Profilovka Katka

Nástěnka

Nástěnka a informace

Deníček
23 listopadu 2012, 11:55:27

Opsáno Dopis od manažerky útulku - anonymně v North Carolina, USA : Myslím, že naše společnost potřebuje velké probuzení. Jako manažerka útulku se s vámi všemi podělím o malý náhled, malý náhled z dění uvnitř... Především by jste vy, množitelé a prodejci, měli pracovat alespoň jeden den tam "vzadu" v útulku.. Možná, kdyby jste viděli, jak se vytrácí život z těch smutných, ztracených a zmatených očí, možná by jste změnili svůj názor na množení a prodávání zvířat lidem, které vlastně ani neznáte. To štěně, které jste právě prodali velmi pravděpodobně skončí v mém útulku jakmile už nebude tím roztomilým malým štěnětem. Jak by jste se cítili, kdyby jste věděli, že tento pes, kterého jste dali do útulku se z něj na více jak 90% nikdy nedostane? Čistokrevný nebo křížený! Asi 50% všech psů, kterých se majitelé vzdají nebo jsou toulaví, a kteří se dostanou ke mně do útulku jsou čistokrevní. Nejobvyklejší výmluvy, které slyším: "Stěhujeme se a nemůžeme vzít svého psa (nebo kočku)" Opravdu? Stěhujete se do místa kde nejsou povolená zvířata? Nebo lidé říkají "Ten pes vyrostl více než jsme si mysleli" Jak velký jste si mysleli, že bude Německý ovčák? "Nemáme na ní/něj čas" Opravdu? Pracuji 10-12 hodin denně a stále mám dost času na svých 6 psů! " Ničí nám zahradu" Co kdyby jste z nich udělali součást své rodiny Vždy mi říkají "Nechceme procházet tím stresem, abychom mu našli místo, kde by mohl být, víme, že se určitě adoptuje, je to hodný pes". Je více než pravděpodobné, že váš pes nebude nikdy adoptován a jak myslíte, že je pro něj stresující být v útulku? Řeknu vám to - vaše zvíře má 72 hodin na to, aby našlo novou rodinu od chvíle, co ho zde zanecháte. Někdy trochu déle pokud není útulek plný a pokud váš pes zůstane naprosto zdravý. Pokud nastydne, umře. Vaše zvíře bude zavřeno do malého výběhu v místnosti s dalšími minimálně 25ti štěkajícími a naříkajícími psy. Bude se vyprazdňovat tam kde spí, tam kde jí. Bude v depresi a bude neustále naříkat za rodinou, která ho opustila. Pokud bude patřit váš pes mezi ty šťastné, budu mít ten den dostatek dobrovolníků, aby ho vzali na procházku. Pokud je mít nebudu, jedinou pozornost, kterou váš pes obdrží bude mísa jídla, kterou mu podstrčíme pod mříží a vyčištění kotce silným proudem vody. Pokud je váš pes velký, černý nebo typově "bull" (pitbull, rotvajler, mastiff atd.) byl již pravděpodobně utracen ve chvíli kdy vycházíte ze dveří. Tito psi se prostě neadoptují. Nezáleží na tom jak sladcí jsou a jak skvěle jsou vychovaní. Pokud váš pes není adoptován během 72 hodin a útulek je plný, bude utracen. Pokud útulek není plný a váš pes je milý a oblíbené rasy, může se jeho utracení oddálit. Ale ne na dlouho. Většina psů si během chvíle začne bránit svůj kotec, (většinou do týdne) a jsou tedy utraceni pro agresi. I ti nejsladší pejsci se v tomto prostředí změní. Pokud to váš pes zvládne přes všechny tyto překážky, ale dostane kašel či infekci, bude utracen protože útulky zkrátka nemají prostředky zaplatit ani 100 dolarovou péči. Těm z vás, kteří nikdy nebyli svědky utracení perfektně zdravého a vystrašeného zvířete, přiblížím vám jak vypadá eutanázie. Nejdříve se vašemu psovi nasadí vodítko. Vždy vypadají tak šťastně, vrtí ocasem, protože si myslí, že jdou na procházku. Ale jen do té chvíle než dojdou k "Té Místnosti". Každý z nich zešílí a snaží se za každou cenu dostat od dveří. Musí cítit zápach smrti nebo cítí všechny ty smutné duše, které tam zůstaly, je to zvláštní, ale děje se u každého jednoho z nich. Váš pes nebo kočka bude "zkrocen" a přidržen jedním až dvěma vet asistenty, záleží na velikosti a na tom, jak moc vystrašení jsou. Pak přejde veterinář k procesu - k eutanázii. Najde si žílu na přední pacce a píchne vašemu psovi či kočce injekci tzv "růžové tekutiny". Doufejme, že vaše zvíře nezačne panikařit z toho, že je v těsném objetí vet techniků. Viděla jsem vyrvané jehly z nohy a byla jsem pokrytá krví a ohlušena bolestným kňučením a křikem. Vaši psi a kočky "nejdou hned spát" někdy jsou v bolestivých křečích, někdy lapají po dechu a někdy se sami na sebe vyprázdní… Když toto všechno skončí, tělo vašeho psa je nacpáno do velkého mrazáku vzadu v útulku se všemi těmi ostatními zvířaty, která byla usmrcena před tím vaším, a čekají na vyzvednutí jako odpadky. Co se stane dál? Kremace? Odvoz na skládku? Vyškvaření do jídla pro psy? Nikdy se to nedozvíte a ani na to nebudete myslet. Vždyť to bylo jen zvíře a vždycky si můžete přeci koupit nové, že? Doufám, že ti z vás, kteří toto čtou nikdy nedostanou tento obrázek z hlavy, tak jako já když se každý den vracím z práce. Nenávidím svou práci, nenávidím fakt, že existuje a nenávidím fakt, že vždy bude existovat, dokud se vy lidé nezměníte a neuvědomíte si, že ovlivňujete mnohem více životů než jen ten svého psa, kterého jste se takovým způsobem zbavili. Zhruba 9 až 11 MILIONŮ zvířat umírá každý rok v útulcích a jen vy to můžete zastavit. Dělám co mohu, abych zachránila každý život, který se dá, ale záchranné stanice jsou stále plné a každý den přichází o mnoho více zvířat než se podaří umístit. To hlavní co tím chci říci - NEMNOŽTE A NEKUPUJTE ZATÍMCO V ÚTULCÍCH ZVÍŘATA UMÍRAJÍ Můžete mě nenávidět pokud chcete. Pravda bolí a realita je jaká je. Já doufám, že tímto změním názor alespoň jednoho člověka na množení svých psů, na to, aby dali své milující zvíře do útulku, na to, aby koupili psa… Doufám, že jednou někdo přijde ke mně do útulku a řekne "přečetl jsem váš dopis a chci adoptovat". PAK BY TO STÁLO ZA TO!

14 února 2012, 20:17:02

Jak jsme objevili, že Ťapina je Jarča a že hladový Torro přišel z útulku Kamarádi, dneska odpoledne jsme šli s paničkou za Brunem a potkali jsme sousedku zpod lesa. Panička jí povídá, jak k nám v mrazu přišly dvě kočky a hned je popisuje. Sousedka se zarazí, zeptá se znova, jak vypadá ta kočička a už se jde podívat k nám domů. To vám bylo shledání. Naše Ťapina, kterou jsme zachránili před mrazem a taky před otravou krve, se ve skutečnosti už jedenáct let jmenuje Jarča. Zatím ale zůstává u nás - páníček ji ještě vezme v pondělí na vynětí stehů a na kontrolu, přece jen měla namále. Pak se vrátí domů, ale jak jsme si tak všimli, bude se vracet i do našeho dvora. Hůř se má pejsek Torro, kterého si přivezl náš bláznivý soused z útulku v Němčovicích. Panička dneska dlouho telefonovala, aby zjistila, odkud se ten psíček vzal. On ten pán zvířátka nekrmí, hladem už umořil jiného psa i býka, on za to asi nemůže, ale v tom útulku měli víc přemýšlet o tom, komu pejska dávají - prý do domečku se zahrádkou. Ale Torro se tomu sousedovi hodí do krámu jen proto, že soused pije limonádu Olé a že to jeho jméno taky zní tak španělsky. To je dost bláznivý samo o sobě. Tenhle hafík prožil ty nejkrutější mrazy venku, pořád má hlad, tak ho krmí sousedé, ale on jim za to trhá slepice a taky běhá až do lesa. Jestli se v tom útulku nevzpamatují, tak má Torro dvě možnosti: pojde hlady nebo jej někdo zastřelí v lese. My si ho vzít nemůžeme - panička už má mě a pak těch dvanáct nebo nově jedenáct koček, až se Ťapina-Jarča vrátí domů, a navíc nevíme, jak by se tenhle hafan choval k našim kočičákům. Ale v tom útulku nebyli rádi, že jim to panička řekla, tak jsme na to zvědavi, jestli bude Torrovi pomoženo. Tak pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou

11 února 2012, 18:37:03

Jak jsme zachránili Ťapinu Kamarádi, hned druhý večer na to, co se ukázali na zápraží, se nechali mourovatý kluk, dneska už Mňouk, a strakatá číča s bílou náprsenkou a tlapkami, kterou jsme pojmenovali Ťapina, chytit. Ona Ťapina stejně pořád kroužila kolem dveří, ale vždycky se mě lekla. Pak ale přinesla panička baštu pro Benýska a Strakatou, kteří zaboha domů nevlezou (jsem tu přece taky já), a oba kočičí bezdomovci se nechali chytit. Další ráno už jeli k veterináři. Na kastraci. Mňouk proto, že u nás už je tolik kocourů, že by se všichni servali a my bychom pak museli kurýrovat poraněné tlapky, Ťapina proto, že dvanáct koček už začíná být víc než kritický počet. Co kdyby měla koťátka, myslela si panička. Ale tahle kočička mladé nečekala, kdyby ji páníček na tu kastraci nevzal, brzy by možná umřela. Ne na úplně omrzlé hmatové vousky, se kterými se vtlačila do chaloupky. Měla v bříšku potracená koťátka z loňska, a kdyby prý to prasklo, už by tu nebyla. Dneska už jsou oba pašáci a seznamují se se mnou a s ostatními kočkami. Kotě Micinka na ně pěkně vrčí, já je trochu proháním, a abych to nedělal pořád, tak mě dneska panička vzala se sousedy na špacír do Trokavce. Tam jsem dostal v hospodě nějaké odřezky z uzeného a tradá pěkně domů. Se sluníčkem, které ještě před chvílí svítilo jako červená kontrolka. Jo, ještě před tím, ráno, jsem pořádně prohnal maškary. Neposlouchejte ty, co vám poví, že na mě bafli, a já začal couvat, to rozhodně není pravda. Pravda je, že páníček Filip se přestrojil za lehkou děvu a vyrazil na masopustní obchůzku s kočárkem, ve kterém se před šestačtyřiceti lety vozila panička. Tak pac a brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

7 února 2012, 23:12:19

Jak přicházejí noví kočičáci Kamarádi, mrzne, až to není hezký. Jsem rád, že mohu být doma v pelíšku, i když na předsíni bývá přes den možná dvanáct stupňů, až večer je tam opravdu teploučko, ale pořád je to lepší, než venkovní dvacetistupňový mráz. Dneska se dokonce při krmení venkovních čičíků Strakaté a Benýska ukázali dva noví kočičáci - rezavočerná micka s bílou náprsenkou a mourovatý kluk, a Benýsek se Strakatou je pustili k miskám. Myslím, že už je krmíme delší dobu, ale dneska poprvé přišli až na zápraží a naše kočky je nevyhnaly. Tak mě napadá, buďme na sebe taky tak hodní. :-) Dobrou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

5 února 2012, 21:06:14

Jak jsem málem sežral paničku Kamarádi, dneska jsem skoro sežral paničku. Samým štěstím a psí láskou. Když já ji od pátku, kdy mně ujela do školy, neviděl, až dneska večer v sedm vpadla do dveří a já se mohl zbláznit. Musela teda honem popadnout vodítko a běžet se mnou ven, mezi to bílé jiskření, které nám tu zařídila ta trocha nového sněhu. No, myslím, že nedám pokoj a že ji ještě jednou ven vytáhnu. Protože ani zítra a v úterý se moc neužijeme - to zas musí do práce, ach jo. Tak pac. Alík Škubánek vlastní promrzlou packou

15 ledna 2012, 19:39:36

Úspěch je, když máte to, co chcete. Štěstí je, když milujete to, co máte. Jak už máme víc než jen vzorek sněhu Kamarádi, v pátek byla chumelenice, bílá tma a v noci to vypadalo, že se hvězdy z nebe přestěhovaly dolů, do bílé peřiny pod pouličními světly. A pak, k našemu překvapení, tenhle sníh vydržel. Rozpomněl jsem si na moji první zimu a řádil v té bělosti jako poděs. Včera jsme dokonce došli na Skalku za zvířátky - vzali jsme jim suchý chleba a jablka, a nebyl bych to já, kdybych hned kus patky nechňapnul a nezmizel s ním pro jistotu v poli. Dneska jsme si dali procházku delší, ke skořickým rybníkům, pak po vojenské cestě a zpátky lesem domů. A v tom lese jsem musel zpátky na vodítko. Zdrhl jsem totiž pod smrčky, pod kterými před tím ležela vysoká, a hrál s paničkou takovou pro mě veselou, podle ní ale pěkně blbou hru, obíhal jsem ty stromky dokola a nechtěl jsem poslechnout. Škoda, že jsme nešli za Brunem. Viděli jsme ho včera a nezdál se být ve své kůži. Někdo ho před časem postřelil do hrudi, vypadalo to, že se ta rána zapouzdří, ale teď si ji Bruno líže, kouše a drbe a asi půjde na operaci. Tak mu musím držet všecky čtyři. Zatím brou a pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou.

7 ledna 2012, 23:42:18

Jak s námi chodí Micinka na procházky Kamarádi, tohle je divná zima: sněží, hned taje, na dvoře kvetou sedmikrásky, na zahrádce hluchavka nachová a primulky, stále sklízíme rukolu a chodíme na blátivé procházky. Občas se s námi vypraví i nové kotě - Micinka. Jakmile je venku a zmerčí mě a paničku, že se někam vydáváme, pustí se za námi. Došla tak s námi na kopec jménem Bambule i na Skalku. Vlastně mně ta potvůrka ty procházky kazí - normálně mě panička v polích pustí, ať se vylítám, ale s Mickou v patách prý to nejde, že bych ji prý prohnal a ona by se pak třeba ztratila. Tak vám povím, že život je někdy opravdu pes. Tak brou. Alík Škubánek vlastní packou

22 listopadu 2011, 21:31:19

Jak k nám přišlo číslo deset - nová Micinka Kamarádi, dneska aby se pes doma bál. V neděli se k nám totiž zatoulalo mourovatobílé koťátko, a protože nikomu ve vsi nepatří, zpátky na mráz jsme je nevyhnali. Dostalo jméno Micinka - kožíšek má podobný Micince Malinké, která odešla zhasnout jedné větrné listopadové noci zrovna před dvěma lety, a povahu má po Míce Černé, která umřela letos v předjaří. Nová Micinka je prostě pořádně ostrá kočka. Já bych se s ní rád skamarádil, ale panička mě od toho kotěte radši vyhání, že prý si ten čičík nedá nic jen tak líbit. Dneska večer nám to tahle Micka předvedla: Panička nandala osmi domácím kočičákům dvě plné misky, a Míca hned všecky ostatní od té jedné vyhnala a dočista ji vylízala. Mourka, Mína, Čertíková, Matýsek a Šmudla Bobina na to jen smutně koukali, zatímco kocouři Mikeš s Flíčkem bojovali o obsah té druhé misky. Já dostal baštu zvlášť, naštěstí, kdo ví, jak by jinak dopadla moje dnešní večeře... Tak dobrou a pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou

14 října 2011, 00:52:35

Jak jsme uspávali ježka Ferdu Kamarádi, kolikrát já na letošních večerních procházkách potkal to chrochtající a funící ježaté klubíčko, kterému říkáme s paničkou Ferda. Ale teď jsme přišli na to, že Ferda chce spát. I když jsme si ještě z procházky přinesli kytičku lesních jahod, i když na zahrádce bují mladé lístky rukoly a ačkoli stále ještě sklízíme slaďoučké hrozny, které já moc rád, Ferda to pro letošek zalomil. Teda - Ferda se zahrabal. Ale blbě! Do nesklizené kupky na zahradě. Jenže na ni zrovna přišla řada ke sklízení - jedny vidle, druhé a vida Ferdu! Teda vida - Ferda na nás nekoukal, stočil se do klubka a vůbec s nikým nemluvil. Jenže co s takovým Ferdou, který zrovna přišel o zimoviště? Došli jsme s paničkou pro košík a rukavice a milého Ferdu přenesli k té hoře trávy a listí, co vyrostla vedle jednoho z našich polí. A než jsme stihli ježečka zasypat dalším lupením, zbyla po něm jen stopa v podobě tunelu v té haldě tlejících rostlin. Dobrou noc, Ferdo, a dobrou, kamarádi! Alík Škubánek vlastní tlapkou

8 října 2011, 02:26:32

Jak přišla zima Dneska večer jsem si namočil packy do něčeho, na co jsem už skoro zapomněl. Válelo se to hned před prahem naší chaloupky, bylo to bílé a záblo to. Ještě teď to tam leží. Nebyl to pravý sníh, spíš ledová krupice, a to jsme si ještě včera s paničkou užívali na zahradě krásný skoroletní den. Trhali jsme jablíčka na mošt, hrušky i hroznové víno. V několika posledních takových dnech ale vedle téhle úrody znovu vykvetly kopretiny, zlaté hrozny štědřence, ba i na šípkových keřích se vedle červených plodů objevily růžové kvítky. Dneska jim to ale zima zatrhla. Kdo ví, kam se poděli všichni ti pestří motýli, kteří ještě včera sáli nektar na přezrálých hruškách... Teď jsem nespatřil ani jednoho. Že už bude zima, to jsme s našimi kočičáky poznali i jinak. V létě nám panička vepřové nožičky nevaří, ale včera jich připravila tolik, že se sotva vešly do největšího hrnce v kuchyni (na půdě je mnohem hrnec větší, do toho se vejde i panička :-) ). Ještě teď mám plné bříško. Tak brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

4 srpna 2011, 00:17:59

Jak jsem uklízel Dneska byl konečně opravdu parádní letní den, takový, že je to v tom letošním létě, které skoro celé propršelo, dobře zaznamenat. Paráda! Dopoledne jsem si moc neužil. Panička dneska nemusela do práce (a zítra taky ne), a tak jela nakupovat. Odpoledne jsme strávili na zahradě. Ona sklízela úrodu a já děsil pocestné. Sklidila i okurky, a tak, když jsme se teď večer vrátili domů, jednu jsem si vybral a rozžvýkal ji. Ve skutečnosti já okurky tuze nerad, ale na hraní jsou celkem dobré. :-) Jenže ten nepořádek! Panička říká: Když sis ji, Alíku, rozhlodal, tak koukej tu okurku sežrat. Ať je pryč! Pochopil jsem tedy, že třeba uklízet. Vzal jsem svůj hadr z pelíšku a tu zelenou hromádku jím přikryl. To jsem ale šikovný pejsek? :-) Tak brou. Alík Škubánek vlastní packou

31 července 2011, 22:27:54

Jak sebou Asta práskla Zase máme plný nebeský rybníček, prostě je furt krásně hnusně a prší a prší a prší. Co je ale takové počasí pro Alíka? Lítat se musí, a tak jsme dneska s Astou (přibrali jsme i paničky) vyrazili do lesa na houby. Za půl hodiny jsme ale měli plný košík hříbků, a tak jsme si to namířili zpátky domů. Já blbnul s Astou, pak jsme ještě v lese potkali Albiho, vyděsil jsem několik houbařů, a pak si Asta ublinkla a praštila sebou. Dočista bez vlády byla, její panička ji pak nesla a Asta se ani nerozhlídla, hlava se jí jen smutně klátila. Docela nás všecky vystrašila, vždyť jsou jí teprve dva roky, a před chvílí lítala jak střelená, tak co se to děje? Nakonec s ní jeli do Plzně na veterinu, doktor dlouze poslouchal srdíčko, ještě déle přemýšlel a pak jen řekl, že to může být alergie a že chce dvě stovky. Hm, tak s takovou léčbou už musí být Asta fit, no né? Držím jí tlapky a přeji dobrou noc. Alík Škubánek vlastní packou

13 července 2011, 00:37:42

Děkuji za přání k narozeninám Jak jsem byl na Praze a jak miluji třešně Kamarádi, v sobotu večer jsem byl vzorný pes. Stejně vzorný jsem byl i v neděli, dokonce jsem ten den smutně koukal zpátky k domovu, když mě páníčkové vzali na procházku. Měl jsem strach, že zase pošlapeme 46 kilometrů. V sobotu totiž panička uspořádala pro dalších 12 lidí a jednoho jozefčíka Astu a pro mě výšlap k lomečku na Palcíři, k Padrťským rybníkům a nakonec ještě k meteorologickému radaru na Praze. A tahle Praha, to je druhý nejvyšší vršek v Brdech, myslím, že panička tvrdila, že má 862 metrů. Vyrazili jsme hned po deváté, abychom to všecko stihli, cesta k rybníkům, to byla ještě hračka. Já tam, zatímco celá společnost popíjela kávu a víno a opékala špekáčky, vedle loudění dobrot stíhal taky kontrolovat cyklisty. Dokonce jsem se odvážil po břicho do vody a skamarádil se tam s malým sumečkem. Pak se ale parta rozdělila na ty, co zůstali na hrázi, a na ty, co vyrazili zdolat vytčený vrchol. No a já s Astou jsme museli taky. Nakonec jsme zdolali vršky dva, protože první cesta, co lidé vybrali, nebyla správná. Až ta druhá. Nechápu, proč ten vršek nakonec někteří dokonce brali během. Mně už se tou dobou tolik lítat nechtělo. Pak jsme zase klusali dolů, zřejmě, abychom dohnali čas. Zbytečně, jeden z těch lidí byl přesvědčený, že od úpatí se dá nadejít cesta k domovu. A tak jsme hezky obešli celou dopadovou plochu a pak jsme se po té zacházce vraceli zpět k rybníkům a teprve pak jsme nabrali správný směr. Jak já byl šťastný, že jsem doma, svalil jsem se u táboráku a už jsem ani neloudil maso z grilu. Pokud vím, Asta dokonce prospala celou neděli. Včera už jsem měl ale roupy, byli jsme u mého bráchy pro vajíčka, a tak jsme se s Rexem během čekání na ten kup pěkně servali a vyblbli a vůbec tak všecko dohromady. A dneska jsem v lese paničce ulovil cyklistu, to já rád. Panička říká, že jsem mizera, že nesmím, dokonce už jsem mockrát dostal na zadek, ale když já jí ty cyklisty chytám moc rád. Dneska jsem za to tolik nedostal, mám přece narozeniny. Dostal jsem dokonce dárek, nějakou kost z kůže, fakt mi to nic neříká, já si chtěl dneska ráno chytit myšku, a ona mně frnkla, ještě teď večer jsem ji v těch místech hledal. Ale zjistil jsem, že na mě nepočkala. Tak jsme se s paničkou přecpali třešněmi zrudlými až do černa a teď se mi už chce hrozně spát. Tak brou. Alík Tralalík Škubánek vlastní roční tlapkou - pravou přední, aby bylo jasno.

3 července 2011, 19:55:42

Jak jsme nevěděli, že mám svátek Kamarádi, tak teď jsme se dozvěděli, že mám dneska svátek. Teda!!! A já zatím schnu na předsíni, protože jsme se zrovna vrátili s paničkou vyráchaní z procházky. Nedal jsem pokoj a nedal, běhat se musí, zvlášť, když je pes ještě adolescent. Vzali jsme to dneska obvyklou trasou - Horní Myť, Dolní Myť, dneska se zastávkou za Rexíkem a králíky (ty já moc chtěl, ale nechtěli mě k nim pustit), kopec Bambule a hodně dobré a sladké plané třešně a pak ještě na kousek řeči s vořechem Simem (dneska proskočil jako cvičený tygr díru v plotě, asi tak 70 centimetrů nad zemí, a to je mu 12 let, Sim je pašák) a honem domů. A teď se suším na předsíni a čekám teda, co k tomu svátku dostanu. Vždyť my už dneska všecky dobroty s Rexem, Flíčkem a pak ještě se Simem sežrali. Ach jo! Alík Škubánek vlastní vyráchanou a ulítanou pravou přední tlapkou

23 června 2011, 00:47:59

Jak jsme si užili můj druhý letní den Dneska byla panička dělat přijímačky na VOŠ. Pak jsme viděli z okna do zahrady plachtit orla mořského. A večer, za bouřky, si psala na skypu s nějakým Martinem z New Yorku. Prý a údajně (proč to ověřovat?) generál sloužící v Iráku na misi zajišťující mír. "[19:58:47] Martin: I am a US army General presently serving in Iraq as the commander of US army troops here for peace keeping mission." Oni to s tou rolí četníka celého světa myslí snad vážně. Brrr. Šel na to zhurta, ještě chvíli, a už by se ta moje panička byla vdávala. :-) Tak jsme si spravili náladu alíkovskou procházkou kolem našeho lesíka a Skalky, vyplašením myslivce na číhané a pohledem na nádherný západ letního slunce. Tak dobrou. Alík Škubánek vlastní v jeteli vyráchanou packou

19 června 2011, 00:21:59

Nádherná nebeská podívaná - v tomto týdnu od nás skvěle viditelné zatmění Měsíce a teď dnešní soumrak - na jihu, východě a severu bledá modř umazaná růží zhasínajícího dne, na západě pádící rozčeřená nízká oblačnost obarvená sluníčkem a nad ní úzký proužek jasné modře, střídaný stříbrným okrajem mraku a navrch ledová jezerní zeleň a uzoučký proužek zhasínajícího slunečního svitu. Hezký večer přejí Alík Škubánek, Katka a kočičáci

17 června 2011, 17:26:45

Jak jsme potkali divoká prasata Kamarádi, včera v noci jsme se s paničkou pěkně prolítli. I já běžel, jak neutíkám ani při hrách s mým psím kamarádem Brunem, kterého vždycky předběhnu a zničím. Chodíme vždycky, když už není vidět na práci na zahradě, na špacír přes horní Myť, pak si zařádím na lukách u Bambule (moc se mi líbí sklákat a plavat v té vysoké trávě) a vracíme se polní cestou od Myti dolní. Já už u té Bambule nechtěl poslechnout na paniččino zavolání, a tak mě tentokrát vzala už v těch místech na vodítko. A dobře udělala. Jak si tak capeme a já ulítaný a žíznivý upíjím z kaluží, najednou z vysoké řepky na poli nad lesem ozvalo velmi významné a výstražné mručení. Teda! Já nevěděl, co to je, ale pochopil jsem, že je to příliš velké a že s tím žádná legrace nebude. Panička říkala, že jsou to prasata, mluvila docela nahlas, a pak jsme pěkně přidali, protože v dohledu žádná schovka nebyla. I kdyby tam byl nakrásně třeba strom, kdo to kdy viděl, aby pes šplhal do větví? Tak nevím, jak to s těmi našimi procházkami bude, ta řepka na poli ještě nějakou chvíli vydrží a místní myslivci, ti to nevyřeší. Ti místo divočáků raději loví kočky. Tak už jsem tu divočinu zapsal. Pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou

12 června 2011, 00:29:19

Jak jsem se koupal v Padrťském rybníku Kamarádi, dneska se děly věci! Panička a její tři kamarádky vzaly mě, výmarského ohaře Rozárku a jozefčíka Astu na špacír k Padrťským rybníkům. Měla ta dámská jízda nějaký ušlechtilý cíl, holky toužily vyfotit louky s kvetoucími kosatci sibiřskými. Nám hafanům na tom tedy vůbec nesešlo. Byli jsme rádi, že můžeme řádit. Louky jsou super, ale kosatce? Ty nejsou k jídlu. :-) Nakonec jsme se k té vodě přes všechno focení a běhání opravdu dostali. Byla cítit už z dálky, však mají ty rybníky dobrých 70 hektarů. A pak nastalo očividné mučení nás, hafíků a ňafíků. Že paničky rozdělaly oheň, otevřely červené víno a rozbalily čerstvý chleba, to nás nijak nezajímalo, ale že začaly nad ohništěm opékat voňavé špekáčky, to byla ukrutnost ukrutná. Chtěl jsem taky, i Asta měla velký hlad a Rozárka rovněž. Ne že by mně záleželo na chutích mých psích kamarádek, to ne, ale zkusil jsem paničky přelstít: i když jsem měl vodítko, vyšplhal jsem se nahoru na zídku, kde trůnily ty zbylé buřtíky. Ale ta moje mě zmerčila, buřty schovala a já dostal jen kousek. Ach jo. A pak jsem ještě prvně v životě zkusil vlézt do větší vody. Nejsem žádný vodomil, ale jak bylo horko a Asta s Rozárkou řádily v rybníce, prubnul jsem tu vodu taky. Abyste si nemysleli, že se koupal celý Alík, jen půlka psa - namočil jsem si packy a bříško a honem zpátky na pevný břeh. Teda, dnes jsem strrrašlivě unavený. Tak pac a brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

16 května 2011, 15:49:17

Jak jsem griloval u sousedů Lákavě vonící maso, měkký chleba, buřty, to je něco pro Alíka! Byl jsem těmi vůněmi v sobotu večer jako omámený. Ale skoro nic na mě nezbylo. Tak jsem si radši jen tak běhal a hrál si s malým Matýskem a s ještě menší Janičkou. Dospělí mezitím přestali dávat pozor a přišla moje chvíle: Maso už nezbylo, ale v míse zůstalo ještě hodně dobrého šopského salátu, tak jsem do toho strčil čumák - a celá mísa byla moje. Teda, já bych se s těmi lidmi rozdělil, já jim to stejně všechno nesežral. Dal jsem si jen sladkou papriku, cibulku, taky sýr a zálivku. Rajčata a okurky? Ne, díky, ty Alík nebaští, ty jsem prostě načisto z té směsi vypreparoval. Tak pac. Alík Škubánek vlastní packou.

6 května 2011, 23:43:29

Jak jsme přišli o Zrzka Už dlouho hledáme Zrzečka. Kam se poděl? Skoro po týdnu jsme se dozvěděli, že Zrzka roztrhal pes od sousedů. Prý mu vlezl do kotce, a štiplavý dovětek, že zřejmě nedostal doma nažrat. Dostává nažrat ten pes, kterými podle všeho zabil už třetí z našich koček (Proužku, Bobeše a teď Zrziho)? Proužčina rodina už vůbec neexistuje. A ani slůvko o tom, co se stalo, a ani slůvko omluvy, jak smutné... Přišli jsme o parťáka na procházky a na hraní a bude se nám stýskat. Pro naši děravou paměť: Zrzek, Bobeš a Sazička se narodili v létě roku 2008 polodivoké kočce Proužce. Začala nám tolik důvěřovat, že tato koťata přivedla do kůlny na nářadí a dovolila, abychom si je vzali do chaloupky. Spolu s těmito letními koťaty tu vyrůstalo štěně borderky Tečka. Ještě toho podzimu ale Tečka přinesla Sazi přejetou na placku. Zůstali Bobeš a Zrzek a pak ještě koťátka od kočky Strakaté - Mikuláš, Flíček a Mína, ale mláďata od Strakaté byla a jsou nedůvěřivější (proto žijí). Všechnu tuto drobotinu si brávala Proužka každý večer v pravidelný přesný čas na lekce stromolezení, a pak je přiváděla zpátky do chaloupky. Zrzek a Bobeš se stali perfektními parťáky pro hry s Tečkou (a ztratili respekt před psy). Tečka žije dávno někde jinde, a Proužčina rodina zůstává po minulém víkendu jen v našich vzpomínkách. Proužku, tedy její ztuhlé a studené tělíčko, jsme "měli dovoleno" najít před dvěma roky. Bobeš záhadně zmizel loni v březnu a Zrzečkovi, který se tak spřátelil s Alíkem, byl osudný přelom letošního apríla a máje. Ba ne, žádný přelom, příčinou těhle zbytečných ztrát je vždycky německý ovčák v sousední usedlosti. Jedno, jestli se jmenuje Nela nebo Cindy, lítá to všude, je to příliš velké a příliš dravé, tak proč by to nedávilo všecko, co včas neuteče. Naši kočičí přátelé lidí i psů - Proužka, Bobeš a Zrzek prostě neměli šanci.

6 května 2011, 13:11:15

Jak jsem se dostal do vězení Páni, mně vám bylo včera tak ouzko, že jsem pak ani nedutal. Proto o tom taky píšu až dneska: Páníček sekal trávu, a kvůli tomu mě zavřeli do kotce. Jenže já myslel, že všechny pěkně přelstím a uteču, nenechám se přece omezovat! A tak jsem začal hrabat (s tím mám zkušenosti, pořád dělám na zahradě hory doly, jak pátrám po krtkovi). A když jsem myslel, že to stačí, strčil jsem mezi plaňky kotce hlavu. Jak já vám volal o pomoc: "Paničko, paničko, Alíčka na nože berou, jaujaujau." Co mně běželo hlavou: že tam takhle už navždycky zůstanu, že mi budou muset uříznout hlavu, že se mi bude chodit smát kocour Benýsek, který jako jeden z mála kočičáků má ze mě respekt, no myšlenky strašný. Nakonec to nešlo jinak, než že páníček musel jednu plaňku uvolnit. Já byl šťastnej jako blecha v mým kožiše - to se jen tak říká, ne že bych ji tam měl, ale co kdyby? :-) Tak pac. Alík Škubánek zachráněný

20 dubna 2011, 23:11:26

Proč Micinka spí? Alík neví... A my to nezvládli. Micinka spí... Od včerejška už napořád. Ale užili jsme si s ní kus života - osmnáct let. Snad i ona měla na světě své poslání a zažila spoustu šťastných dní. Teď už jí jen můžeme poslat pozdravení do kočičího nebe plného myší, stromů a voňavé trávy... (Učinit sám sebe šťastným Kamkoliv se vydám, slýchávám lidi říkat, že sem přicházíme s posláním, že máme v tomto životě něco vykonat, něco přesáhnout. Ať je to cokoliv, já nevím, co to je. Věřím, že sem přicházíme s posláním, nicméně naše poslání není ve skutečnosti nic přesáhnout. Poslání, které máte, a to stejné poslání platí pro všechny z nás, je učinit sebe sama šťastným. To, "jak" budete dělat to, co milujete, může znamenat milióny různých způsobů a posláním vašeho života je těšit se z jeho každého jednotlivého okamžiku. Víme, že dříve či později přestanou naše fyzická těla existovat. Máme jen několik východů slunce, jeho několik západů, několik úplňků, z nichž se můžeme těšit. ♥ Toto je náš čas žít, být plně přítomni, užívat si života a jeden druhého ♥ Z Páté dohody Dona Miguela Ruize a Dona Joseho Ruize)

18 dubna 2011, 15:25:13

Máme naději? Smutný den. Micinka Černá spí asi svůj poslední spánek. Vypadá to, že jí během víkendu úplně odumřely tkáně v tlamce. Už nežere, dnes ani nepila. Motá se. Možná by lepší, kdyby už se neprobudila, jinak ji panička bude chtít zachraňovat... Pac. Kočkopes Alík Škubánek

6 dubna 2011, 22:59:47

Jak jsem se vezl mašinkou Kamarádi, začalo moje první jaro. Objevuji v něm spoustu nových věcí. A taky mám nové zážitky. Třeba včera. To jsme se svezli autem do Dobříva, kde jsem musel na paničku počkat na venku. Já z toho byl tak nervózní, že jsem si ani nedal tu vařenou vepřovou pacičku, co mně panička předložila jako omluvenku za to, že jsem nesměl dovnitř. Stejně jsem měl spoustu jiných starostí: musel jsem nechat kolem celé tamní zahrady svoje značky, seznámit se s Míšou od sousedů, když už jsem si tu zahradu označil, tak taky hlídat, prostě na pacičku nebyl čas. Ani pomyšlení - ani na kousek. Pak jsme šli s paničkou na vlak. Páni, já dostal vlastní lístek a všichni v mašince mě obdivovali, že prý jsem moc pěkný pejsek. Ani se neptali po košíku. K čemu taky, já nekoušu, leda, když dostanu tralalíkovskou náladu, to pak koušu a ňuchám do každého. Tak pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou

20 března 2011, 19:55:45

Jak umím aportovat Kamarádi, já jsem fakt chytrej pejsánek! :-) Kromě toho, že jsem pochopil, že tam, kde není plot, žádné příkazy neplatí, už umím skvěle aportovat. Jsou pejsci, kteří to nepochopí nikdy, ti teda na Alíčka nemají. Jéje, tady něco smrdí, zapáchá a zatouchá, že by samochvála?! Aťsi! Dneska jsem se opravdu parádně prolítal. A to jsme byli jenom na zahradě. Nejdřív jsem pomáhal paničce likvidovat krtince, pak jsem dorážel na kolečko a nakomec jsem se dočkal. Míček je skvělá věc. Když teda víte, co s ním dělat. A to já vím setsakramentsky dobře. Třeba takové kočky, těm to rozum nebere. Proč se honit za míčkem, který odletěl na desítky metrů daleko. To si myslí. Prohánějí jenom takové míčky, co mají na dosah, jinak nehrají. To já aportoval tak pilně, že jsem docela zapomněl dělat alarm na pocestné, co tou dobou míjeli náš dvůr. Jindy na to ovšem velmi dbám, abych ztropil pořádný poplach. Ať panička vidí, že mě nadarmo neživí: poplašňák jsem celkem spolehlivý a kromě toho jsem velký myšilov. I dneska jsem jednu takovou šedivou potvůrku potkal. Ach, to byl báječný den! Tak pac a brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

13 března 2011, 23:27:19

Jak jsem zahradničil a zahrad-ničil Dneska jsme si s paničkou užili další slunečný den. Panička česala trávě kožich, převlíkala záhony ze starého do nového kabátu (to se dělá tak, že se vyhrabe listí a trvalky se zbaví odumřelých částí) a vylámala staré maliníky. Když přesadila hortenzii, tak jsem neodolal a šel taky pomáhat. Zkrátka jsem z té hortenzie udělal dvě kytky. Myslíte, že mě pochválila? Vyhodila mě ze zahrádky, a tak jsem si šel po svých. Nejprve jsem ukradl kocourovi Matýskovi myš a uházel ji. Když už s tou myškou nic nebylo, tak jsem štípnul sousedovic Simovi lopatku z vola a dotáhl ji až na přesíň. Pak jsem ještě při horlivém rozhrabávání krtinců nahodil paničce právě vyprané deky a roznosil po dvoře zdřevnatělé stonky topolovek a slézů, které chtěla panička spálit. Aspoň nebude muset uklízet popel. Ale teď už jsem opravdu unavený. Tak pac a brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

12 března 2011, 21:30:24

Jak jsem našel jaro Kamarádi, místo toho bílýho fujtajflovýho studenýho - ano, už i u nás roztál - jsem dneska objevil vedle sněženek i bledule. Pravda, v tůni pořád pluje tlustá ledová deska, ale celý den svítilo sluníčko a já mohl od rána do večera lítat venku. Tak takhle se ohlašuje moje první jaro - slunce, první kytky, osychající krtince, do nichž tak rád skáču s rozběhem, a ohníčky. Taky jsme dneska měli ohýnek - vyháněli jsme s paničkou zimu ze zahrady, a tak jsme pálili klest, co schovával zahrádku, trochu k zápraží navátého listí a starou slámu. Mimochodem, dneska jsem na tomhle světě celých osm měsíců. Podle paničky jsem se za ten čas pěkně změnil. Poslední dobou si dávám pozor, abych při čurání pořádně zvedl nožičku. Taky už mám víc než dvanáct kilo, taky jsem zjistil, že, když nemáme plot, nemusím doma na slovo poslouchat, taky vím, že moje druhé jméno Škubánek mně sedí jako žádné jiné (ale škubu jenom moje věci - deky a ručníky, ovšem dělám to opravdu důkladně). Dneska jsem to předvedl návštěvě - rozškubal jsem ten ručník, co jsem dostal do pelíšku, který jsem měl ještě u maminky. Aby bylo jasné, že už nejsem žádné mimino, ode dneška jsem opravdu velký kluk! Ale teď už pořádně utahaný. Tak pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou

27 února 2011, 18:22:37

Jak jsem prohlńal zajíce Náš bílý únor (protože u nás je opravdu pořád bílo) pomalu končí, zima se nechce vzdát, a tak jezdíme s páníčky do našeho lesíka na dříví. Abychom neměli příští zimu zimu i doma... Po dnešku ale nevím, jestli mě tam panička ještě vezme bez vodítka. Zatímco všichni řezali dříví nebo hledali další vývraty a soušky, já šel po jiné stopě. Pod malým smrčkem jsem objevil ušáka a pěkně jsem ho prohnal. Parádně! Ten pelášil, panička na mě řvala, ale já neposlouchal a hnal jsem se za ním. Pak se mnou nemluvila a vzala mě na vodítko. Nerozumím tomu. Ušák si může lítat, jak chce a kam chce, a chudák Alík mu nesmí ani provětrat faldy! Tak pac. Alík Škubánek vlastní tlapkou

13 února 2011, 21:44:55

Jak jsem zůstal bez paničky Kamarádi, za tu dobu, co jsem nic nenapsal, přišla obleva a znova napadl sníh. To se stalo právě dneska. Lítal jsem v té nádheře, jako bych ji viděl poprvé. Stejně jsem řádil v pátek, když se mi vrátila po čtyřech dnech panička z Prahy. Jak mně se stýskalo! Vypovědět se to nedá. Měl jsem sice plnou misku, ale nikdo mě nikam nevzal. Až v sobotu a dnes. Chudák Alíček! A to tuším, že zítra mě panička zase opustí. Snad mě vezme ještě ráno na procházku. Mám já to psí život, ach jo! Tak brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

31 ledna 2011, 23:23:01

Jak jsme potkali srnky Kamarádi, myslím, že jsem ty bezrohé kozy, co jsou plaché, plaší se a rychle utíkají přes stezky v lese, už dříve vyčenichal. Dneska jsem je ale uviděl v celé jejich kráse. Musím uznat, že hezké jsou. Srnečky. Vyděšené z každého, kdo jde kolem. A to jsme šli s paničkou jenom po cestě a já si jich hned nevšiml. Přišel jsem na to, že tam jsou, až, když mi panička připnula vodítko. Bylo mi to líto. Jenže panička řekla, že ani nápad, že bych je proháněl, jako doma kočičáky moje, že je zima, krutý mráz, a že srnky by měly šetřit síly. Tak jsem utřel nos. Třeba je proženu jindy. Jenže panička dává docela dobrý pozor. Nebyla ona někdy taky pes? Hele, tak už brou. Alík Škubánek vlastní tlapkou

Mazlíčci

Základní informace

Jméno

Alík Škubánek

Pohlaví
Datum narození

12. července 2010

Hmostnost

25. srpna 2010 mám 2700 gramů. 15. září mám 3850 gramů, 13. října mám 5800 gramů, 12. prosince mám 10,5 kg.

Krátce o mně

Co jsem dorostl do dvanácti kil, tak dělám, že jsem strrrrašlivý rrrafan. Ale o sobě toho stejně moc nevím. Vypadám po tátovi jako bígl, jen na vyšších nožkách, ale co to puntíkovaný bříško? Že bych měl mezi předky dalmatina? Mamince se vůbec nepodobám. Ani bráchové jí nejsou podobní. Lidé někdy říkají, že jsem přerostlý jack russel teriér, asi tak dvojnásobný, ale to je mi jedno. Panička na mě občas volá \\\"Alarme, už dost,\\\" protože umím velmi hlasitě ohlásit každého příchozího a protože stejně hlasitě hájím každou cestu, na kterou se vypravím. Moc rád si hraji s našimi kočkami, taky s chutí lovím myši a kvůli tomu lovu vyrábím pasti na mamuta po celé zahradě a po širokém okolí. A miluji myšky řádně uleželé. :-) Jsem prostě správný vesnický vořech se správným jménem. :-)

Co umím

Poslouchám paničku na slovo, když zavolá \\\\\\\"ke mně\\\\\\\", občas reaguji na fuj, ale ne, pokud najdu uleželou myšku, a jsem vratný z každé procházky, když se řekne kouzelné slovíčko \\\\\\\"domů\\\\\\\", taky už rozumím příkazu \\\"sedni\\\". Chápu i povel \"do pelíšku!\" Po 42kilometrové procházce jsem tam vlezl dokonce s velkou chutí. :-) Učení mně jde celkem snadno, počítám, že dostanu na vysvědčení samé jedničky. :-)

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Granule pro psy to nejsou - já radši kočičí Kitekat, chleba, zbytky masa, vařené kuřecí maso a vepřové nožičky, košťálovou zeleninu včetně chrástu z kedlubnů, vařenou mrkev, cibuli a červené papriky a plané třešně

Oblíbená hračka

dostal jsem uzlík, ale hodně se vyřádím i s myškou s rolničkou a s míčky, se kterými si hrají kočky Matýsek, Benýsek a Čertíková. Prima je i hadr na podlahu - hned si připadám jako velký trhač.

Co ještě zbožňuji

Určitě moc rád spím. To je jistý. Obsadil jsem proto spodní patra původně kočičích palandiček. A paničku mám rád a kočičky moje, co mně myšky nosí a občas si se mnou i hrají.

Fotky

Více fotek

Přátelé (14)

Články

Články

Ať vyzkouší svoji ostrost život sám

Donedávna jsem si myslela, že žijeme na nádherném pohodovém místě, kde lišky dávají dobrou noc, kde bývá za jasných nocí vysokánské nebe, kde mají východy a západy Slunce podivuhodnou energii - my,...

16. května 2011 2:00

Jak jsme přišli o Teččina a Alíkova kamaráda Zrzka

Skoro týden hledáme Zrzečka. Kam se poděl? Teď jsme se dozvěděli, že Zrzka roztrhal pes od sousedů. Prý mu vlezl do kotce, a štiplavý dovětek, že zřejmě nedostal ten náš malý zrzavý otrapa, který m...

7. května 2011 2:00

Kocour nemá zuby, dám ho utratit!

Nesnažte se získat moc nad druhými, ale moc s druhými. Moudrá věta, protože pak snad své moci nezneužijeme. Třeba jako lidé vůči zvířatům. Jako mužíček, kterého jsme onehdy potkali u veterináře.

23. ledna 2011 1:00

Doufat je tak lidské...

Čím to, že v životě bývají i časy, kdy se zdá, že jen sčítáme ztráty? Tuhle středu jsme zažili ztrátu možná nejbolestnější, kterou lze připsat tomuto létu. Ztratili jsme Micinku Malinkou.

22. ledna 2011 1:00

Jak se Mikeš ochočil

Byl jako stín, jen se mihnul a byl pryč. Říkali jsme mu Stříbňák, vídali ho na krmítku našich venkovních koček a na balících slámy, když se vyhříval za stodolou. Skoro nepostřehnutelný mourovatý ko...

21. ledna 2011 1:00

Zachraňte psy ze slovenských "karanténních" stanic

Dneska nebudu psát nějaký obyčejný psí příběh. Zrovna jsem totiž viděla v televizi reportáž, která mnou otřásla. Podle ní se u našich sousedů, na Slovensku, běžně utrácejí i mladí a zdraví psi.

10. ledna 2011 1:00

Jak jsem (ne)viděl obchod se štěňaty

Kamarádi, to, co vám budu dneska vyprávět, jsem neviděl na vlastní oči. Říkala mi o tom panička.

14. prosince 2010 1:00

Je Světový den zvířat důvod k oslavě?

Nebrouzdám často na fsb, popravdě nevím, co bych na této síti dělala. Dneska mi ale padla do oka výzva skupiny Máme rádi kočky. Stojí tam: "Přidejte se k nám a oslavte také Světový den zvířat, kter...

20. září 2010 2:00

Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?