vzala mě do smečky Askase a Naomi, kde se objevil i velký pes Adam. Byla jsem tak zmrzlá, hladová a šťastná, že snad už konečně mám DOMOV, že ani toho velkého psa jsem se nebála. Panička druhý den hned po Novém roce se mnou šla k veterináři. Dva měsíce jsme spolu obden k němu chodily. Naposled na kastraci. Když jsem chtěla jít ven, vyskočila jsem si na kliku od dveří a oběma tlapkama jsem se na ní svou kočičí váhou zavěsila, až klika povolila a já šla ven. Zrovna i tak zpět. Dokonce jsem jednou zabránila velmi nepříjemné situaci. Páníčkové měli nové hlavní dveře s jednou klikou uvnitř bytu a koulí z venku. No, a tak se stalo, že za sebou zabouchli dveře a klíč zůstal pod klikou...Panička mě dlouho volala do dveří, až jsem přiběhla a začala jsem skákat na kliku. Vždyť mě volala! Až na potřetí se mi podařilo dveře otevřít a zachránila jsem tuto nepříjemnou situaci... V září v podvečer jsem z ničeho nic vyskočila paničce na rameno do náruče a dlouho jsem se s ní mazlila. Panička z toho byla paf...pak jsem s Naomkou jako každý podvečer, vyběhla ven a ...už nikdy jsem se nevrátila. Dost možná, že tím, že jsem byla příliš důvěřivá mě někdo vzal a někam odvezl, dost možná, že si mě nakonec někdo vzal. V každém případě sousedi byli rádi, že nás doma není tolik...

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Snad všechno co jsem dostala...Konečně jsem neměla hlad!

Oblíbená hračka

Klika od dveří...

Fotky

Základní informace

Jméno

Ťapka

Pohlaví
Datum úmrtí

13. června 2007

Krátce o mně

Mnoho let jsem spokojeně žila se svou paničkou. Jednou má panička zemřela a já - jako dědictví - jsem byla vzata do této rodiny, kde jsem žila spokojeně ještě další tři roky. Zemřela jsem v náruči své nové paničky na infarkt. Bylo mi 13 let...

Co umím

Poslouchala jsem doslova na slovo, pochopila jsem mnohem dříve co se odemně chtělo, než mnohdy bylo vysloveno.

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Mleté uvařené maso a kolánka, psí pamlsky

Oblíbená hračka

polštářek

Co ještě zbožňuji

Měla jsem ráda pochvalu, dokonce jsem si oblíbila i stříhání a kartáčování, to jsem se pak radostí točila jako čamrda kolem sebe.

Fotky

Základní informace

Jméno

Kotě - Kotě

Pohlaví
Datum úmrtí

19. února 2004

Krátce o mně

Byl jsem malinkaté kotě, které někdo vyhodil do zahrady u velkého domu a žil jsem z toho co jsem tu a tam dostal. Lidé se mě štítili, protože jsem měl jedno oko vypoulené ven a suché co by velký strup...Jednou si mě všimla moje panička a nedalo jí to, aby mě neodchytla a já se dostal do rodiny, kde jsem našel teplo, neskonalou lásku a vždy plnou mističku dobrůtek... Samozřejmě, že jsem se zprvu bál toho velkého psa! A také sem byl na operaci s okem, které mě hyzdilo...Mé jedno oko bylo jak jantar. Nekonečný vesmír tajemna a má panička se vždy na mě dívala s něhou a s úzkostí v srdci...Jak mi mohl někdo tolik ublížit?! Byl jsem neskonale šťastný, hravý a vděčný. Mohl jsem se kdekoli natáhnout a chrupkat, byl jsem rozmazlován, ale nezneužíval jsem to. Byl jsem neposeda a rarášek. Šťastný kocourek. 19.února 2004 jsem vyběhl ven. Asi jsem špehoval toho velkého psa kam si to vyšlapuje s paničkou...Když se vraceli, všimla si panička pod pouličním světle něco ležet...Byl jsem to já. Ještě teploučký, ale už jsem běžel přes Duhový most. S pláčem mě donesla na zahradu, zabalila do jejího svetr, ve kterém sem tak rád lehával a pochovala mě pod tújku, aby mi nesvítilo sluníčko do jantarového oka, až se na ní budu dívat...

Co mám v oblibě

Oblíbená hračka

Vše co se hýbalo a létalo

Fotky

Základní informace

Jméno

Pajda - Káně myšilov

Pohlaví
Datum narození

3. září 1986

Datum úmrtí

28. srpna 1996

Krátce o mně

Byl jsem kdysi druhý pes - jezevčík hladkostrstý s pálením ze tří, kteří žili na samotě u lesa v této rodině. Doslova pravá tlapka své paničky. Miloval jsem lov myší a rejsků. Pyšně jsem je nosíval své paničce. Naučil jsem jí, aby se nikdy myší nebála. Rád jsem se vyhříval na balkóně a ještě raději cestoval se svou smečkou autem po výletech. Jednou jsem utekl ze zahrady za páníčkem, který šel paničce naproti k autobusu. Přejelo mě auto. Bylo mi skoro 11 let...

Co umím

Nerad jsem plnil příkazy, byl jsem dost tvrdohlavý.

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Miloval jsem houskové knedlíky s vejcem, maso a granulky

Oblíbená hračka

Myši, rejsci

Co ještě zbožňuji

Byl jsem nejspokojenější, když jsem ulehl v nohách své paničky a vzájemně jsme se zahřívali...

Fotky

Základní informace

Jméno

Askas I.

Pohlaví
Datum narození

20. dubna 1988

Datum úmrtí

10. února 1996

Krátce o mně

Byl jsem prvním přírustkem v této rodině, kde jsem žil 8 let. Velmi závislý na své paničce. Spával jsem s ní v posteli, doprovázel do práce a vítal jakmile jsem jí zahlédl v lese, když šla po pěšince domů. Jednou se rozhodla, že na několik měsíců odletí do ciziny. Tušil jsem, že jí ztrácím...14 dní před jejím odletem jsem seděl na okně a stále ji pozoroval. Odmítal jsem jíst, a spát s ní...Dostal jsem se do rodiny, kde se mi vůbec nelíbilo a nakonec jsem utekl.

Co umím

Pojď, ham

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Konzervy Kitekat, vařené kuřecí maso, vanilkový pribináček

Oblíbená hračka

Vše co se hýbalo, staniolové kuličky, víčko od PET lahve, pingpokový míček, lístek od stromu

Co ještě zbožňuji

Hru na schovávanou po bytě. Vždy jsem si pamatoval, kde byla předtím má panička a hledal jsem jí tam, kde ještě nebyla a mohla být. Když jsem jí našel měl jsem velkou radost a utíkal se jí zase já pro změnu schovat...

Fotky

Přátelé (196)

Články

Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?