Slovenský
Obecné informace
Povaha
Povaha předurčuje tohoto ohaře k využití v lovecké kynologii i v dnešní době. Myslivci ho stále vyhledávají pro jeho všestrannost. Velkou výhodou je značná inteligence a ochota učit se. Případného zájemce jistě velice potěší i snadná cvičitelnost a poslušnost. Slovenský hrubosrstý ohař je velmi temperamentní, takže je skutečně radost s ním pracovat. Při využití v myslivecké kynologii se cení především jeho vyrovnaná povaha, vrozená ostrost na škodnou a výrazná všestrannost. Hodí se jak pro práci v lese a na poli tak i na vodě.
Popis
Slovenský hrubosrstý ohař je středně velký až velký pes, obdélníkového tělesného rámce. Poměr délky těla a kohoutkové výšky by měl být 10:9 a u fen může být až 10:8. Srst by měla být tvrdá a hustá. Na uchu by srst měla být měkká a krátká a na spodní straně mordy by měla tvořit vous. Typickou barvou srsti je šedá. Na menších částech těla se můžou vyskytovat i bílé skvrny nebo „stříkání" - takového jedince nazýváme bělouš. Vždy by měl být kladen důraz na loveckou využitelnost plemene (odpovídá tomu i typ srsti, který mu umožňuje pracovat téměř v jakémkoliv počasí). A proto je důležité zachování jeho atletické stavby těla. Pes by měl být dobře osvalený a měl by překypovat silou a vytrvalostí. Kohoutková výška u psů je 62-68 cm a u fen 57-64 cm. Hmotnost se nejčastěji pohybuje mezi 25 a 35 kg.
Klasifikace FCI
Tento ohař je řazen do FCI skupiny 7, tedy mezi ohaře. Konkrétně je to sekce 1 - kontinentální ohaři. Přijetí mezi uznaná plemena proběhlo 6. 6. 1983 v Madridu na zasedání uznávací komise FCI. Toto plemeno má povinnost složení zkoušky z výkonu (pokud ho chceme zařadit do chovu, tak musí mít pes složenou loveckou zkoušku - Českomoravská kynologická jednota).
Historie plemene slovenský hrubosrstý ohař
Slovenský hrubosrstý ohař vznikl (ostatně jak napovídá i jeho název) na území dnešního Slovenska. V chovu českých fousků a výmarských ohařů se občas vyskytli jedinci hrubosrstí, s šedým zbarvením. Takovéto zvíře bylo považováno za nestandardní. Slovenským chovatelům se ale zalíbili. A ve 40. letech 20. století začali se systematickým vyhledáváním takovýchto psů a s jejich vzájemným křížením. Chovu tohoto nového plemene se intenzivně věnoval slovenský kynolog pan Koloman Slimák. Při vývoji nového plemene se uplatnila původní plemena - výmarský ohař a český fousek a přikřížen byl i německý krátkosrstý ohař.
Základní péče
Výhodou Slovenského hrubosrstého ohaře je jeho naprostá nenáročnost v péči o srst. Celoroční držení venku mu nečiní žádné problémy. V takovém případě je ale nutností dostatečný čas, věnovaný tomuto velmi kontaktnímu psu. Vzhledem k jeho temperamentu vyžaduje poměrně hodně pohybu a aktivit ve společnosti svého páníčka.
Chovatelské stanice
Ja-Sta CzechFCI | VII: Ohaři |
---|---|
Velikost | Velká plemena |
Původ plemene | Slovensko |
Výška v kohoutku | 57 – 68 cm |
Hmotnost v dospělosti | 25 - 35 kg |
Věk | 12 - 14 let |
Délka srsti | střední |
Péče o srst | nepravidelná |
Vztah k dětem | velmi dobrý |
Vztah k ost. zvířatům | velmi dobrý |
Náročnost na výchovu | nenáročný |
Náročnost na pohyb | náročný |
Vhodné prostředí | jakékoliv |
Časová náročnost | půl dne |
Klasifikace FCI
Skupina | VII: Ohaři |
---|---|
Sekce | Kontinentální ohaři |
Číslo standardu | FCI č. 320 (6. 1. 1995) |