Profilovka Fanda

Nástěnka

Nástěnka a informace

Deníček
27 listopadu 2017, 10:18:24

Milý mušketýre Kubíčku s partou, milá Karlova partičko, milá Manulata, milá Barbie a Kulíšku, milá Mičulko s Renčou, milá Čibinko a spol, milá Nelly od Helenky, milí Černoušci, milý velký Frodíkův kamaráde Sisilku s holkama a milí všichni ostatní, kdo jste si při čtení deníčku na Frodíka aspoň na vteřinku vzpomněli - moc vám všem děkuju za slova soustrasti. Sice mi to znovu spustilo příval slz, ale moc mě potěšilo, že i po tak dlouhé absenci (od Fandova odchodu na obláček už tady v podstatě nefungujeme) vám jméno tohodle kocourka něco řeklo. Moc vám děkuju za vzpomínku na něj.

22 listopadu 2017, 18:29:09

Tenhle zápis nepíše Frodík, ale já, panča. Píšu ho s velkou bolestí a očima plnýma slz, protože včera, 21.11., ten můj kocourek, milovaný Frodíček blahorodíček, odešel do světa za velkou Duhou. Neumím to zatím vůbec pobrat, uvědomit si, koho jsme ztratili, jaké to tady bez něj bude. Byl to ten nejzvláštnější tvoreček, jakého jsme kdy měli. Miloval rybí vločky a mockrát se mu povedlo překlopit si plechovku s vločkami na zem a pošmáknout si na nich. Říkali jsme v legraci, že je to kočičí autista, takový náš rainmanovský Dustin Hoffman. Všechno muselo šlapat tak, jak byl zvyklý a běda, když nastala nějaká změna, to byla doba, než ji vzal na milost. Třeba jen takový přechod z ložnice na balkon. Balkon býval ze začátku pro kočičky tabu, protože by odtud mohly lehce utéct. Teprve když jsme ho zastřešili a zamřížovali, otevřel se jim úplně nový prostor. Jenže pozor, tohle byla právě taková změna, jakou náš tehdy ještě malý kočičí autista nehodlal akceptovat. Aspoň ne na první dobrou, s jakou se na balkon vrhli všichni ostatní. Frodík to nejdřív ignoroval. Potom zkusil přejít k otevřeným dveřím. Další den se osmělil překročit práh dvěma předními pacičkami a honem zacouval zpátky, aby se neřeklo, že je do toho nějak hrrr. Po pár dnech se přemohl a vstoupil na balkon celý a od té doby už bylo zase všechno v pořádku. Anebo když jsme uvnitř v domě probourávali podlahu a z bytu nahoře se najednou otevřel prostor dolů. Tak to byla fakt velká změna a Frodík postupoval směrem dolů pěkně krok za krokem, schod za schodem, den po dni. Asi po dvou týdnech sešel konečně až dolů a opět si mohl odškrtnout další bodík z našeho zmatečného a zbytečného počínání. Měl svoji mističku na jídlo a z jiné si nic nevzal. Když jsem mu jednou omylem nabídla večeři v jiné, podíval se na mě tak, až jsem se zastyděla a honem mu dala tu správnou. Po takových zkušenostech jsem si pokaždé vzpomněla na jeho příchod k nám a nemohla uvěřit, že to opravdu byl tenhle samý kocourek. Ten, který si ve svých asi 3 měsících k nám promňoukal vstup a nejenže mu nevadila žádná změna prostředí ani tři úplně cizí kočky, ale naprosto v pohodě se najedl, napil, očistil a usnul na koupelnové předložce. Asi to způsobila ta kotěcí nerozvážnost, která mu umožnila tohle všechno udělat. A tak jsme tenkrát, v prosinci roku 2004, získali krásné, milé, okaté koťátko a prožili s ním 13 dlouhých a přesto strašně rychle uběhlých roků. Z nějakého důvodu jsem se pro Frodíka stala právě já jeho hvězdou. To píšu bez jakékoliv nafoukanosti, prostě bylo to tak. Jestli jsem někdy zažila kočičí zamilovanost, tak to byla ta Frodíkova do mojí bytosti. Lichotilo mi to, ale nechápala jsem, čím jsem si to zrovna já zasloužila. Frodík byl ten nejoddanější kocourek pod sluncem. Kam jsem se hnula, tam byl on, kdykoliv jsem se na něj podívala, viděla jsem jeho vykulené oči, jak mě pozorují, tlamičku pootevřenou... Stačilo zavolat, ani jsem nemusela vyslovit celé jméno, jen otevřít pusu a už ke mně letěl, divže se cestou nepřerazil. Když začal později chodit ven na zahradu, přiběhl ke mně jako pejsek, kdykoliv jsem se sehnula a nastavila ruku na pohlazení. Za nikým jiným nešel na klín, od nikoho jiného se nenechal pochovat. Miloval česání kovovým kartáčem, říkala jsem mu, že učešeme Frodíkovi vlásky a on u toho předl blahem. Večer na mě čekal v koupelně, až se vysprchuju a hned se mi šel otřít o mokré nohy, takže jsem byla skoro stejně chlupatá jako on. V noci spal vedle mě a ráno mi ležel na břiše a čekal, až se probudím. Když to trvalo dlouho, něžně mě pacičkou hladil po obličeji a když jsem pořád odolávala, tahal mě za vlasy. V poslední době nespal vedle mě, ale na mně. Celou noc. Prvně mi ležel na zádech, když jsem se přetáčela, tak balancoval, aby nespadl a hned se na mně zase uvelebil. Byla jsem z toho nevyspalá a rozlámaná, ale byl to můj Frodíček, přece bych ho nevyhodila. Ne, nemůžu prostě uvěřit, že tohle všechno s Frodíkem včera odešlo. Bolí to tak, až je mi špatně. Frodík odešel v klidu, i když se tak stalo na doktorském stole. Ale věděl, že už bude líp, věděl, že tam jsem s ním, že ho hladím a i když brečím, tak rozumím tomu, že se to musí stát. Přišlo to rychle a nečekaně. Několik posledních dnů trávil Frodík schovaný ve skříni, ale to jsme prvně brali jen za jeho další zaběhnutý zvyk. Jinak normálně jedl, pil, měl zájem chodit ven. Až předposlední den se zdálo, že má bolesti, nemohl si pořádně lehnout, točil se dokolečka, jak hledal tu nejpohodlnější pozici a pořád ji ne a ne najít. A už ani nechtěl jíst, uzobl si malinko a nepomohla ani jeho oblíbená rybí posypka. V noci plakal a já s ním a to už jsem věděla, že druhý den pojedeme k doktorovi. Ale pořád jsem měla nějakou naději - i když v hlavě mi už blikalo výstražné světýlko - naději, že se třeba zase jedná o jakousi virózu, kterou měl Frodík před 2 lety a ze které se krásně dostal. Jenže tentokrát žádný zázrak nepřišel. Plavala jsem v slzách, když nám doktor sdělil, že mu v bříšku nahmatal velký útvar, asi velikosti jablka, a že to nevypadá vůbec dobře. Udělal mu ještě sono a tam se zjistilo, že útvar je na ledvině, která je naprosto vyřazená z provozu a kolem toho má velké množství tekutiny. Nabídl, že by se to mohlo odsát, ale to by nic nevyřešilo a když, tak jen krátkodobě, než by se tam tekutina vytvořila znovu. Protože ale celkově Frodíkův stav byl takový, jaký byl, nedoporučoval to. A mě by ani ve snu nenapadlo vystavit Frodíčka tomuhle zbytečnému trápení. S prognózou velmi špatnou. S tím, že teď je spíš netečný a možná ho to ještě tak moc nebolí, ale později by se bolesti určitě dostavily. K tomu by se mohly přidat i neurologické potíže, ztrácení rovnováhy, postupné chátrání, pomalá smrt. Už když to doktor všechno říkal, s velkou účastí a empatií, za což jsem byla moc vděčná, přes přívaly slz, které se nedaly zastavit, jsem věděla, že tohle je loučení. Že Frodíka už domů živého nepřivezeme, protože by se tak jenom prodloužilo jeho i naše trápení. Věděla jsem, že to rozhodnutí přijde a že musí přijít tam. Frodík se na mě podíval, tak, jak se na mě vždycky dívával, a neslyšně mňoukl. A ač teď brečím, až se otřásám, vím, že mi řekl - udělej to pro mě. A tak jsem to udělala. Frodíčku můj zlatý, do smrti nejdelší zůstaneš zapsaný v mém srdci tím nejjasnějším písmem. Ať se ti tam nahoře krásně spinká.

23 února 2015, 18:28:23

Milí Fandovi kamarádi, moc vás za něj zdravím, on by to určitě rád udělal sám, ale tam na obláčku je nějaké špatné spojení a tak mu to odtud nejde. Čas letí, Fanoušek už tady není 3/4 roku, ale mně ještě pořád při vzpomínce na něj tečou slzy. Kouká na mě doma z tolika fotek a obrázků na zdi, jako by se chtěl ujistit, že na něj fakt nikdy nezapomenu. Ale copak bych mohla? Takového rošťáka, jako byl on, už asi jen tak nenajdu. Trochu se mu přibližuje svými kousky Kubík, ale prostě každý je jiný a tak to i bude. Před pár dny se Kubík poprvé usadil na jeho místě na komodě, celou tu dobu, co tady Fanda není, to nikdo z nich neudělal, jako by pořád čekali, že se tam třeba pan šéf zase vrátí. Ale teď si tam Kubík lehl a uvelebil se do podobné pozice, jako Fanda na obrázku nad ním. Bylo to docela dojemné. Fotku sem dám a všem vám děkuju za vzkazy a dárečky nejen pro Fandu, ale i ostatní kočičky. Mějte se krásně, milí zvířecí kamarádi.

22 prosince 2014, 21:45:35

Milí kamarádi, přeji vám všem krásné vánoční svátky. Panča se bojí, že bude dole moc smutnit, že to zkrátka beze mě nebude ono, vždyť vloni jsem jí tak nezištně pomáhal s bramborovým salátem a teď aby to zvládla sama. Jenže život už je takový... nepřináší nám jen samé radosti, ale taky slzy a o Vánocích jsou prej člověci nějak víc bolavější než jindy. Tak si je aspoň vy užijte se svýma lidma v pohodě a legraci a až se někdy podíváte nahoru, na to nebe plný hvězdiček, tak si buďte jistí, že z jedné z nich na vás koukám já, váš kamarád Fanda.

5 září 2014, 17:48:50

Mám vás rád, kamarádi. Panča sem už skoro nechodí, prostě s Fandou pro ni skončilo víc, než si myslela. Ale i tak sem někdy nakoukne a vždycky ji dojme, jak na mě ani přes moji absenci nezapomínáte a posíláte mi krásné vzkazy. Odpovídal bych vám všem to samý a tak to zase shrnu jen takhle do deníčku a snad se to k vám dostane - byl jsem tady s vámi moc rád a kolikrát jsem se nasmál tak, až se mi bříško třáslo. Jindy jsem s váma zase plakal chlapský slzy, když někdo z kamarádů odešel na obláček nebo se ztratil. Co jen mi vyteklo mokra kvůli Uhlíčkovi, na toho jsem nikdy nepřestal myslet. Byly to krásné roky, krásná doba a vaše kamarádství je pro mě i teď velkým dárkem. Mějte se moc hezky a dávejte na sebe pozor. Ne že bych vás tady nechtěl vidět, ale všeho do času. Váš Fanda

2 července 2014, 00:01:35

Milí kamarádi, všem vám posílám pozdrav z obláčku. Děkuju vám za milý psaníčka, který mi posíláte, moc mě těší, že i když už s vámi dole nelumpačím, tak na mě nezapomínáte. Někdy i stihnu aspoň něco málo odepsat, ale teď už zase ne, protože panča odjíždí pryč a mně je líto, že jí ani páníkovi nemůžu zrevidovat zavazadlo, tak jak jsem to vždycky dělal. Moc by mě zajímalo, jestli si teď bez mojí pomoci vůbec dokážou pořádně zabalit. Mějte se všichni chlupatí kamarádi i vaši páníčci moc hezky a užijte si pěkný začátek prázdnin. My tady nahoře máme prázdniny pořád, ale i tak, dole je to lepčejší. Váš Fanda

28 května 2014, 13:30:22

Milí kamarádi, VŠEM, OPRAVDU VŠEM, co jste mi napsali po odchodu Fanouška, moc děkuju. Asi každý, kdo si prožil odchod svého milovaného zvířecího kamaráda, ví, jak těžké to je. Nikdy se na to nedá zvyknout a pokaždé to člověka zasáhne hrozným způsobem. Když jsem tady potom četla vaše slova soustrasti a vzkazy pro Fanouška, brečela jsem jako snad nikdy v životě. Slzy nešly zastavit a tečou mi znovu i teď. Ale do srdce se kromě smutku dostalo i kus radosti, štěstí a pýchy nad tím, jak moc se u vás všech Fanda zabydlel a za to vám všem ještě jednou děkuju. Na miciny už teď moc nechodím, protože mi zoufale chybí čas a tak ani nemůžu odepsat všem jednotlivě, ale chtěla bych opravdu aspoň takhle deníčkově vyjádřit svoji vděčnost za to, že přestože se osobně skoro s nikým neznám, dokázali jste mě svojí podporou dohnat k takovému vodopádu slzí. A věřím, že s těmi slzami odešel velký díl bolesti, i když smutek se ve mně bude držet ještě hodně dlouho. V pátek by Fanda oslavil svoje 7. narozeniny. Udělala jsem pro něj takové vzpomínkové video a tak pokud budete mít chuť, koukněte se, jak šel po necelých 7 let svým životem. Všechny moc zdravím a posílám pohlazení vašim chlupatým mazlíkům. P.S. Waldinko, lásko Fanouškova, tobě Fanda posílá po duze uplakanou pusu a opatruj sebe, paní Hrašulkovou i svoje dva bezva páníky.

16 května 2014, 14:43:24

Nejmilejší Fandovi kamarádi, zvířecí i člověčí, s obrovskou bolestí, kterou vůbec nezvládám, vám musím napsat, že Fanoušek dneska překročil duhový most. Víc toho teď napsat nedokážu, ale moc děkuju, že jste ho měli rádi. Kopíruju z blogu poslední Fandův zápis. Milí čtenáři Fandova blogu a jeho deníčků, Fanoušek už tady s náma není. Zemřel v pátek 16.5., rychle a jen doufám, že i bezbolestně. Měl poškozené ledviny, ale příčinou jeho rychlého odchodu byla zřejmě mrtvice. Ještě ráno jsem si s ním povídala a on mi odpovídal tím svým vysokánským hláskem IAUUU MIAAUU. S Fandou odešel i kus mě samé, byla jsem s ní hodně spjatá a tím, jak jsem mu pomáhala zapisovat jeho lumpárny, jsem si občas připadala skoro jako on. Myslím, že už nikdy nebudu mít takhle speciálního kocourka, tropícího tolik lotrovin a zároveň tak neuvěřitelně milého, sladkého, inteligentního. Pokusím se napsat i ten jeho poslední zápis jeho pacinkou, ale půjde to moc těžko. Srdce mi puká bolestí a přes clonu slz jen těžko vidím na klávesnici. Moji milí pozemští kamarádi, dneska vám píšu bohužel naposled. Ne že bych si to takhle sám vybral, ale ono to prej tak nefunguje, že by jeden dostal vždycky to, co chce. A tak i když jsem to měl na světě rád a myslím, že snad svět měl rád mě, stejně si mě Pan Anděl zavolal k nim nahoru a to se musí poslechnout, i když se volá třeba zrovínka prezident. Asi vás zajímá, co se vlastně stalo. Vezmu to zkrátka, protože je to smutný psaní a tak ať je radši rychle odbytý. Po jídle jsem někdy blinkal a jednou jsem dostal takový podivný záchvat, to bylo v pondělí v noci, už skoro odbíjela půlnoc. Nožičky jsem měl jako z gumy a ani jsem si nemohl vzpomenout, jak se jmenuju. Panča honem volala nějakýmu bíloplášťovi a celýho oslabenýho mě naložila do tašky a už se jelo. Tam mi oholili pacinu, píchli do ní trubku a tou do mě kapala nějaká vodička. Ale předtím mi tou trubkou pláštík ještě ukradl trochu krve a s tou pak poslal panču někam pryč, prej aby se to vyšetřilo. No a vyšetřilo se něco špatnýho, bílopláštík říkal panče cosi o nějakých ledvinkách a panče se ani nevím proč v očích objevovaly slzy. Ale pak jsme přijeli domů, já jsem dostal nějakou extra novou baštu a zdálo se, že budu fungovat, i když třeba jen na půl plynu. Jenže ve čtvrtek jsem zase blinkal a pak v pátek dopoledne jsem se skácel a udělal pod sebe loužičku a moje dušička se pomalu vydala nahoru na obláček. Čekal jsem, že panča zase spustí nějakou tu svou špatnou mluvu, ale místo toho jsem jen slyšel, jak brečí a volá moje jméno a hladí mě po hlavičce a tak jsem odcházel do nebíčka a za mnou se nesl pančin ubrečený hlas "Fanoušku, Fanoušku, Faní..." A pak už jsem byl pryč. Vím, že se mi bude po vás všech moc stýskat a že jsem neměl odcházet takhle brzy, vždyť mi nebylo ještě ani sedm roků. Ale jak jsem už napsal nahoře, vždycky to tady nefunguje tak, jak bysme chtěli. Vzpomínejte na mě, kamarádi, a já tak budu navždycky s vámi. Váš obláčkový Fanda P.S. Moc vám všem děkuji za slova soustrasti, pomáhá mi, když vím, jak jste Fandu měli rádi.

15 května 2014, 10:09:35

Tak si kamarádi představte, že jsem na světě už celý dva roky a nikdo tomu nechce věřit. Panča nevěří, páník nevěří a ani Vendelínek můj nejdražší nevěří. On si totiž myslí, že jsem pořád malý mimino, který je potřeba hlídat a který se může klíďo píďo přeprat. Jenže to se plete. Sice jsem proti němu pořád Malá Záprdková, ale bacha, přeprat se už dávno nenechám. Sílu Vendelínkovu totiž kompenzuju mrštností Jolančinou a to si pište, že jsem mrštná jak červík na udičce. No a co se asi tak v poslední době odehrálo? Pořád mám prej děsně milej kukuč a tak je mi předem všechno odpuštěno. Ale já si myslím, že mi nemá kdo co odpouštět, protože já totiž vůbec nezlobím. Jen provozuju nějaký takový činnosti, při kterých se nadělá trochu nepořádku. Tak třeba přesun věcí z místa na místo, to je vám někdy pěkně bincová událost. Tuhle jsem se rozhodla přemístit LEHCE do strany obrázek, kterej visel nad komodou a on vám ten trubka místo toho spadl na zem. Žjova, toho randálu co nadělal, až mi skoro ouška zalehly. A kdyby jen randálu, on kolem sebe ještě nadrobil plno takových lesklých ostrých kousíčků. Panča se na ten obraz moc zlobila a říkala mu, ty smrádě jedno nemožný, ocas to nemá, ale smetat věci ze zdi umí za dva. Tomu jsem se trochu divila, proč to vůbec říkala, každýmu je přece jasný, že obrázky nemají ocásky a dokonce se bez ocásků už narodily, né jako já. No a pak panča přinesla dlouhý koště, aby ty kousíčky nametla na hromadu. Měla jsem radost, že si hned mám s čím hrát, protože honit koště, to je moje záliba. Jenže pak to panča dočista pokazila, když přinesla chobotnatce a spustila s ním randál. To jsem hned vyklidila pozici a šla se před tím řevem schovat do škvíry za psacím stolem, odkud mě nikdy nikdo nevytáhne. Je mi tam krásně bezpečno a vylezu, až když sama chci. Jako tuhle, když u nás byl nějakej cizí člověk a něco dělal u páníků na počítačový mašince. Vůbec jsem ho nečekala a když se tam tak najednou objevil, tak se mi děsně zježily chloupky na bezocásku a panča se z toho mohla picnout. Říkala, že vypadám, jako kdybych měla na prdýlce přilepenou chlupatou mašličku. Ale dlouho se nesmála, protože jsem v cukuletu byla zalezlá ve svý zástolní schovce a byla jsem tam moc dlouho, to aby se panča zastyděla a příště se mi neposmívala. Potom jsem tak nějak panče zlomila kytku a ona nad ní lomila packama a říkala, že jsem zviňucha obecná. Ptala jsem se Vendelínka, co to je a vůbec nevěděl. Jenže za to zlomení jsem vlastně ani trochu nemohla, na okně totiž bylo děsný vzrůšo - lítala a bzučela tam veliká moucha a já jsem z toho byla jak ve Vendelínkově vidění. Panča mi honem sklízela z cesty všechno, co stálo na okně, ale tu poslední kytku už nestihla zachránit a tak teď ji má smutně zlomenou vejpůl. Ta kytička se jmenuje divně, nemá hezký jméno jako je třeba Jolanka nebo Vendelín. Jmenuje se Orchidéja nebo tak nějak a měla hodně žlutých kvítků a panče je líto, že teď umřou. Ale já jsem přece taky pěkný kvítko, tak to by jí mohlo stačit. Si myslím aspoň. Teď už ale radši skončím, musím si totiž ohlídat, aby se na mě nezapomnělo s těma narozeninama. Vaše už dvouletá Jolanka Půlocásková P.S. Panča mi udělala dvouletý videjko, tak se můžete kouknout, jak si tak žiju.

7 května 2014, 23:22:45

Teda kamarádi, něco vám povím. Ta vobludně vyskakující reklama při každým kliknutí mě tááááááááááák štve, že mě to dočista odradilo od micinových návštěv. Doufám, že ji to tady přestane bavit a zase odpluje. Zatím se mějte hezky, já se jdu trochu odvotrávit nějakým tím gourmetkem. Váš votrávenej Fanda

29 dubna 2014, 12:17:32

Moji milí kamarádi, moc vás všechny zdravím. Hlásím, že jsme doma všichni zdraví a živí, že Frodo zdrhnul a našel se až po 6 hodinách, že panča z toho skoro zinfarktovala, že Jolanka je prej pořád stejně sladká jako tatranka, že Kuba je pořád stejně černej huba a že Vendelín má hřívu jako lev a má chlupatý aj polštářky na packách. A já jsem prej tak trochu rozmazlenej fracek, ale to si panča jen tak vymejšlí, takovým pomluvám byste přece nevěřili, že ne? Přišel jsem vás dneska pozdravit takhle deníkově hromadně, protože na jednotlivý dopísky pořád není žádný čas. Ale věřte mi, že v srdíčku vás mám pořád všechny moc dobře schovaný a že se mi stýská po těch časech, kdy jsem si tady s váma bezstarostně pomňoukával o nejnovějších událostech. Brzy snad shrnu do deníku nějaký ty fandoviny neboli fando-noviny a než se tak stane, tak vám všem posílám přátelský pokynutí pacinou. Váš Fanda

23 prosince 2013, 17:37:01

No tohle. Panča mi řekla, že jsem čuně učuněný a né žádná princezna a taky projevila naději, že se pořádně zalískám. Teda ona řekla p*o*s*e*r*u, ale já takový slovíčko nechci ani slyšet, ani zakníkat, natož napsat. No ale abych se vymňoukla, co se vlastně stalo. Dělal se oběd a to je moje nejoblíbenější část z celýho týdne. Vaří se totiž jen v sobotu a v neděli a někdy dokonce jenom v sobotu, protože v neděli se na oběd někam zajde a na ubohou Jolanku nikdo nebere ohledy. Mám docela obavy, že s takovýmhle přístupem panči se pořádně vařit nikdy nenaučím a Vendelínek mi přeběhne k nějaký opravdový kuchařce. Tentokrát ale panča něco splácala a šli si s páníkem sednou jako vždycky do obýváku, protože si k tomu jídlu pouštějí nějakou legraci z placatých koleček. Tuhle část oběda mám taky moc ráda. Sednu si před ně, vykulím oči a hlavu nakloním do strany. Nežebrám, to je pod moji úroveň hřbitovní kočičky, ale prostě jen takhle sedím a koukám. Panča chvilku dělá, že mě nevidí, po chvilce už vidím ruku, jak se sune k mojí hlavičce, aby mě pohladila a za další chvilku už ta ruka odkrajuje něco na talíři, abych si teda taky trochu šmákla. Ale já o to moc nestojím, čekám totiž na tu nejbáječnější chvíli a ta přichází v momentu, kdy jsou talíře SKORO prázdný a já se můžu pustit do bezvadný talířový očisty. Pohodlně se k tomu usadím a jazýček mi lítá jak splašený, aby na talíři nezůstal vůbec žádnej zbyteček. Panča se tomu vždycky směje, ale pak mě pochválí a říká, že si vůbec nemusela pořizovat myčku, když má zadara takovou šikovnou Jolanku. No a jak se nakonec dostala od šikovný Jolanky k tomu čuněti? To už byly talíře vylízaný, panča s páníkem se dodívávali na něco v tý bedýnce (ale né v kadibudce, abyste si nemysleli, že se dívali na hovínka) a najednou panča slyšela z kuchyně nějaký labužnický mlaskání. Tak tam honem naběhla a uviděla mě, jak stejně usilovně jako ty talíře vylizuju pánvičku s olejem. Júú, ta mě hnala rychle pryč, pánvičku honem schovala, ale málo platný, už jsem byla zevnitřku celá naolejovaná jako nějaká Jůlie. A pak mi právě panča řekla tu větu, co jsem vyzradila na samým začátku. Ale můžu vám klidně říct, že se spletla. Už uplynulo pár dní a a já jsem se ani trochu nezalískala a čuník se ze mě taky nestal. Jsem pořád stejně roztomilá, usměvavá a šikovná Jolanka Půlocásková

23 prosince 2013, 17:31:12

Tak si představte, že mě panča obvinila z výroby díry na Kubově zadnici. Teda, ona to neřekla přímo, ale přišla do pokoje, kde jsme si my tři kluci bezelstně a v přátelském duchu siestovali a pronesla tuze přísným hlasem: "Tak se pochlubte, pacholci, kterej z vás hryzl Kubu do prdele???" Na Froda se ani nepodívala, ale zato do mě zapíchla zrak jak jehlu do jehelníčku. Já jsem měl zrovna plno práce s očistou véčka a musel jsem se soustředit na udržení rovnováhy, ale i tak jsem viděl, jak na mě panča furt civí s očekáváním přiznání. Jasně, že ho nedostala, kdoví kdo tam tu ďouru Kubovi vlastně udělal. Nevím, proč bych to měl být zrovna já, copak nestačí, že mi pod nos občas vypouští páru z tý jedný díry? Jakej bych měl asi interest na vyrobení další? No a tak panča nic nevyluštila a Kubovi se díra pomalu zatahuje, vypadá ale děsně legračně, s půlkou zadnice vyholenou, to vám povím. Doma je teď dost nuda. Ven se nechodí a tak jsem rád, když se aspoň jednou za čas otevře balkon. Tuhle mě panča nutně potřebovala vypudit z postele, protože chtěla povlíkat a to, jak víme, je moje oblíbená zábava. Jenže panča proradně otevřela ty balkonový dveře a tomu se nedalo odolat, povlíkání nepovlíkání. Vylítl jsem ven, jak kdyby mě vystřelili z kulovnice a děsně jsem si tam rochnil v malých kalužkách, co se tam blejskaly. Panča byla spokojená, jak se mě zbavila, peřince oblíkla nový oblečení a pak si ho ještě pěkně rukou uhladila. Pak si řekla, že toho studenýho vzduchu už bylo dost, tak nás šla zavolat. Normálka bych na nějaký zavolání nereflektoval, nejsem žádný hej počkej, ale bylo mi už taky trochu studeno a tak jsem skočil dovnitř a rovnou na tu uhlazenou nově oblíklou postel. Jú, to jste měli vidět, jak parádně se na ní vyjímaly mokrý otisky mých pacek, to bylo prostě umělecký dílo. A dokonce i panča to uznala, protože procítěně zvolala Fanouši kurňa, ty máš na tohle snad fakt talent nebo co!!! No a tak si myslím, že jsem byl za ten mokrej vzorek pochválenej. Škoda, že to pak uschlo a nezbylo z toho vůbec nic. Jo a povedlo se mi rozbít takový to surfovací prkno, co se na něm žehlí. Ani nevím, jak se to stalo, prostě najednou se ozval z obýváku velký hluk a vylítl jsem z něj naježenej já. Panča se tam letěla podívat a našla surfáka na zemi, nohu vylomenou z prkna, chudák se ještě pořád trochu klepal z toho volnýho pádu. Slyšel jsem něco o zasraným holomkovi, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem se pod postelí tak trochu vzpamatovával. Panča mě pak chtěla zkontrolovat, jak moc jsem praštěnej, ale musela si počkat až do večera, než jsem se rozhodl vylízt na světlo boží. Byla to akorát tak dlouhá doba na to, aby panču dočista přešel vztek a nahradila ho velká laskavost, spojená s obavami o Fanouška. Pak zjistila, že se mi naštěstí nic nestalo a tak celý incident zakončila slovy - se z tebe jednou fakt zjančím, mizero. No ale teď se musím rozloučit. Panča chtěla shrnout aspoň něco z mýho života, ale pořád se vymlouvá na nedostatek času. Těším se na zítra, to se bude zase vyrábět plná vana salátu a na takovou práci jsem já celej žhavej. Doufám, že to nezaspím a že mě k tomu panča přizve. Do novýho roku se už asi neuvidíme ani neuslyšíme, a tak vám spoluzvířátka chlupatá i tety holé přeju jen to nejlepší a dám vám tuze dobrou radu - važte si nás, kamarádů. Váš moudrý, hodný, vůbec ne krimínálník, stále prezident Fanda a jeho poddaná (a oddaná) banda

27 listopadu 2013, 10:17:21

Moji milí kamarádi. Tenhle deníček, co se teď chystám napsat, bude trochu jiný, než jsou ty ostatní. Nebudu v něm psát o svých prima kouscích, kterým panča nevím proč říká lotroviny a fandoviny a u kterých většinou používá nevybranou mluvu. Dneska budu psát o tom, proč nepíšu a proč už sem moc psát nebudu. Je mi z toho trochu smutno, protože jsem díky vám prožil parádní roky tady na micinách. Našel jsem si tady velkou spoustu kamarádů, zamiloval se do mojí Waldinky a dokonce jste si mě zvolili za svého prezidenta, čehož jsem si moc považoval. Snažil jsem se tuhle funkci vykonávat zodpovědně a myslím, že ze začátku mi to i docela šlo a podařilo se mi sestavit nejlepší vládu všech dob. Jenže znáte to, přibývá povinností, nejen kočičích, ale hlavně těch člověčích a to pak už jeden kocourek nic nestíhá. A nás tady je hodně, myslím nás z naší domácí party, a každý z nás měl svoje kamarády, se kterými si dopisoval. Moc nás to bavilo, to mi věřte. Myslel jsem si, že to takhle půjde pořád dál, ale teď už vím, že nepůjde. Musím se s vámi kamarádi rozloučit. Neloučím se napořád, nezmizím z micin do propadliště dějin a třeba se mi i povede sem tam připsat do deníčku, co se mi zase přihodilo. Ale prosím všechny, a to hlavně ty, se kterými jsem si psal pravidelně, abyste se na mě nezlobili, že už nemůžu odpovídat na vaše moc milý dopísky. Panče přibylo moc práce, dělí se ještě s jednou kolegyní o práci jiné paní, která je na dlouhou dobu nemocná a už jí nezbývá ani chvilka času. Ono napsat i jen krátký pozdrav všem kamarádům zabralo dohromady i dvě hodiny času a to už teď opravdu nejde. Abych to nějak uzavřel, miciny jsou a budou částí mého života a spoustu kamarádů mám tak rád, jako bych vás znal doopravdy a v mým srdíčku tak zůstanete pořád, i když si už nebudeme pravidelně psát. Zrovna tak to můžu říct i za Jolanku, Vendelína, Frodíka a Kubíka. Máme vás všechny moc rádi a to mňoukám upřímně z celýho svýho fandího srdíčka. A na konec mám pro vás ještě jednu zprávičku. Vám, kterým se líbily moje deníčky, můžu prozradit, že díky jedné pančině známé vycházejí v knižní podobě. Budou k dispozici k zakoupení v jednom internetovým obchůdku, tak až se tam objeví, dám vám sem odkaz a třeba se potom nastěhuju i k vám domů. Všechny vás moc, moc a ještě jednou moc zdraví odmicinovaný Fanda P.S. Tak deníček je na světě a děj se vůle boží :o) http://www.mameradizvirata.com/products/fanduv-denik-aneb-jak-to-vidi-kocouri-hanka-douglasova/

30 října 2013, 11:20:59

Ke slovu se hlásí skoro zapomenutá Jolanka Půlocásková. Musím říct, že to od panči nebylo ani trochu hezký, když mě nenechala zapisovat do deníčku, co se dělo za zajímavosti. Teď si určitě na plno věcí ani nevzpomenu. Ze všeho nejdřív se ale vyznám z toho, že moje láska k Vendelínkovi nepolevuje, to by snad ani nešlo přece. Dokonce bych řekla, že nabývá na grádech a někdy si spolu hrajeme tak udatně, až nás panča radši rozhání. Ale o mě se bát nemusí, já se přece nedám. Aha, tak panča říká, že se bojí o Vendelínka, haha, ta vám tak kecá... Když jsme spolu sami doma, tak se nepereme, protože nás nemá kdo rozhánět, ale stulíme se do jednoho pelíšku, aby nám bylo milo. Na mě tam teda moc místa nezbejvá, ale to neva, já jsem i tak se svým Vendelínkem moc spokojená. Naučila jsem se nějaký nový kousky, co se panče moc líbí. Nejradši má skákavej kousek. Né ten přes kozu, o tom jsem vám psala už dávno. Ale teď umím jeden ještě parádnější. Když si panča sedne k týhle psací krabičce, na který teď drápkuju svůj deníček, tak si honem vyskočím na pelíškový okno, co je hned vedle a odtud je to už jen malej skůček panče na krk. Poprvý se toho novýho úkonu panča trochu lekla, možná i proto, že jsem ji při přistávacím manévru drápla do krku. Ale rychle se odlekla a já jsem jí za to pěkně celej krk olízala. Bylo to skoro jako když lížu Vendelínka, akorát že panča nemá na krku tolik krásných dlouhých chlupů jako má ten můj ženich. No a teď, když už mám ten svůj skok natrénovanej, tak si takhle na panču vyskakuju docela často. Panča mě k tomu sama povzbuzuje, říká - Joloušku, honem, skoč, hop, Jolííííí, tak dělej prďolo, šup šup... a já pak neodolám a skočím. Akorát je prej škoda, že to panča pořád nemůže vyfotit, protože buď je u toho sama anebo když je tam páník, tak já vždycky seskočím na zem zrovínka ve chvíli, kdy chce páník udělat cvak. Možná se to jednou povede, ale nic neslibuju, to víte, sliby chyby a já nechci být prolhaná Jolanka. Taky už umím dost obstojně krást a to mě ani pan Fanda nemusel zaučovat, ty vlohy jsem už asi měla v sobě. Jen mě neba nosit se s úlovkama do schovky, protože stejně žádnou nemám a tak je nechávám bezelstně ležet, kde mi zrovna odpadnou z pusiny. Panča má pokaždý, když přijde z práce, svoji sběrnou chvilku a je ráda, že když už se věnuju tomuhle poctivýmu zlodějskýmu řemeslu, tak aspoň nešantročím. Ale tuhle když šmátrala pod křeslem, tak viděla, že i já umím šantročit. Například se našel zašantročenej klíč. Panča ho vyšantročila, ale vůbec neví, odkud je a kam patří a tak si myslí, že jsem ho snad vyčarovala. Takovýhle já mám vlohy. Jo, a ještě mám další nový jméno, panča mi říká ROHLÍKOVÁ ŽEBRAČKA. Mně totiž děsně chutnají suchý rohlíky a když je přede mnou někdo žvejká, tak si nemůžu pomoct a žebrám. A to mi fakt jde moc krásně. Postavím se na zadní nožky, předníma se opřu o rohlíkovýho šťastlivce a tak dlouho na něj kulím oči, dokud se se mnou nerozdělí o poslední sousto. Ale pozor, musí se mi vybírat jen bílej prostředek, protože jináč se mi to nalepí na patýrko a já pak dělám děsný kousky, abych se toho zbavila. No a víte, co bylo novýho o víkendu? Byly se za mnou podívat dvě tety, co mě před rokem našly na hřbitově a přivezly k Fandovým. Chtěly si mě pochovat a porovnat s minulou půlocáskovou Jolankou. Jenže já jsem zrovna dělala velký fóry a vůbec jsem se jim neukazovala. Stačilo, že Vendelínek k nim letěl, až se mu bříško natřásalo. To já jsem si pěkně zalezla zezadu pod počítačovej stolek a panča ze mě viděla jen jedno ouško a to mě ještě musela uprosit bonbonkama, aby to ouško vylezlo. Byla z toho celá vedle, proč jsem najednou takovej ustrašenec, jenže vůbec nepochopila, že mám taky nějakou pýchu a nejsem žádná hej počkej ukazovací Jolanka. Tety mě nakonec viděly celou aspoň přes sklo, když už šly zase domů a já jsem si pak děsně pošmákla na dobrotách, co nám přinesly. Příště napíšu o navrácených kytičkách, ale teď už jsem celá udrápkovaná a taky na mě kulí očička Vendelínek, tak to dělá pokaždý, když se se mnou chce zase láskyplně poprat. Co bych pro něj neudělala... Vaše malá Rohlíková žebračka Jolanka Půlocásková

30 října 2013, 11:18:59

"Pane Fando, vstávat a začít pracovat!!!" Tak zrovna takhle jsem na sebe zavolal jednoho rána, když jsem usoudil, že okurková sezóna je u konce a tudíž že toho povalování a nicnedělání už bylo dost. A fakticky jo, uvědomil jsem si, že už dlouho jsem nevyprovokoval panču k nějaký bohulibý činnosti a dokonce ani k výraznýmu slovnímu projevu. Normální projev, ten zase jako používala dost často, to bylo samý no ahoj Fandí, a copak asi dělá náš Fanoušek - no jo, spinká, medvídek jeden, a jejdamane Fando, co to máš na čumáčku??? To jsem tam měl čerstvej škrábanec, jak jsme si s Kubou trochu vyříkávali spor o MOJE výhradní komodový místo, až i trochu krve cáklo. No jo, jenže takovýhle nezáživný slova jednoho brzo otráví a život jaksi nemá šmrnc. A tak prostě přišlo to moje rozhodnutí zase mu šmrnc navrátit. Nebylo to vůbec těžký. Panča byla ten den sama doma a tak si vzala knížku a že si jako bude prohlížet ty písmenka. Jenže po chvilce ji přepadla ukrutná chuť na něco dobrýho. Tušila, že nic nenajde, ale i tak se vydala na průzkum a já jsem šel věrně jako její bodyguard s ní - co kdyby ji napadlo šáhnout do našich kočičích rezerv??? Naštěstí k tomu nedošlo, protože panča při dlouhým pohledu do lednice vytáhla něco, co vůbec nevypadalo lákavě - sklenici s okurkama. Ale kde nic není, i okurky se hoděj a tak si sklenici postavila vedle sebe na sedačku, zabodla do obsahu sklenice vidličku a čas od času vylovila divně smrdící okurku. Musím říct, že jsem byl z toho všeho docela otrávenej. Už to skoro vypadalo na zábavný odpoledne a teď tohle... Ale že jsem poctivej Fanda a taky abych nesoudil něco, co jsem zatím nevozkoušel, tak jsem se teda překonal a strčil jsem ke sklenici prvně čumáček a pak do ní namočil packu a drápkem napíchl jednu z těch okurek. Panča to zaregistrovala zrovna v nepravý chvíli, kdy jsem se nadrápkovaný okurky nemohl rychle zbavit. Zakřičela na mě - ty čuně jedno nenažraný, koukej tu pazouru okamžitě vytáhnout!!! A já, věrný pověsti poslušného kocourka, jsem pazouru fakticky rychle zkusil vytáhnout, jenže ta praštěná okurka se šprajcla a sklenice se celá překlopila. Jéjdamane, to se vám děly kouzla. Copak smradlavá voda, ta moc parády nenadělala, protože se všechna skoro hned vsákla do sedačky a jen pár kapiček spadlo na zem (vůbec jsem nepochopil, proč kolem toho pak vypukl takovej uklízecí cirkus, když už to přece bylo uklizený), ale moc se mi líbilo, jak se najednou všude objevily takový mrňavý bílý zrníčka, to vám byl fakt parádní trik a na ten jsem dost pyšnej. Reakci panči snad ale ani nechtějte slyšet. Byla na mě doopravdy moc nespravedlivá, křičela tak, až se z toho rozkašlala a vynadala mi do zpovykaných spratků, co ji už dlouho srát nebudou a říkala, že mi v tý kyselý vodě vymáchá ten můj zvědavej čumák, jenže to byly dost planý sliby, protože jak jsem řekl, voda byla dávno vsáklá. Přesto jsem radši zaujal strategicky vhodnou pozici mezi dveřma a tam jsem čekal, až panča z toho dlouhýho slibování různých trestů celá ochraptí a pak jsem si vyskočil na komodu, olízal jsem si načichlou tlapičku a oddal se blaženýmu spaní. Byl jsem moc rád, že se můj život přece jenom zase obohatil. Váš okurkový fanda Fanda P.S. Jak vidíte, hubu má panča v pořádku a packa se jí už taky hojí, tak zase nastoupím do služby. Bude to ale asi až v pátek, dřív nestíhám a pak vám všem milým kamarádům určitě odepíšu.

14 října 2013, 18:31:35

Kamarádi, víte proč teď nepíšu? Protože panča má bolavou ruku. Prej v ní má zánět nějakýho tunelu či co. Jsem rád, že naše tunely jsou čistý a nezazánětovaný, ale panča nosí na pacce nějakou legrační rukavici (už se těším, až se mi ji povede ukrást) a musí jen tak ťukat jedním drápkem a to ji vůbec neba. Tak až ji to přestane bolet a pomete zase všema deseti, tak se ozvu. Snad to nebude až o Vánocích :o) Váš na zimu nachystanej Fanda

3 října 2013, 10:46:43

Myš a panča zmalovaná Kamarádi, nejdřív jsem chtěl napsat jen stručnej report o zdechlým myšovi, kterej se vetřel k nám domů, ale než jsem se k tomu rozhoupal, přihodilo se ještě netradiční malování a o to se musím taky podělit. Tak prvně ten myš. To takhle jednou k ránu panča slyšela velkej rámus. Totiž, my kluci, když si hrajeme, tak to stojí za to, nejsme žádný slečinky z porcelánu, že jo. No a tak panča slyšela narážení do skříně, lítání do schodů, padání ze schodů, překlápění misek, sem tam nějakej ten mňouk, no prostě, celkem normální ráno. Potom jí začalo hrát rádio a to už musela vstát. Cestou do koupelny posbírala a porovnala, co jí překáželo v cestě a bylo jí trochu divný, že všichni jsme nějak naježený. Já s Frodem jsme vypadali, jako kdybysme zrovna spatřili mimozemšťana a Kuba se natahoval jak péro na sedačce a u pacek měl nějakou hračku, což panče přišlo jako ožužlaná stará myšová hračka. Šla k němu a povídá - Kubíčku, ty sis našel myšku, no to seš šikulka.... a najednou spustila takovou sirénu, až nás to všechny zahnalo pod postel. Při bližším ohledání, naštěstí jen vizuálním, totiž zjistila, že myš je pravej, žádnej hračkovej, a naštěstí už zdechlej. Ryk probudil páníka, kterej po vzkříšení polomrtvý panči (však o její myšový fóbii jsem psal myslím už několikrát) nabral myšáka do papíru a odnesl ho pryč. Neptejte se mě prosím pěkně, kde se tam ten myš vzal. Panča pro to má jediný vysvětlení, že k nám přiběhl, když jsme byli venku a dveře byly rozvalený dokořán, což zřejmě nebohej myš uvítal s tím, že stráví zimu v teple a pohodlí. A takhle se chudák spletl. Jen blázen vleze do domácnosti s kočkama a kočičím prezidentem, to dá snad rozum, ne? No a teď k tomu malování. Né že by se malovaly zdi nebo tak něco, taková radost se Fandovi nedopřává moc často. Ale to si panča sedla na postel, otevřela nějakou pidilahvičku, kterou postavila na knížku, aby se jí neklinkala, mezi drápky na spodních tlapkách si vrazila nějakou divnou věc, která jí ty drápy držela roztažený a začala si na ně matlat barvičku. No koukal jsem jak blázen, co si to zase vymyslela za blbost. Podíval jsem se na svoje drápky a byl jsem moc rád, že byly bílý a krásně zabroušený, prostě takový, jaký mají být. Ale ta pančina procedura mě moc zajímala. Přišel jsem blíž a přes čumáček mě bacil divnej puch, tak jsem zase poodešel. Panča po mě loupla okem a jen tak pro formu pronesla, hele Fando, koukej zmizet, než tě taky zmaluju. A já teda né že bych byl takovej poslucha, ale prostě rozhodl jsem se, že pro jednou uposlechnu rozkaz a fakt zmizím. Bohužel jsem mizel skokem přes panču s roztaženýma drápkama a otevřenou lahvičkou. Co bylo pak, vidím úplně jasně a v barvách: panča si udělala štětečkem krásně velkou šmouhu přes celou nohu, lahvička se překlopila a trochu se jí vylilo na knížku, na který stála a jak panča samým rozčilením hbitě vyskočila, tak se jí namalovaný drápky ještě obtiskly na postelní látku. No to vám byla prča. Akorát panča z toho všeho asi oslepla, protože vysokým hlasem na mě zaječela - ty šašku jeden počmáranej, nevidíš, kudy se valíš???? A přitom počmaráná byla ona, ne já. U samýho závěru jsem už pak vůbec neasistoval, panča totiž otevřela jinou lahvičku s ještě větším puchem, tou pak odstraňovala ty natiskaný drápkový barvičky z postele a pořád opakovala moc nehezký slovíčka o nějaký pometlu praštěným, který brzo poletí z domu. Váš nezmalovanej Fanda

27 září 2013, 13:51:38

No tohle?? Kdo by to byl řekl, že už jsem tady u Fandových čtyři roky? Panča mi to dneska ráno prozradila a tak to vím. Dávala mi zrovna tyčinku, protože já jsem děsně tyčkově závislej a dokud ji nedostanu, tak panča nemůže udělat ani krok, aby se o mě nepřerazila. A tak mi teda dala tu tyčinku a přitom mi řekla - Kubíčku můj milej, ty můj lesní mužíčku, tak ty jsi u nás dneska už celý čtyři roky. A dala mi pusu, kterou jsem jí oplatil parádním lízancem. Takhle se mi totiž spolu pusujeme. Ona mě na čelíčko, já jí přes celou hlavu. Na zítra mám slíbenej dortík a tak doufám, že bude stát za to. Čtyři roky je přece kocourek nalezenej jen jednou, ne? Děkuju vám kamarádi za přáníčka a dárečky, určitě vám ještě odpovím. Váš Kubík

27 září 2013, 13:43:56

Včera jsem se kamarádi moc poměla, i když prvně to tak ani trochu nevypadalo. Panča na mě totiž trochu zvýšila hlas, když přišla domů a našla podlahu celou pošvestkovanou. Ani se neptala, kdo to udělal, protože jsem zrovna seděla u misky a měla na drápku napíchlou další švestku. Chtěla jsem totiž panču překvapit novou podlahovou dekorací a tak jsem švestky z misky jednu podruhý vyhazovala ven. Některý si při dopadu vesele poskočily jak hopíci, jiný udělaly křup a trochu se rozprskly. Už mi jich moc nezbývalo a mohla jsem svoje dílo krásně dokončit, ale jak se najednou ta panča objevila a křikla na mě NO JOLOUŠI JEDEN JOLOUŠOVATEJ, CO TO TADY VYVÁDÍŠ???, tak jsem pro jistotu sjela hbitě ze stolu a odešla rozjímat za křeslo, dřív než na mě mohl přistát nějakej ten malej zadečkovej lepaneček. Panča si pak hrála na Popelku a přebírala dobrý švestky od rozprsklých a pořád jsem slyšela, jak tam něco brblá o chlupatým zmetečkovi. Doufám, že nenadávala Vendelínkovi, protože on je děsně hodnej. No ale pak vybalila nákup a v jednom sáčku byly takový oranžový hůlky. Panča už věděla, že nám kočičkám dělají moc dobře, protože to měla předvyzkoušený s Fandou a Mášenkou a Emičkou, ti prej byli ze všech nejvíc touhle věcí rozvášnění. A tak jednu tyčku vytáhla, kus z ní ulomila, dala mi ji k čumáčku a řekla, hele Jolanko, co to tady je?? Jak bych já mohla znát odpověď? Vždyť jsem přece takovou věc předtím nikdy neviděla. A tak jsem si to prvně opatrně očuchala a najednou to na mě přišlo. Taková radostná nálada, jako kdybych si lízla nějakýho alkoholickýho mlíčka. Začala jsem tu tyčku vyhazovat do výšky, kutálet ji pod stolem, válela jsem po ní sudy a potom jsem ji popadla do zoubků a utíkala jsem s ní pod stůl v obýváku, protože tam se mi hraje o fousek líp než v kuchyni. Je tam na zemi hadr a tak to tak neklouže. Panča si přinesla na to moje hraní foťákovej přístroj a cvakala na mě jako na nějakou slavnou hérečku. A potom mi řekla, tak vidíš Jolanko, jak si s tou mrkvičkou krásně hraješ. Takže mrkvička ta tyčka byla. Škoda, že teď ji už nemám, někam se ztratila. Hledaly jsme ji s pančou úplně všude, i pod sedačku jsme se podívaly - panča okem a já pacičkou, ale mrkvička je ztracená. Ale neva, prej dostanu večer novou. No nemám já se úplně princeznovsky? Vaše umrkvičkovaná Jolanka Půlocásková Tady je celý mrkvičkování zaznamenaný na obrázkách: http://jolanka.bloger.cz/fotogalerie.php?i=13384

18 září 2013, 15:46:36

V neděli jsem kontrolovala věci na skříňce v obýváku a došla jsem ke člověckýmu kalendáři. Když jsem se do něj zadívala, tak mi v něm bylo něco povědomýho. No a vážně, černý na bílým tam bylo napsaný slovíčko JOLANA. A to jsem přece já. Sice mi takhle nikdo neříká, jsem pro všechny Jolanka, Joloušek, Jolouš, Joláč, Jolí, soudružka Joluška, záprdek, smrádě, hřbitovní divoška, sladká princeznička a kdoví kolik jmen ještě mám, ale Jolana jsem taky já. A to, že jsem zrovna byla zapsaná v tom kalendáři, znamená jen jedno. Byl to v neděli akorát rok, co mě teta Renča našla na hřbitově a přivezla mě aj s krvavým půlocáskem k Fandovým. Panečku. to ten rok ale rychle utekl. Trochu jsem v něm povyrostla, ale mezi klukama jsem pořád nejmenší střízlík. Taky jsem se v tom roce docela oprskla, to tvrdí panča, ale já osobně si myslím, že vůbec neprskám, jenom když pšíknu. Dále jsem přišla o zbytek ocásku a o kousek něčeho, co jsem měla v bříšku a co za mě dělalo takový legrační mrouskání, ale jinak jsem to pořád já, panči milovaná Jolanka Půlocásková. Moc mě v neděli opusinovala a pošeptala mi, že je děsně ráda, že mě má a že jsem její puntíkatá žížalka. Na důkaz toho jsem se jí v náručí otočila na zádíčka a pěkně se natáhla, až jsem vypadala jako špagátek a panča začala dělat na bříško jak na povel cmukity cmukity cmuk. Odpoledne jsem pak stahovala věci na zem, to je moje další záliba. Co někde visí, tak stahuju dolů. Panča má v kuchyni takovou dvojrukavici, se kterou někdy vytahuje pálivý věci z horký skříňky. Ta rukavka normálně visí přes držadlo na tý horký skříňce, ale visí tam vždycky jen chviličku, než ji stáhnu. Máme takovou hru s pančou, ona ji každý ráno sebere ze země a pověsí na držák a já ji hned zase stáhnu a mám z toho legraci. No a tuhle panča hodila na linku mikinu a šla si umýt ruce. Mikině visela jedna packa dolů a tak jsem se postavila na zadní a mikinu stáhla. Jenže mikina žuchla dolů přímo na mě a já jsem se na chvilku ocitla úplně ztracená ve velký tmě. A pak jsem slyšela panču, jak se směje, protože ta její mikina obživla a začala lítat po kuchyni tak dlouho, dokud se z ní nevyklubala trochu vyjevená Jolanka. Chvilku jsem byla uražená a dělala jsem, že s pančou nemluvím, ale stačilo, aby mi ukázala krabičku s bonbonkama a hned jsem se úplně odrazila. To by tak hrálo, aby mi bonbonky nakonec snědl Vendelínek. Vaše už celý rok v rodině usazená Jolanka Půlocásková

6 září 2013, 13:00:02

Kamarádi, už se asi nejmenuju Frodík. Panča mě pochovala, pohladila mě, dala mi pusu a řekla mi, ty můj malej Seniorku. Co to je za divný jméno? Kdo tohle kdy slyšel? Já chci zůstat Frodíkem a basta. Panča byla ale vůbec nějaká divná. Prohlížela si kupu starých fotek a ukazovala je páníkovi a pořád vyluzovala zvuky jako ježíškuuuuu a jééééééé a týýýýjoooo... a na všech těch fotkách jsem byl já z nějaký starý doby, kdy jsem se objevil pod schodama a vymňoukal si vstup do domácnosti. Tenkrát jsem byl úplnej prcek, vešel jsem se do krabice od hraček a byl jsem nejmenší z celý party. Ale to bylo už před devíti rokama a najednou, nevím, jak se to stalo, jsem nejstarší a ještě mi říkají Seniorek. Panča prej vůbec neví, kam se těch devět let podělo. Ale pořád jsem její velkej mazel, miláček a doufám, že i nadále zůstanu její nejoddanější Frodík Blahorodík, poledne vykulený. Všem kamarádům moc děkuju za přání k narozeninám, který jsou jen odhadnutý - přišel jsem domů 4. prosince 2004 a byly mi podle odhadu 3 měsíce, proto mám narozeniny 4. září. Ale ono je to úplně jedno, panča mě miluje a tak mám narozeniny skoro pořád. Váš Frodík

6 září 2013, 10:27:21

LÁSKA - PÁSKA Tak už je definitivně po pančině trajdání a já se snad tudíž dostanu ke slovu častěji než jednou za měsíc. Však mě už papule dočista pálí, abych vám zase trochu pomňoukal něco ze svýho života. Panča s páníkem se vrátili z vejletu moc brzo ráno, ještě byla úplná tma. Vůbec jsem nechápal, proč se najednou rozsvítilo světlo a nějaká ruka mě začala hladit a budit ze spaní. Pak jsem otevřel oči a viděl jsem, že je to panča a že ke mně pronáší sladký slovíčka. A tak jsem na uvítanou parádně zívnul a přitom pronesl ospalý MŃAAAAAAAU, i když panča je přesvědčená, že to prej bylo ĆAAAAAAAU. Přivítala se i s ostatníma kouskama a pak zajela do postele tak rychle, že si vůbec nevšimla opětovně roztahaný skříně ani chybějící kytky, která normálka předtím stávala zrovna vedle mýho pelíšku. Když to později vyšetřovala, tak jí druhá panča prozradila, že kytku jednoho dne našla celou polámanou, vysypanou a dočista mrtvolnou na komodě a tak ji prostě vyhodila. Mám podezření, že to udělal pletenej Fáňa, kterýho jsem dostal od Ferdíka, protože ten u tý kytky vysedával a měl ji na starosti. Ale takhle to dopadá, když se věci nesvěří pravýmu kocourkovi, to vám teda povím! Za mýho dozorování by to do takových konců nikdy nedošlo, to je snad každýmu jasný! Ale zpátky k tomu příjezdu. Když se toho dne panča konečně vyhrabala z postele, tak teprve začalo vybalování, ale musím říct, že už to poněkud ztrácí kouzlo, vždyť je to pořád dokolečka. Naštěstí jsem si brzo našel pytlík s mušličkama a ten mě na nějakou dobu zabavil. Jenže pak jsem objevil ještě něco lepšího, co jsem vůbec neznal. Bylo to v tašce u páníka. Prvně to vypadalo jako nějaký nudný placky bez užitku, ale brzo jsem vykoumal, že z jedný strany je jakási páska a když se tam zahákne drápek, tak to jde krásně vytahovat. Rychle jsem se rozhlídl a když bylo jasný, že mě nikdo nepozoruje, odnesl jsem si dvě placky pod postel do schovky a celej zaláskovanej do nový hračky jsem páskoval a páskoval. Viděl jsem, jak se kolem postele kmitají nohy panči aj páníka a pak se ty jedny chlupatější zastavily a slyšel jsem, jak šustí sáček s těma plackama. Páník se jich asi nemohl dopočítat. Volal něco na panču a ta mu odpověděla, že neví, kde je má a že tu předpotopní věc, kterou už určitě vůbec nikdo ani nezná, měl dávno vyhodit. Zaslechl jsem, že tý předpotopní věci říká walkman a ty moje parádní placičky byly kazety. Páník na nich měl nahraný nějaký dokumenty, který rád poslouchal a který se prej nikde nedají sehnat. No to víte, že se nedají sehnat, když jsem si je zabavil já. Po chvilce hledání asi páníka osvítilo a tak se najednou vedle jeho nohou objevila pod postelí i hlava a páník zvolal: Come on, Fandaaaa!! A vůbec nepoužil špatnou mluvu, jakou by dozajista použila panča, kdyby mě bejvala objevila ona. Páník vypadal trochu otřeseně, když z mojí schovky lovil ty pásky. Chvilku si je prohlížel, zkoušel je narovnávat, díval se, nakolikrát jsou přetržený a nakonec mi je velkoryse vrátil. Panča mu řekla – no sláva, vítej do našeho století a tím ta kauza skončila, pro mě zcela bez následků a naopak s ponechanými dary. Pásky mám ve schovce dodneška a jen si je musím hlídat jako oko v hlavě, aby mi je nešlohl Kuba, on je totiž taky uplácanej ze zlodějskýho těsta jako já. Hlavně ale, že s páníkem jsme furt kámoši! Váš zaláskovanej, teda zapáskovanej Fanda

6 září 2013, 10:24:31

Milí kamarádi! To je dost, že jsem se taky jednou dostala k projevu, vždyť už jsem si připadala skoro dočista zapomenutá a nezajímavá. A to já teda vážně nejsem. Přece nezajímavou kočičku by si nikdo nedával do knížky a já jsem dobře viděla, že panča domů přinesla takovou lesklou knížku s obrázkama, která se jmenovala Čtyři mušketýři a jedna princezna a tam jsem uviděla svoji fotku. To mi udělalo radost a hned jsem tý Jolance na obrázku chtěla dát pusinku, ale panča mi knížku sebrala a řekla fuj Jolí, to teda ne! A dala knížku do police za sklo. A tak se na sebe můžu jenom dívat, ale to je taky dobrý. Stává se ze mě prej pěkná divočina, říkala panča. A ještě jsem slyšela, jak o mně mluví, že jsem malej prevítek a drzounek rozmazlenej, ale že když se prej podívá na můj bezocáskovej bobík a vzpomene si na moje patálie, tak by mě stejně samou láskou dočista udusila. Na to si budu muset dát pozor, být udušená nechci. Stačí, že se pořád dusíme s Vendelínkem. On někdy zapomíná, že je třikrát větší než já a když mě zalehne, tak je ze mě vidět jen kousek pacičky na jedný straně a na druhý konec fousků a to pak kvičím, ať mě honem propustí, nebo se mu celá udusím. Pořád mám plnou pusu legračních malých zoubků. Panča jim říká perličky a schválně mi do pusy strká prsty a baví ji, jak ji jen tak z legrace okusuju. Někdy se teda rozvášním a stisknu trochu víc, ale to panča hned řekne přísně Jolí NE a já vím, že musím povolit, jinak si už na zoubkování hrát nebudeme. Ani nevím, proč mě okusování všeho tak baví, asi nechci, aby ty moje zoubky byly v puse nadarmo. A tak okusuju nejen panči prsty, ale taky sedačku, kuchyňský židle, plastový tyčky u žaluzií, papírový utěrky, časopisy, kytičky, pančiny pantofle někdy i s pančinýma palcema, zipy u svetrů a samozřejmě taky bonbonky a granulky. A taky mě baví skákat. Skáču přes kozu-panču na skříně, přes sedačku na vysoký police v obýváku, na okna a na šplhadla, někdy skáču i přes Vendelínka a taky moc ráda zaskakuju za poličku v rohu, tam se mi moc dobře hraje. Tuhle jsem tam zrovna úřadovala a panča o mě nevěděla. A najednou viděla, jak se z rohový poličky samy od sebe vysunujou krabice. No ta vám na to čubrněla jak na nějaký zázrak. Asi si myslela, že má doma poltergeista, ale pak se za tou krabicí objevila malá pacička a představte si, to jsem byla já. Jéjda, to vám bylo smíchu v tý naší normální rodince. Když neskáču a nekoušu, tak hromadím majetek. A to pak vždycky panča kouká, kolik hraček si nanosím do pelíšku, abych se s nima potěšila a pohrála si, než se zase záhadně ztratí. Někdy mi panča dokonce i pomáhá hračky hledat a to je důležitá práce, protože taková kočička na všechno sama nestačí. A tak panča leze po kolenou, plazí se po břiše a někdy si k tomu svítí aj baterkou a má pokaždý velkou radost, když pro mě najde další hračku. Tak takhle se spolu my dvě holky umíme bavit. Někdy taky spinkám, ale to moc často nebývá. Zrovna teď jsem se ale tím vyprávěním trochu unavila, tak si pořádně olížu pacičky a dám si lehký odpočinek. Vaše upovídaná Jolanka Půlocásková

22 srpna 2013, 12:07:01

Kamaráďové, myslel jsem, že ještě před dalším odjezdem panči stihnu všem napsat, ale depááák, panča kmitá jak tryskomyš, aby stihla všechno dodělat a tak vás musím pozdravit za celou bandu jen takhle hromadně. Nebudu tady skoro 14 dní, ale panča svatosvatě slíbila, že je to už poslední vejlet a pak bude sedět jen na svý zadní tváři a vůbec nikam se nehne. To jsem na to teda vážně zvědavej, je to slibotechna a myslí si, že slovo daný Fandovi se nemusí dodržet. Ale nebojte, já na to dohlídnu. Mějte se všichni úplně úžasně, prožijte parádně zbytek léta a já se za váma přijdu podívat hnedle, jak to bude možný. Váš už opět odkopnutej Fanda

Mazlíčci

Základní informace

Jméno

malý Fanda - kotěcí album

Pohlaví
Datum narození

30. května 2007

Hmostnost

Tady teda fakt malinko, ale už jsem přibral na cvaldu

Krátce o mně

Panča se rozhodla, že sesbírá moje kotěcí fotky a dá je sem. Jako by nestačilo, že už mám tři další galerie. No ale znáte ženský, jak si něco vezmou do hlavy, tak jim to jen tak nevymluvíte. A tak mě tady máte, Fandu opísklence :o)

Co umím

Když už, tak reaguju na prosby, ne na příkazy, tc...

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

gourmetová zmrzlina

Oblíbená hračka

Se koukněte na fotky a uvidíte mojí mrkvičku milovanou

Co ještě zbožňuji

Jéje, toho je

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Vendelín

Pohlaví
Datum narození

20. října 2008

Hmostnost

říkal doktor, že 5 kg, ale tomu nějak nevěřím, šak jsem útlej, ne?

Krátce o mně

To se mi ale povedl kousek. Včera jsem viděl nějakou osobu, jak jde po úplně stejným chodníku, na kterým jsem byl já. Venku už byla tma a zima, tak jsem si řekl, hele, co kdybych předstíral, že k tej osobě odjakživa patřím? Pak by mě přece vzala sebou domů do teplíčka, dala mi najíst a postarala se o mě. A vono jo! Fakticky to tak dopadlo. Dělal jsem, že jsem její a ona mě prostě nemohla vyhodit, když jsem byl její. Akorát se mi vážně nelíbilo, že mě hned ten večer sbalila do tašky a odvezla k doktorovi a ten se mnou dělal takový kousky, že se mi ještě teď ježí ocásek. Ale řekl, že jsem prej zdravej (to se mohl zeptat rovnou), jen v uších mám nějaký brebery, ale na ty mi kápl cosi na zádíčka. Jsou mi prej asi dva roky a tak jsem dostal datum narození 20.10.2008. No a nesmím k ostatním kočičím kamarádům celý tři dny, než se ty brebery ztratí. A tak mám pokojík sám pro sebe a moc se mi v něm líbí. Jsem zvědavej, jak mě přivítají ti noví kamarádi. Prej je jich tady už hodně, já jsem číslo 6. Možná to chvilku potrvá, než si všechno vysvětlíme, ale určo se mi tady bude líbit. Panča umí pěkně chovat a drbat mě po bříšku. Jo a jmenuju se Vendelín, protože tohle jméno bylo zrovna napsáno v člověčím kalendáři a paničce se to pro mě zalíbilo.

Co umím

no dovolte???

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

co já vím, však jsem tady teprve den, tak jím všechno

Oblíbená hračka

spinkací krabice

Co ještě zbožňuji

zatím hlavně ležení v tý spací krabici, ta je taaaak pohodlná

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Waldinka + Fanda

Pohlaví
Datum narození

3. září 2009

Hmostnost

řekl bych dohromady tak 8 kileček, ale dvěma to dělit nesmíte, to by z toho Waldinka vyšla moc klustě :o)

Krátce o mně

Ne o mně, ale o nás. Stalo se, že jsme se do sebe přes ty naše panči a jejich počítače tak nějak zakoukali. Prostě najednou to přišlo a je to tady a protože od sebe bydlíme moooooc daleko, tak vznikl aspoň tenhle profílek, kde můžeme být spolu, viď Waldí? Datum narození je Waldinčino a pohlaví moje, jen tak pro ouplnost :o)

Co umím

příkazy jsou jen pro hloupý

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

onípávání jeden druhýho

Oblíbená hračka

Waldinka - no přece Fanda, né? Fanda - fakt se musíte ptát?

Co ještě zbožňuji

To je ale hloupá otázka, vzhledem ke karakteru tohodle profilu....

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Kubík

Pohlaví
Datum narození

27. září 2009

Hmostnost

copak mě už někdo zvážil?

Krátce o mně

Já jsem pěkně prosím Kubík a lidi mě našli v lese. Nikdo neví, jak jsem se tam dostal, ale ty lidi, co mě našli, si myslí, že mě tam někdo dovezl a nechal být. Téda, tohle se ale přece malým kocourkům nedělá, vždyť jsem tam mohl klidně umřít. A to by přece byla škoda, když se tak na mě podíváte. Naštěstí mě teda někdo našel a dovezl mě k jiným lidem, kteří mají kočičky moc rádi a doma mají už čtyři další kočičky a tak prej jestli bych se k nim ještě nevešel. No jasně že vešel, vždyť jsem úplně malinkej. To datum narození ale není moje opravdovský datum narození, to dá rozum. Je to datum, kdy mě našli v tom lese. To přece je, jako bych se znova narodil, no ne? A tak teď jsem už ve svým domově a moc se mi tady líbí. Lidi mě mají rádi a kočičky se mě trochu bojí, což je vážně legrační, vždyť jsou o moc větší než já. Jsem takovej všudybyl, co se plete pod nohy, ale to já si jenom hlídám, abych se zase neocitl někde sám.

Co umím

co jsou to příkazy???

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

úplně všechno, ale dostávám jen kotěcí granule

Oblíbená hračka

taková ožužlaná myška

Co ještě zbožňuji

ze všeho nejvíc se rád chovám

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Kiburi

Pohlaví
Datum narození

24. dubna 2010

Hmostnost

Tak to teda nevím, protože na váhu si ještě neumím vlízt, skoro pořád jsem u maminky

Krátce o mně

Jsem nejmladší gorilka v naší rodině. Narodil jsem se mamce Kijivu a taťkovi Richardovi. Doma mám ještě ségru Moju, ta už je o dost větší než já, protože v prosinci jí bude už 6 let, a pak je tam ještě brácha Tatu a tomu byly v květnu 3 roky. Je s nima fakt legrace, oba mě už umí povozit na zádech nebo ponosit na bříšku. Taky tam s náma bydlí teta Shinda a teta Kamba a nedávno k nám přijela z ciziny úplně nová teta Bikira. Všechny mám moc rád. Jo a chci říct, že fakt nejsem kočka ani pes, ale když ono to tam nejde opravit, ach jo :o)

Co umím

Odkdy se malým gorilkám dávají příkazy???

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Zatím mlíčko od maminky, ale už jsem zkusil i rozmačkanej banán a to vám byla mňamka!!

Oblíbená hračka

bráška Tatu a ségra Moja

Co ještě zbožňuji

Já jsem toho zatím ještě moc neochutnal, ale co jsem ochutnal, to mi chutnalo

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Jolanka Půlocásková

Pohlaví
Datum narození

15. května 2012

Hmostnost

Dneska to bylo 1,7 kg

Krátce o mně

Budu asi děsnej mazel. K Fandům mě přivezla mamí od Marušky, která mě lapila na hřbitově. Copak jsem nějakej duch, abych tam strašila?? Myslím, že svojí mamí asi poslala Maruška, který se nelíbilo, že se tam tak poflakuju. A protože mamí měla zrovna zamířeno za Fandou, tak mě přibalila do ručníku :o)

Co umím

No dovolte??

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

To asi bude tak nějak všechno, co dostanu

Oblíbená hračka

Ta první, co mám na fotkách - bílá myška. Tý jo, já ji parádně zpracovala

Co ještě zbožňuji

Kyž můžu panče lízat ruku

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Frodo

Pohlaví
Datum narození

4. září 2004

Datum úmrtí

21. listopadu 2017

Hmostnost

to teda fakt nevím

Krátce o mně

Jmenuju se Frodík a přišel jsem do téhle kočičí domácnosti 4.prosince 2004. Mňoukal jsem za dveřma, dvounožci mě pustili dovnitř, tam jsem se nadlábl, očistil, ulehl a už jsem nikdy neodešel. Moc se mi tam líbí, jsou tam se mnou ještě dvě kočičí holky a mladší kamarád Fanda. Starší kamarád Bertík už odešel do kočičího nebe. Fanda přišel až po mně, prvně jsem se ho bál, ale pak se z nás stali kámoši. Děsně mě baví, když se spolu pereme.

Co umím

Frodí, hop

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

sušené rybí vločky, mňam

Oblíbená hračka

Fanda, i když teď, co vyrostl, už to není tak jednoduchý

Co ještě zbožňuji

drbání za ouškama a spaní paničce na bříšku

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Fanda

Pohlaví
Datum narození

30. května 2007

Datum úmrtí

16. května 2014

Hmostnost

nevím, nerad se vážím

Krátce o mně

Jsem nejmladší kocourek z naší čtyřčlené partičky a přijel jsem k nim až z Kyjova, kde jsem se narodil. Byl jsem dvorkovej kocourek, ale tady je to fakt parádní, mám spoustu hraček a kamarádů a v domě lítám po schodech a v noci chytám lidi za nohy. Jsem strašně roztomilej, ale taky prej jsem velkej rošťák. Moje největší záliba je kradení všeho, co unesu v puse :o) Mám doma děsně správnýho kámoše Froda a taky dvě holky Mášu a Emču. ****************************** Šmarjakočko, vždyť tohle už přece dávno neplatí. Tak helejte se, abych to uvedl na pravou míru. Nejsem už nejmladší a partička taky není už jenom čtyřlenná. Jak si můžete spočítat, je nás už doma 6, nejmladší věkově je Kuba a nejmladší služebně Kraken, teda Vendelín, chlupatý pometlo, divočák vlasatej.

Co umím

Fanoušku, papání

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

gourmet

Oblíbená hračka

všechno, co není moje

Co ještě zbožňuji

když mě někdo drbe po bříšku

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Mášenka

Pohlaví
Datum narození

30. ledna 1998

Datum úmrtí

15. prosince 2011

Hmostnost

asi kolem 3 kg

Krátce o mně

Jmenuju se Mášenka a přišla jsem do svý rodiny na konci roku 1998. Byla jsem strašně domlácená, špinavá, hubená a neměla jsem očičko. Ani se mě neptejte, co se mi tehdy stalo, protože si to už radši nepamatuju. Zabydlela jsem se u nových páníčků a stala se ze mě krásná a mazlivá kočička. Očičko se už nezachránilo, ale co, i s jedním se dá přece krásně žít. Po čase se mi narodily tři děti, Bertík, Honzík a Emička. Emičku ještě pořád mám, ale Honzík odešel z domova, když mu byl rok a půl a už se nevrátil, tak věřím, že se někde zabydlel stejně jako já. No a Bertíček umřel v necelých 9 letech. Bude mít taky svůj profil, tak se to všechno dozvíte.

Co umím

já na nějaký povely zásadně nereflektuju :o)

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

já teda jídlu moc nedám, tak ani nevím

Oblíbená hračka

chundelatý věci, to si představuju, že jsou to koťata a jódluju u toho

Co ještě zbožňuji

strašně mě baví ležet páníčkům na hlavě

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Emička

Pohlaví
Datum narození

19. února 1999

Datum úmrtí

9. června 2011

Hmostnost

asi 4 kg

Krátce o mně

Jmenuju se Emička a jsem dcera Mášenky. Každej se dneska diví, jak jsem se do ní ještě s Bertíkem a Honzíkem mohla vejít, ale to už bylo dávno a byla jsem ještě mrňavá. Jako kotě jsem byla bázlivka a vydrželo mi to i do dospělosti, ale v poslední době jsem docela odvážná, fakt, klidně proženu cizí kočku a říkají mi proto Xena. Jinak jsem ale hodná kočička. Mám cukrovku a rok mi píchali inzulín a brali mi z ouška krev, fuj, to se mi nelíbilo. Ale pak ten inzulín přestal působit a tak jsem zase bez něj. Musím dodržovat dietu, ale to neva, ke granulkám dostávám i masíko nebo rybu a to mi fakticky moc šmakuje.

Co umím

stačí zachrastit granulema a už jsem u misky

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

já zbaštím všechno, co mi dají

Oblíbená hračka

ještěrky na zahradě, ale to na mě pak všichni ječí a berou mi je

Co ještě zbožňuji

strašně, ale strašně mám ráda hlazení na bříšku, na fotkách je to vidět, jak všude nastavuju to svoje bříško

Fotky

Více fotek

Základní informace

Jméno

Bertík

Pohlaví
Datum narození

19. února 1999

Datum úmrtí

29. července 2007

Hmostnost

naposled jsem vážil necelých 5 kg

Krátce o mně

Jsem Bertík a už vás dva roky pozoruju z kočičího nebe. Byl jsem ten nejhodnější kocourek na světě a taky nejmazlivější. Byl jsem mistrem kočičích pozic, jak já jsem se vám uměl na klíně zkroutit, to bylo skoro cirkusový číslo. Měl jsem dobrodružnou povahu a strašně mě bavilo chodit ven a to se pak o mě páníčkové báli, protože jsem kolikrát přišel domů až pozdě, taky jsem pak dostal vyhubováno, že se nesmím tak toulat. Na bradě jsem měl černej flíček a tak mi říkali, že jsem mušketýrek. No a pak jsem jednou onemocněl, vyrostla mi na boku škaredá boule. Prvně si všichni mysleli, že to nic není, ale radši to nechali vyříznout. Jenže ono to rostlo znovu a znovu. Měl jsem čtyři operace, ta poslední byla moc složitá, ale stejně to nepomohlo. A tak jsem odešel do toho nebíčka, ale mám tady spoustu kamarádů, kteří jsou tady se mnou. A tak nejsem smutnej, hraju si tady, proháním nebeský myšky a občas kouknu tam dolů, co se změnilo. Fanda přišel pár dnů po tom, co jsem já odešel, tak už jsem ho ani nepoznal. Ale na Mášenku, Emičku a Frodíka pořád vzpomínám.

Co umím

příkazy mi nikdo nedával, já jsem byl mazlík a dělal jsem všechno i bez nich

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

měl jsem rád všechno, co mi dali

Oblíbená hračka

jé, těch bylo

Co ještě zbožňuji

měl jsem rád šantu kočičí a hračky plněný šantou, ve fotogalerii uvidíte fotku, jak si hraju s jednou takovou šantovou myškou

Fotky

Více fotek

Přátelé (316)