Profilovka TeRezaak

TeRezaak

Nástěnka

Nástěnka a informace

Deníček
2 června 2014, 11:39:33

Když jsme šli o víkendu na procházku, přidala se k nám i kamarádka, takže jsme si vyrazili ve třech. Zvolili jsme delší trasu, aby si to Theo taky pořádně užil. Vzali jsem to přes vedlejší vesnici, okruhem k Hůře a zpět sem. Po cestě byla místy vysoká tráva, takže chudák Theouš měl následně dvě klíšťata. Vůbec nevím, čím psa před těmi hnusnými parazity ubránit. Zkoušeli jsme obojek (i dražší variantu), teď máme kapky, ale pořád sem tam nějaké klíště objevíme, a to je to v jeho husté srsti docela kumšt. Když jsme procházeli po louce, kde byla tráva opravdu vysoká, že Theo přes ní ani neviděl, narazili jsme na malého srnečka ležícího asi vprostřed louky. Theo k němu bohužel dorazil první a než jsem si ho všimla já, už se k němu hrnul. Já se lekla, protože na něj vystartoval, a táhla jsem ho pryč. Malý srnec kvičel strachy, asi se taky pořádně vylekal, ale kamarádka, co šla za námi říkala, že mu nic nebylo. Theo na něj možná lehce skočil, ale nepokousal ho. Měla jsem z toho špatný pocit, protože vím, že mládě je po kontaktu s jinými živočichy nebo člověkem cítit, tak jen doufám, že se ho matka následně ujala. Srneček se prý i zvedl a chtěl jít za námi, naštěstí si to potom rozmyslel, Theo vyváděl a nejradši by mě táhnul zpátky k němu. Je to prostě lovec. I to je důvod, proč ho na procházkách už nepouštím z vodítka, byl by pořád v lese a pronásledoval by zvěř. Vždycky když utekl, trnula jsem strachy, aby ho nezmerčil myslivec. To ale nebyly ještě všechny zážitky z vycházky. Než jsme došli ke konci louky, uviděl Theo dobrmanku z té vesnice, která si vykračovala po cestě se svojí paničkou. Chtěl vyběhnout za ní a jak v té vysoké trávě neviděl, snažil se chvíli chodit po zadních a vypadal jako z cirkusu :D Bohužel jsme ho musela zklamat a odtáhla jsem ho jiným směrem. Jeho radost ale zase podnítila bahnitá kaluž, do které se natáhl a užíval si lázeň. Přitom si pohraboval nožkou a bahno jsem z něj vyčesávala ještě den potom :D Na konci vycházky v uličce vedoucí k našemu domu ještě uviděl na okně kočku a kdyby mohl, skočil by jistě za ní. Kočka naštěstí zachovala chladnou hlavu, zůstala sedět ve výšce a akorát syčela. Od té doby ale Theo při cestě na procházku i z ní okno poctivě kontroluje.

2 června 2014, 11:22:14

Tak nám začal červen, slunce hřeje a když je teplo, chodíme s Theem k místnímu koupališti, které slouží už spíš jako nádrž pro hasiče než místo ke koupání pro lidi. Ale Theo ho ke koupačce využívá rád :) Vždycky si vleze do vody po schůdcích, tak do poloviny těla, řádně se napije a opatrně našlapuje, aby mu to náhodou neuklouzlo :D Ke koupališti teče potůček, ve kterém se Theo ráchá ještě radši, vždycky běží proti proudu a voda stříká na všechny strany. Protože ho mívám na delším vodítku, vždycky běhám podél potoka s ním a taky nějakou tu sprchu odnesu. Teď posledně mě ale Theo převezl. Skočil si do potoka, já čekala, že poběží vodou, ale on si usmyslel vyskočit na druhý břeh. Samozřejmě se mi vyškubl a lítal kolem jako blázen. Nakonec si skočil do míst, kde je to hluboké, takže si i zaplaval, ale museli jsme mu pomoct ven, trubkovi. Následně jsme ho odchytli zase u koupaliště, kde zkoumal houkající žáby :)

5 dubna 2014, 02:13:04

Vycházky bývaj někdy náročný.. Jak pro psa, tak pro páníčka. A kdo za tu náročnost tentokrát mohl? Pes :D Ten blázen táhl asi celou cestu.. Začalo to hned u plotu s dobrmany (pár metrů od naší branky), kde by se s jedním z nich div nesežrali přes plot. Dalším rozprouděním adrenalinu bylo setkání s Čitou, miloučkou labradorkou, která už je na rozdíl od Thea rozumnější a klidnější. Úsek cesty lesem to jenom dodělal, protože všude samozřejmě útočily pachy, Theouš byl napnutej jak špagát a sotva funěl. Setkání s kočičkou na zpáteční cestě ho ale vyburcovalo nanovo. po návratu domů vypadal, že by zvládl vypít Vltavu :D Můžu jen poznamenat, že jsem ráda, že s náma šel taťka, takže krizové úseky odnesl on a Theouše vždycky udržel :)

28 března 2014, 23:33:27

Dneska na procházce byl Theo moc hodný, pěšoběželi jsme naší oblíbenou trasu a potkali jsme málo psů ve srovnání s jinými dny. Takže to byla paráda. Ještě to slunné počasí do toho. Vyrazili jsme v půl 12, což je ideální čas. Většina lidí se v tu dobu chystá na oběd, a tím pádem máme Kutál pro sebe :D Nevyhnuli jsme se blafajícím dobrmanům, kolem jejichž plotu se vždycky opatrně kradu a následně běžím, aby už byl ten úsek za námi, ale jinak se žádná větší štěkací a vrčící událost nekonala. Po cestě Theouš větřil a označkoval, co mohl, takže jsme z běhu přecházeli do prudkých zastavení, ale vyloženě netahal. Po silnici šel spořádaně u nohy (což jinde bohužel nedělá) a ještě mě poslechl (nebo to byla náhoda?), když jsme na konci procházky míjeli dva chlupáče za plotem. Začali štěkat později, Theo se sice naježil, ale nerozběhl se směrem k nim, jak to má ve zvyku. Cestou jsme viděli srandovní věc.. Jelo proti nám auto a já si už zdálky všimla, že z okna něco čouhá. Jakmile se přiblížilo, zjistila jsem, že z otevřeného okýnka vyhlíží černý pes. Cestou se kochal :) A vypadal poměrně komicky, ušiska vlála ve větru a hafan měl vyloženě spokojený výraz :D Theo mu určitě záviděl. Když cestuje on, musí trasu sledovat zpoza okna v kufru, a to přinejmenším nevypadá takhle stylově :D

28 března 2014, 00:07:48

Theo dnes oslavil 2 roky :) Jak ten čas letí je asi nejlépe vidět na dětech, ale na psech jakbysmet. Zdá se mi to jako nedávno, kdy ho brácha přivezl v přepravce jako malý uzlíček, který se kutálel po chodbě a namátkově zanechával loužičky na podlaze i na koberci. Teď už je z něj kus chlapa! Vyrostl z něj hlídač a pronásledovatel zvěře divoké i domácí, neúnavný milovník vycházek a dobrot, rozmazlený miláček rodiny, ale hlavně kamarád, na jehož vítání se při příchodu domů vždycky těšíme. Protože teď přes týden nejsem doma, nemůžu se Theovi věnovat tak, jak bych chtěla. Stará se o něj zbytek rodiny a já se mu tu péči snažím alespoň trošínku vynahradit o víkendech. Měla jsem proto radost, že jeho narozeniny vyšly na čtvrtek a já zrovna přijela. Přivítal mě skákáním a podal mi vzorně tlapku, když jsem mu chtěla popřát (s úlevou jsem později zjistila, že jsem nebyla jediná, kdo to vzal až takhle do detailu, babička mě v tom nenechala) :D Po předání dárků jsem ho vzala na vycházku a ještě podstoupil vyčesání kožichu, aby mu to jaksepatří slušelo. A co všechno dostal? Samozřejmě pěknou zásobu pamlsků, nový míček (už teď přemítám, jak dlouho (čti krátce) vydrží :D ), panička upekla krabici psích sušenek, páníček nakoupil maso, tak se bude bříško mít :) Happy Birthday, THEO!

30 ledna 2014, 23:27:45

Jak jsme potkali Filipa.. Filip je pes ze vsi, kterého občas vídáme na vycházkách, když procházíme kolem "jeho" plotu. Vždycky vyvádí takových způsobem, že by se ho člověk až bál a raději se drží tak daleko, jak jen ulička dovoluje. Psík je sice o polovinu menší než Theo, ale očividně si je jistý pevností oplocení, protože svým štěkotem a vrčením pokaždé vytáčí Theouše tak, že už si vůči němu vybudoval slušnou averzi. Na daný úsek kolem Filipa jsem tedy vždycky připravená, vodítko drtím oběma rukama a zapírám se nohama do země už preventivně. Story se opakuje vždycky úplně stejně, Filip lítá kolem plotu, v závěsu jeho "spolubydlící", maličký krysařík, a oba blafou jako pominutí. Theo zarývá drápy do země až to skřípá, táhne mě k plotu a přitom má za krkem dikobraze :D Pokaždé si oddechnu, když tu krátkou část cesty přejdeme. Protože máme ale možnost se tomuto místu vyhnout, chodíme většinou druhou stranou. Dnes se ale Filip zjevil před námi, uprostřed cesty. Tato událost mě nepřekvapila, je známo, že hafan má talent na přelézání plotu. Už jsem ho takhle zahlédla při procházce s Theem jednou, ale to zabíhal do ulice, takže k čelnímu setkání nedošlo. Tentokrát si to ale štrádoval přímo k nám, zaujatě očuchával cestu před sebou a vypadalo to, že si nás vůbec nevšiml. Theo měl taky hlavu skloněnou, ale když jsme promluvila a slovy "Filipe, jdi domu." Theoušova nepřítele odháněla, okamžitě zabral klasickým způsobem. A Filip? Jednou se na nás podíval, svěsil ocas a upaloval ke svému domovu. Naštěstí se ukázalo, že hrůzu opravdu pouští jenom na své půdě. Za plotem je holt každý hrdina :)

28 ledna 2014, 17:11:05

Máme tu první záznam do deníčku. Nejdřív jsem ho psát neplánovala, ale dnes bylo rozhodnuto, že to zkusím. Přeci jen se takové zápisy zpětně budou pěkně číst, připomenu si věci, co už mi z hlavy vypadly, a jistě se i místy pobavím. Theo měl nedávno zánět močového měchýře, takže ho zatím necháváme přes noc spát v obýváku, když jsou venku mrazy. Je to věc, u které mám vždycky dilema, protože se na jednu stranu bojím, aby se zase nenachladil, a na druhou se obávám toho, že bude do budoucna choulostivější. Teď ale vypadá čile a plný energie. Zrovna jsme se vrátili z procházky. Bylo krásně, všude bílo a klid. Vypravili jsme se na klasickou trasu po Kutále, protože i když bydlíme na vesnici, moc na výběr tady není. Vycházka začala nadějně, v dohledu nebyli žádní další páníčci se psy, akorát parta sáňkujících dětí, takže nebezpečí nadměrného tahání ze strany Thea bylo zažehnáno. Na volném prostranství jsem ho vypustila z vodítka, pobíhal kolem nás a dělal mi radost. Potom ale mamku napadlo, že bychom to zpátky mohli vzít kousek lesem, kudy jsme dřív často procházeli, ale během podzimu jsme to z důvodu různých honů vzdali. Theo musel zase na vodítko a vykračoval si vesele dál, když tu najednou podezřele zpozorněl. Uši nastražené, pohled směřoval směrem k poli. Už jsme se k němu blížili a já ho pevně držela. Když jsme vycházeli z lesa, zpozorovala jsem čtveřici srnek, jak utíkají přes pole. Thea pro jistotu chytila i mamka, pokoušel se samozřejmě srnky pronásledovat a stavěl se na zadní jak splašený oř. Když byly srnky dostatečně daleko, tak jsem si naivně říkala, že už to bude dobrý. Vodítko jsem chytila oběma rukama a vyrazili jsme, ale ten pošuk chlupatá zase zatáhl, já se natáhla přes kořen a jak se Theo otočil a tahal dál, vyvlékl se mi z obojku. Následující sled událostí si každý jistě představí. Pes letí tryskem přes pole a už se vidí u srnek, já nadávám a řvu, ať jde zpět. Mamka volá jeho jméno, já do toho pískám. Celá vesnice by si mohla dělat záznamy, kde že ten Richtrů pes zase vzal roha. No, výchova bez pevné ruky je znát :-/ Naštěstí se po pěti minutách Theo vrátil s lehce provinilým výrazem, ale jinak nad věcí. Prásknul s sebou do sněhu a začal jím zahánět žízeň. Dostal tedy na kožich a vynadáno, ale je mi jasné, že příště už se lesu pro jistotu radši vyhneme.

Mazlíčci

Základní informace

Jméno

Theo

Pohlaví
Datum narození

27. března 2012

Hmostnost

přes 40 kg

Krátce o mně

Jsem mohutný, ale dobrácký člen rodiny. Rád se nechávám rozmazlovat a nejradši bych pořád chodil na vycházky. Musím chodit na vodítku, protože jinak bych lovil všechno, co se hýbe. Na zvířata jsem ďas, ale lidi mám rád. Páníčci mě vždycky potěší i dobrým jídlem, hlavně pamlsky.

Co umím

Sedni, lehni, pac, místo, přines, pusť, \"opatrně\" (při podávání pamlsku), zůstaň a čekej (ne když vidím kočku/srnku/psa atd.), ke mně a k noze (jen když se mi chce)

Co mám v oblibě

Oblíbené jídlo

Kuřecí maso, granule K9, piškoty a pamlsky všeho druhu. Rád taky ochutnávám jídlo páníčků, i když by se to nemělo :)

Oblíbená hračka

Míček, kopačák, staré pantofle, dřevěná činka, gumová kost

Co ještě zbožňuji

Procházky, pamlsky, drbání, hračky, spánek, návštěvy u páníčků doma

Fotky

Více fotek

Přátelé (3)

Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?