Profilovka ❤ Miky a † Kiky ❤

❤ Miky a † Kiky ❤

Nástěnka

Nástěnka a informace

Deníček
27 června 2018, 02:10:13

Čauky-mňauky ♥ kamarádi! •~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~•~• Je fajn, že mě máte rádi. Já vás taky ráda mám. :-) Pusinky vám posílám. :D Děkuji vám za přáníčka :-) :-) a za dárečky. :D :D Vaše Princeznička ❀ ze zahrádečky ❀❀❀ ♥✿✿✿♥✿✿✿♥ https://i.nahraj.to/f/23hp.png ♥✿✿♥✿✿♥ ♥✿♥✿♥ ♥✿♥

Mazlíčci

Základní informace

Jméno

Miky-nka ❤

Pohlaví
Datum narození

26. března 2010

Hmostnost

4 kg

Krátce o mně

Já mám hlavičku celou mourovatou. A Kikynka je zas víc podobná Betince. Takže nás snadno rozeznáte. Na zádech podél páteře mám úplně černý pruh. Taky nevidím na levé očičko, vypadám, jak kdybych ho měla skleněné, nebo i menší. Ale naštěstí to můj život moc neomezuje, a žiju normálně. Jsem hodná a umazlená kočička. Ráda si pochutnám na dobrém papáníčku. Umím si o jídlo říct, tím že čekám na chodbě u závěsu, za kterým je v regále naše papání schované. Společně s Kiky pak pomáháme doma mamice, třeba když myje okna, tak ležíme na parapetu, a pořád za ní chodíme jak myší ocásci. Taky spíme u ní v posteli (-v nohách postele.) Jsem vážná, vážnější než Kiky. Všechno hlídám. Sice nesportuju jako Kiky, ale jsem odvážná, a umím přeskočit z jedné strany kuchyňské linky na druhou, čili zvládnu skok do dálky, -a to ve výšce. Ráda jsem se toulala po venku, ale jen když bylo venku hezky. (V zimě raději zůstáváme doma.)

Co umím

Slyším na slovo: PAPAT. A rozumím: Jedeš z toho stolu dolů!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

kapsičky: Felix a Whiskas, granulky: Kittekat a Friskies

Oblíbená hračka

hlavně moje sestra Kiky, taky míčky, papírové kuličky, myšičky, a vršky od pet-lahví

Co ještě zbožňuji

Moji sestřičku Kiky, rodinu, ve které bydlíme. Ráda se mazlím, příjdu za moji člověčí maminkou, vylezu jí na klín, a vrním si spokojeně, když mě hladí. Ráda papám, a když moje sestra už nechce, klidně se obětuju, a dojím to za ní, -takže jsem obětavá.

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Princezna ze zahrádky ✿

Pohlaví
Datum narození

26. června 2014

Hmostnost

4,6 kg

Krátce o mně

Jsem velmi klidná a hodná kočička. Jsem trojnásobná matka. Ale od 11.11.2016 jsem už vykastrovaná. Jednoho krásného dne jsem se vyskytla na zahrádce sousedky mojich nových kamarádů. A tak se o mě začala starat, začala mě krmit. Nosí pro mě a mé syny zbytky jídel, hlavně masa z hotelu Praděd v Jeseníku, je tam i taková jídelna. Jen v sobotu a v neděli nám nic nenosí, tak to pak na naši paničku koukáme vyčítavě! Prohlásila o nás, že jsme rozmlsané potvory. Tak proti tomu mám námitky! Rozmlsané -možná, potvory -určitě NE! To ještě žila Lucinka, a kralovala na zahrádce, na kterou teď chodíme i my. Byli jsme s Lucinkou kamarádky, aspoň teda ona byla moje. Po pravdě Lucinka mě moc ráda neměla, neboť jsem jí chodila pomáhat s jídlem, a jí se asi moc nelíbilo, že jí ujídám. Po odchodu Lucinky na obláček, jsem převzala kočičí vládu v zahrádkovém království po Lucince já. A páníčci od Lucinky nám taky nosí jídlo. Takže se máme královsky, protože jsme krmeni hned dvakrát. A protože je máme rádi, děláme jim za odměnu společnost. Necháme se i pohladit. Jsou tu se mnou ještě dva moji synové: Felix a Běloušek. V srpnu 2016 jsem měla svá poslední koťátka. Porodila jsem je na střechu chatky mých nových lidských kamarádů. Bylo jich 5: -Jedno bylo mourovaté -černo-šedě. -Druhé bylo zrzavo-bílé. -Dvě byla podobné mně, čili tříbarevné. -A poslední byla nejkrásnější flekatá: černo-hnědo-bílé skvrny. Všechna koťata mají nový domov. Ta poslední se má nejlíp. Jmenuje se Adélka, a je rozmazlená. Bydlí v Jeseníku. Původně si její noví majitelé přišli pro mourovatou kočičku, a nakonec si odnesli flekatou -tu nejvíc barevnou. Slečna jí dala svým rodičům. A ti Adélku rozmazlují. Má plno hraček, je mazlená, a papá samé dobroty. Prostě má se skvěle, asi jako princezna. Pak jeden pán chtěl jednu kočičku, a odnesl si dvě: toho zrzka a jednu podobnou zbarvením mně. Ty jsou tady taky blízko v Jeseníku -Bukovicích. A do Brna odjely taky 2 kočičky: mourovatá a další podrobná mně. Takže jsme udali všechna koťata.

Co umím

Slyším na jméno. Jinak mně nemůže nikdo rozkazovat, když jsem přece Princezna.

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Jím všechno, ale nejvíc mi chutná masíčko, které mi nosí jako zbytky z hotelu Praděd.

Oblíbená hračka

Nemám žádné hračky. Jako trojnásobná matka si už moc nehraju.

Co ještě zbožňuji

klid, dobré papání, pohlazení, milé slovo, a samozřejmě své dětičky

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

† Kiky-nka ❤ ☁

Pohlaví
Datum narození

26. března 2010

Datum úmrtí

14. listopadu 2017

Hmostnost

4,2 kg ...... 2,6 kg

Krátce o mně

Já mám na hlavičce i bílou barvu, a Mikynka má hlavičku celou mourovatou. A to je ten HLAVNÍ ROZDÍL mezi náma dvěma, podle kterého nás můžete velmi snadno rozpoznat, jinak jsme si vzhledově dost podobné. Jsme obě bílo-mourovaté, stejně jako byla i Betinka, ale ta měla té bílé barvy na sobě z nás nejvíc. Taky mám znaménko krásy, asi jako Cindy Crawford, jen ho mám u tlamičky napravo jakoby mezi zubama. Ale není to moc vidět, na fotkách vůbec. (Betinka měla takové znamínko nad levým okem.) Jinak jsem víc plachá než Miky, ale pohladit se nechám od všech doma. Jsem sportovně nadaná, umím kotouly, dělám je často, jsem gymnastka. Taky šplhám do výšky: na garnýž, na skříň, nahoru na kuchyňskou linku, v koupelně na nejvyšší poličku. Chodím po prádelních šňůrách v koupelně, taky na nich ležím, a převaluji se ze strany na stranu. A tak různě skotačím, a dovádím, a moc mě to baví. Jsem akrobatka, srandystka a komediantka asi jako Mici. Ale jinak jsem hodná kočička.

Co umím

Poslouchám na slovo: PAPAT. Taky chápu: Tož, po stole se nechodí!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

kapsičky: Felix a Whiskas, granulky: Kittekat a Friskies

Oblíbená hračka

hlavně moje sestra Miky, taky míčky, papírové kuličky, myšičky, a vršky od pet-lahví

Co ještě zbožňuji

Moji sestřičku Miky, a rodinu, ve které žijeme. Ačkoliv jsem kočka, nebojím se vody, ráda chodím po okraji vany, a vlezu klidně i do vody, jsem kočka vodní, jak říká moje člověčí maminka, za kterou právě chodím do koupelny, když se koupe. Celkově v koupelně trávím hodně času. Jsem velmi šikovná, chodím dokonce i po šňůrách, které jsou hodně vysoko, říkají mi PROVAZOLEŽEC, protože na šňůrách na prádlo i ležím. Ráda taky skotačím po chodbě, která je dlouhá 8 metrů, a dělám kotrmelce, -tak jsem šikovná. Lozím ráda do výšek, ustelu si klidně i na garnýži, ale toho už jste si asi všimli. Nebo se prostě někam zašiju, a chrápu třeba nahoře na kuchyňské lince, a podobně.

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

† Lucinka ♥ ☁ ze zahrádky ❀

Pohlaví
Datum narození

9. června 2000

Datum úmrtí

6. dubna 2017

Hmostnost

3,2 kg

Krátce o mně

Jsem bezdomovec. Žiju v zahrádkářské kolonii na jedné zahrádce, která patří takovým hodným lidem, kteří mi sem nosí jídlo, a krmí mě. Nemám levé ouško, přišla jsem o něj během života, pravděpodobně při nějaké rvačce s jinýma kočkama. Bylo nás tady víc, ale zbyla jsem tu už jen já sama. Ale jinak se mám dobře. PŘÍBĚH LUCINKY: Budu vám vyprávět PŘÍBĚH O MÉ RODINĚ. Moje maminka se jmenovala Micka, a byla celá černá jako já, takže jsem po ní. Micka se narodila v roce 1999. V zahrádkářské kolonii se objevila v roce 2000. Měla 5 koťat, která se narodila téhož roku. Mezi nima jsem byla i já. 2 kluci a 3 holky. Moji bráškové: Bertík -mourovatý Ferdík -bílo-mourovatý Moje sestřičky: Lízinka -černo-bílá Zuzanka -mourovatá Lucinka -černá -to jsem já. Já nemám levé ouško. Přišla jsem o něj během života, asi při rvačce s jinýma kočkama. Na poslední fotce jsem já, s maminkou Mickou, a sestrou Lízinkou. 5.4.2001 maminka Micka porodila dalších 5 koťat: (-druhý porod) 3 černá a 2 bílo-černá. 3 černá se odvezla do Ostravy do nových domovů k lidem, co o ně měli zájem. Jedna z nich se jmenovala Sissinka, ostatní nevíme. 2 bílo-černá, bohužel, umřela. Moje sestra Zuzanka pak porodila taky 5 koťat, ale z nich, bohužel, ani jedno nepřežilo, z toho 2 se narodila už mrtvá, další umřela brzy po porodu. -Nešťastná to máma! 4.5.2001 nás všechny nechali vykastrovat. Ti lidi, co se o mě starají, to zaplatili s vlastních peněz, které teda nemají zrovna na rozdávání. Já jsem, bohužel, už v sobě měla taky koťátka, což nikdo nevěděl, přišlo se na to, až při té kastraci na veterině, což už bylo pozdě. Vzali hlavně nás holky, aby jsme se už nemnožili. Bertíka však vzali omylem, spletli si ho se Zuzankou, která byla taky mourovatá, a na veterině tvrdili, že to je ta jedna mamina. Byla to sranda, když paní doktorka říkala, že: Tato kočka nikdy nemohla mít koťata, protože je to kocour. No, a aby to Ferdíkovi nebylo líto, tak ho pak odvezli na kastraci taky. Takže jsme to nakonec podstoupili všichni. 21.9.2001 se tu na zahrádce Zuzanka už neobjevila, od té doby ji nikdo neviděl. Tudíž je považována za mrtvou. 17.7.2005 se tady Bertík objevil naposledy, a pak už nepřišel. Pravděpodobně ho přejelo auto. Ale i dřív se tady taky dlouho neukázal, Bertík byl prostě tulák. 26.4.2006 se tady už ani Ferdík neobjevil. 15.7.2008 se tady už ani Lízinka neukázala. 26.12.2009 zmizela i Micka. Nakonec jsem tu zůstala úplně sama. Zbytek mojí rodiny pravděpodobně už nežije. Zažili jsme ale spolu hezké chvíle. Ta zahrádka, kde bydlím, má chatku a takovou malou kůlnu. Ta kůlna je můj domeček. Mám tam udělaný otvor pro kočičky, kudy vlezu dovnitř, je tam tepleji než venku, takže tu mohu přespávat, hlavně v zimě je to fajn. Mám tu i polystyrén, který hřeje. Taky zde mám misky, a dostávám tu napapat. Dříve samozřejmě s celou rodinou -viz. foto. K jídlu mi nosí zbytky od oběda, co lidi nesnědli, jako například kousky masa, i šlejšky, díky kterým mám hezkou srst, ale i rýži, těstoviny atd. Ale dostávám i granulky a kapsičky a paštičky pro kočky. Takže vám musím mňouknout, že na to, že jsem bezdomovec, se mám opravdu dobře, je o mě postaráno. Dokonce mám i lásku. Dříve, když nás bylo víc, tak naše lidská maminka chovala na klíně, a hladila jednoho z nás, a náš lidskej tatínek druhého z nás. Teď už mám oba jen pro sebe. Vždycky je chodím vítat. Dříve jsme chodili vítat všichni, nebo aspoň ve dvou, došli jsme až k hlavní brance celé zahrádkářské kolonie, která se zamyká, a šli zpátky cestičkou k naší zahrádce. -S ocáskama nahoru, rádi, že je vidíme, nám říkali: UVÍTACÍ VÝBOR. Chodí sem téměř každý den, i v zimě, když nemají žádnou práci na zahradě, chodí sem jen kvůli mně, aby mě nakrmili. Maximálně přijdou jednou za dva dny, aspoň jeden z nich. Oni bydlí asi čtvrt hodiny cesty pěšky odtud. Lidskej tatínek nemůže už pořádně chodit, potřebuje 2 hole, aby se při chůzi podpíral, proto sem jezdí autem. Ty přesné záznamy o naší kočičí rodině vedl on, má o každém z nás přesnou evidenci, je toho víc, ale myslím si, že co jsem vám tu uvedla, bohatě stačí na to, abyste o nás věděli to hlavní. Mám své lidi moc ráda, vážím si toho, co pro mě dělají. Dokonce na ně i žárlím, když tu nahodou moje lidská mamka měla jinou kočičku půjčenou od sousedů z jiné zahrádky, tak se mi to moc nelíbilo. Ale vím, že i když si pohladí jinou kočičku, že mě mají rádi, a nepřestanou se o mě starat, protože jsem jejich Lucinka ze zahrádky. Kdyby někoho zajímalo, kdo jsou ti dva hodný lidi, co se tak hezky o mě starají, tak jsou to rodiče paničky od Mici, a mají doma 2 kočičky: Miky a Kiky, které už znáte. No, a já znám právě i paničku od Mici, která mě tu taky občas navštíví, a samozřejmě znám i ostatní lidské členy jejich rodiny. Mám tady v zahrádkářské kolonii kamarádku -kočičku od sousedů. Jmenuje se Princezna. Je moc krásná tříbarevka: bílo-zrzavo-šedivá. A ona měla koťátka, která tady běhala po zahradách. Je jich víc. Z prvního vrhu jsme dvě pojmenovali: Zrzka a Šáša. A z druhého vrhu jsme 3 pojmenovali: Felix, Šmudlinka a Bělinka, ale pak se zjistilo, že Bělinka je Běloušek. A z třetího vrhu mají všechna koťata nový domov. I Šmudlinka šla do rodiny do nového domova. Zůstala tu jen Princezna, Felix a Běloušek. Tak to je tak zhruba vše o kočičkách v zahrádkářské kolonii v Jeseníku.

Co umím

Cože?

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Mám ráda jakékoliv jídlo, které dostanu, nejsem vybíravá. Většinou jsou to kapsičky Whiskas, a granulky Friskies. Ale miluji mlíčko, které taky dostávám, (a ještě mi ho i ohřejí.)

Oblíbená hračka

nemám žádné hračky, můžu si hrát venku s čímkoliv, co najdu, například v létě tu lítá plno hmyzu, a v trávě je hodně různých broučků

Co ještě zbožňuji

Teplý pelíšek, dobré jídlo, a lidi, co mi ho sem nosí. Taky se ráda vyhřívám na sluníčku na verandě od chatky, -samozřejmě hlavně v létě nebo na jaře.

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

† Betinka ❤ ☁

Pohlaví
Datum narození

26. března 1990

Datum úmrtí

15. února 2010

Hmostnost

4 kg

Krátce o mně

Byla jsem poměrně klidná a hodná kočička, člen rodiny. Bílo-mourovatá, hezká, menšího vzrůstu. Žila jsem dlouho spokojeným životem, téměř 20 let. Odešla jsem z tohoto světa jako kočičí babička. PŘÍBĚH BETINKY: Narodila jsem se v Praze, jako jedináček, jako bílo-mourovatá krásná kočička. Když mi byly asi tak 3 měsíce, přišla si pro mě jedna slečna, pojmenovala mě Betinka, a odvezla mě ke svým rodičům do Jeseníku. Jeli jsme vlakem. Ta holka neměla ani přepravku, vezla mě jen tak v tašce, a ve vlaku si mě vzala na klín. Byla jsem DÁREK, -velké PŘEKVAPENÍ. Maminka si přála něco na pomuchlání, tatínek si přál Agamu. Vyhrálo NĚCO NA POMUCHLÁNÍ, -čili JÁ. Stylem: "Tak tady máte kočičku, a starejte se, páni rodičové! Chtěli jste přece něco na pomuchlání." Nakonec jsem se stala MILÁČKEM RODINY. Staral se o mě převážně taťka -hlava rodiny. Říkával s oblibou, že maminka je jeho NEJVĚTŠÍ KOČKA, a já NEJMENŠÍ KOČIČKA. Měla jsem se fakt dobře celý život. Nikdy jsem nebyla vážně nemocná, jen jsem byla na kastraci. Mohla jsem totiž chodit ven oknem v kuchyni nebo balkónem. Bydleli jsme na klidném sídlišti, ve zvýšeném přízemí. Taťka byl domácí kutil, a moc šikovný, tak pro mě vyrobil 2 schodečky z okna v kuchyni. Dokonce pod ten horní u parapetu namontoval zvonek, takže to zazvonilo, když jsem na něj doskočila. -Což bylo výhodné hlavně v zimě, že nemuselo být otevřené okno, když jsem byla venku. A když jsem si vlastně takto sama zazvonila, přišel mi někdo z rodiny otevřít okno, a pustil mě dovnitř, abych venku nezmrzla. Nevýhodou tohoto vynálezu bylo to, že to zvonilo i tehdy, když na to dosedl třeba i holub. Jednou si jeden kamarád rodiny udělal legraci, a nechal se vyzvednout druhým kamarádem, a zazvonil rukou. Když mi pak šel taťka otevřít, byla v okně kamarádova hlava. -Tak to by se lekl každý! (Ten kamarád byl tehdejší farář zdejší fary.) Taky pro mě taťka vyrobil moji vlastní televizi. -Bylo to krmítko pro ptáčky, které bylo za oknem v ložnici. Strašně ráda jsem se na to koukala, zvláště pak v zimě jim tam nasypali zrní. Takže TELEVIZE jsem měla dvě, na té opravdické jsem ráda spávala. Občas jsem chodila s rodičema na procházku. Oni šli na zdejší kopec Čapku, a já je kousek doprovodila, a vrátila jsem se domů sama. Byla jsem vcelku schopný lovec, párkrát jsem domů donesla myšičku, s jednou polomrtvou jsem si pak hrála v obýváku. A když jsem donesla domů ptáčka, tak to mamka nerada viděla! Jednou jsem ulovila i holuba. Ráda jsem pila tekoucí vodu z kohoutku v koupelně, ovšem musel mi ji vždycky někdo pustit, a pak i zastavit, protože sama jsem to neuměla. Když přišel někdo domů, šla jsem ho přivítat, dokonce i návštěvu jsem musela omrknout. Milovala jsem VÁNOCE. Jak se začaly rozbalovat dárky, -to bylo moje! To jsem musela pomáhat s rozbalováním. Naštěstí dárků bylo mnoho. Hrát si se šňůrkami mě moc bavilo. Jednou na Vánoce vypli elektriku, tak jsem toho hned využila, neboť jsem ve tmě viděla, a oni ne. -Načapali mě však při činu, jak ujídám vajíčko -ozdobu z bramborového salátu, protože proud zase okamžitě zapli, a všichni mě viděli. Taky jsem vlezla do každé igelitky nebo tašky. Taky jsem sedávala pod deštníkem, když si ho mamka nechala roztažený, aby se usušil. Ráda jsem spala s taťkou, když si dával šlofíka, ležela jsem mu na stehně, když ležel na boku. Když psal něco u stolu, ležela jsem na stole pod stolní lampičkou. Ve skříni jsem mu spávala na ponožkách, říkal, že mu žehlím ponožky. Koukali jsme spolu i na televizi, hlavně na fotbal, a fandili jsme Chelsea, radši jsem u toho usnula. S mamkou jsem zase četla knížky, a luštila sudoku, ležela u toho v posteli, a já jí na prsou, proto jsem byla i vzdělaná. K jídlu jsem dostávala hlavně Whiskas, ale měla jsem ráda syrová játra, které mi taťka vždycky nakrájel na prkýnku. Proto jsem vždycky přiběhla do kuchyně, když mamka krájela maso, neboť ten zvuk krájení masa jsem neomylně poznala. Když mamka nechávala rozmrazit maso, musela ho dát třeba do hrnce, a přikrýt pokličkou, protože bych si sama nabídla. Všechny květiny, co jsme měli doma jsem zlikvidovala, protože jsem je okusovala. Ale jinak jsem byla hodná, a klidná kočička. (Od cizích lidí jsem se však pohladit nenechala.) Žila jsem spokojeně téměř dvacet let. Ta slečna, co mě dovezla, je jejich nejstarší dcera, jmenuje se Lenka, a je nyní paničkou od Mici, a je tady na micinkách jako uživatel: "Leňa a Mici." Má ještě bráchu Káju, a sestru Renatu. -Ti všichni, i s rodičema, -byli moje rodina. Měli mě moc rádi, a já je taky. MĚLA JSEM KRÁSNÝ ŽIVOT. A za to jsem svým lidem vděčná. Za Duhový most jsem odešla měsíc před svýma dvacátýma narozeninama jako kočičí babička. Aby nebylo v této rodině smutno, poslala jsem z nebíčka na Zem dvě kočičí dušičky, které se narodily přesně na moje nedožité dvacáté narozeniny, a jmenují MIKY a KIKY. Takže jsme se všechny tři kočky narodily 26.března, jen Miky a Kiky o dvacet let později než já. Jen teda já jsem byla víc tátova, a Mikynka a Kikynka jsou víc máminy. Chodí za ní jak myší ocásci. A tentokrát je rodičům zas dovezla jejich nejmladší dcera Renata (od své kamarádky z Beskyd.) V podstatě se čekalo, až se narodí. Nikdo nevěděl, kdy se koťátka narodí, ani jak budou vypadat, ani jestli to budou kočičky nebo kocourci. Jen se vědělo, že tentokrát chtějí dvě. Takže byly zamluvené. Mamka o tom věděla, a všichni ostatní taky, ale pro taťku to bylo PŘEKVAPENÍ. Neměl ani tušení, co rodina chystá. Chtěli ho potěšit, protože nesl můj odchod dost těžce. A to se jim povedlo, vlastně i mně se to povedlo, protože já jsem záměrně vybrala, aby mi kočičky byly barvou podobné, a přesto každá originální. A dvě proto, aby jim nebylo smutno, a mohly si spolu hrát, a aby v této rodině měli DVAKRÁT VÍC RADOSTI A ŠTĚSTÍ NAJEDNOU.

Co umím

Od kdy kočka poslouchá příkazy?

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

syrová játra, Whiskas -kapsičky, i granulky, (občas i jiné, například: Kittekat)

Oblíbená hračka

myšičky na pérkách, šňůrky a vánoční papír z rozbalených dárků, igelitky a tašky, do kterých jsem si vždycky vlezla

Co ještě zbožňuji

taťku, mamku, Lenku, Káju a Renatku, spaní s taťkou, nebo jsem ráda spala ve skříni a na skříni, koukání z okna, -hlavně na ptáčky, chodit ven, Vánoce -hlavně balící papír a stužky, a taky jsem vlezla do každé tašky

Fotky

Základní informace

Jméno

† Žofinka ✴⭐✴ ☁

Pohlaví
Datum narození

1. června 1982

Datum úmrtí

23. července 1984

Hmostnost

5 dkg

Krátce o mně

Želvička nádherná -je opravdu odborný název. Je to obojživelník. Žije na souši, ale umí i plavat ve vodě. Má zelenou barvu. Je to sladkovodní želva. A je masožravá. PŘÍBĚH ŽOFINKY: Jmenovala jsem se ŽOFINKA, a byla jsem Želvička nádherná, -což je skutečný odborný název. 1.12.1982 -mě koupili ve zverimexu lidi, u kterých jsem žila. Takže se přesně neví moje datum narození. To, co je zde napsáno, je jen odhad. Průměr krunýře jsem měla: 38 mm. Datum úmrtí už je přesné: 23.7.1984. U svých lidí jsem žila: 1 rok, 7 měsíců a 23 dní. 21.9.1984 -si tito lidé koupili ve zverimexu další dvě želvičky. Protože já už jsem byla v nebíčku, tak aby měli místo mě náhradu. Jmenovaly se ZUZANKA a JŮLINKA. Zuzanka byla větší, a Jůlinka byla menší. Byly to taky Želvičky nádherné, takže vypadaly úplně stejně jako já. Jen byly dvě, a žily spolu, teda aspoň chvíli. Zuzanka měla průměr krunýře: 37,6 mm. A Jůlinka měla průměr krunýře: 32 mm. Zuzanka zemřela: 31.1.1985. A žila u svých lidí: 4 měsíce a 10 dnů. Jůlinka zemřela: 16.5.1985. A žila u svých lidí: 7 měsíců a 25 dnů. Všechny jsme žily v teráriu, ve kterém byl písek, který byl asi jako pláž zešikma, a byla tam i voda. Takže jsme si mohly vyběhnout na souš, ale i zaplavat si ve vodě. Byly jsme sladkovodní želvy. Občas si nás lidi vytáhli ven z terária, a pak jsme mohly běhat po zemi, či po posteli. Běhaly jsme opravdu velmi rychle. Když si s námi lidé pohráli, vrátili nás zpátky do našeho terária, kde jsme trávily většinu času. Byly jsme masožravé, takže nás krmili hlavně hovězím syrovým masem nakrájeným na milimetrové kousíčky. Byly jsme opravdu maličké, a vlezly jsme se do dlaně. Barvu jsme měly zelenou. Jiné fotky se, bohužel, nedochovaly. ------ Měli jsme doma i 2 křečky. První křeček se jmenoval MÍŠA, a byl bílý. (-viz.foto) Druhá byla MIKINKA, ta byla béžová. Žili zhruba dva až tři roky. A pak jsme měli Japonskou tancující myšičku, byla bílo-černá. Jmenovala se BOBÍK. Bobík uměl tančit. -Točil se dokola za svým ocáskem. Stačilo, aby se mu to naznačilo prstem, a uměl to na obě strany. Taky jsme měli i velké akvárium s rybičkama: Skaláry, Neonky, Závojnatky a podobně. Nejoblíbenější byl Sumeček. O křečky se starala Lenka, o myšičku taky. O želvičky se staral taťka. A o rybičky a akvárko se taky staral taťka. Žádné fotky, bohužel, nemáme.

Co umím

Nejsem pes!

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

hovězí syrové maso -nakrájené na milimetrové kousky, játra -taky nakrájená na milimetrové kousky, salát

Oblíbená hračka

žádné hračky jsem nepotřebovala

Co ještě zbožňuji

Ráda plavu ve vodě, ale i ráda běhám po zemi. Hovězí syrové masíčko mi opravdu moc chutná. Ale jedla jsem i salát.

Fotky

Přátelé (201)

Články

Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?