Povaha

Švédký laphund je veselý a energický pes. Byť se jedná o původně ovčácké a venkovní plemeno, velmi rychle se adaptoval a je z něj výborný domácí mazlíček. Je velmi pracovitý a chápavý. Snadno se učí, proto se hodí k cvičení poslušnosti nebo jako ovčácký pes. Švédský laphund je i výborným hlídačem, za soby byl ochoten položit život, natož za svého pána, kterému je velmi oddaným společníkem. Tito psi jsou i velmi sebevědomí a odhodlaní, a proto potřebují důslednou výchovu. K lidem i zvířatům se chovají přátelsky. Děti milují a jsou jim dobrými kamarády i ochránci.

Popis

Švédský laponský pes dorůstá výšky 43- 48 cm a dosahuje váhy okolo 20 kg. Hlava je klínovitého tvaru s výrazným úzkým a špičatým čenichem. Uši jsou nošeny vztyčeně,  mají trojúhelníkový tvar, jsou dobře osrstěné, a to i zevnitř. Oči jsou posazeny šikmo, barvy jsou tmavé a mají madlový tvar. Nosní houba je černá. Tělo je dobře stavěné a osvalené a  delší než je výška psa. Končetiny jsou krátké a dobře osvalené, tlapky má kočičího tvaru a jsou kompaktní. Ocas je nasazen nízko a je stočený na záda. Typická je velmi bohatá srst. Má velmi hustou podsadu a odstává od těla, nejdelší je na krku a na ocasu. Zbarvení srsti je černé, někdy s mírným bronzovým nádechem. Občas se vyskytují bílé odznaky.

Klasifikace FCI

Skupiny V. - Špicové a primitivní plemena, sekce 3 - Severští pastevečtí a ovčáčtí psi

Historie plememe švédský laphund

Toto plemeno má svůj původ v pracovních psech Laponců. Ti si je přivedli nejspíše ze Sibiře. Švédští a finští chovatelé se na počátku 20. století rozhodli, že budou tyto psy chovat čistokrevně. Tito chovatelé proto od Laponců odkupuvali jejich pracovní psy, kteří jim pomáhali například se stády sobů. Počátkem 40. let však zjistili, že finská a švédská představa o tomto psu je rozdílná, a proto plemeno původně nazvané laponský pes, se rozdělilo do dvou větví, na švédského laponského psa (švédský laphund) a na finského laponského psa (lapinkoira). Později byl ještě z finského laponského psa vydělen laponský ovčák (lapinporokoira). Standard švédského laphunda byl sepsán roku 1944. Zakládajícími psy byli psi Roy aus Forserum, Musti a feny Ulla aus Hedemora a Tjappa. Na jihu a severu Švédska je chov rozdílný a to především po stránce využití. Na jihu se zaměřují především na chov rodinných psů s veselou a nekofliktní povahou a naopak na severu se snaží chovat pracovní psy. Nejvíce jsou tato plemena rozšířena v severských zemích a převážně ve Finsku. Býval a jistě ještě je stále pracovním psem a používá se k hlídání stád sobů, ale také k tažení saní.

VIDEA plemene švédský laphund

Pro videa s plemenem švédský laphund klikněte ZDE

Základní péče

Švédský laphund nepotřebuje speciální péči o srst. Stačí občas pořádně vykartáčovat, neboť jeho hustá srst má samočistící schopnost. Psi mají rádi pohyb a hry. Proto jsou vhodné delší procházky nebo  zahrada, kde se mohou vyřádit. Venku mohou pobývat i celoročně, ale stejně dobře jim bude i v bytě, musí mít však zajištěn dostatečný pohyb. Jsou to vhodní ovčáčtí psi, ale více se využívají jako rodinný společník. Hodí se i pro nejrůznější psí sporty - například agility, kde se výborně uplatní jejich mrštnost a energičnost.

FCI	V: Špicové a tzv. primitivní plemena
Velikost	Střední plemena
Původ plemene	Švédsko
Výška v kohoutku	43 - 48 cm
Hmotnost v dospělosti	19 - 21 kg
Věk	11 - 12 let
Délka srsti	střední
Péče o srst	pravidelná
Vztah k dětem	velmi dobrý
Vztah k ost. zvířatům	dobrý
Náročnost na výchovu	nenáročný
Náročnost na pohyb	náročný
Vhodné prostředí	předměstí, venkov
Časová náročnost	4h

Klasifikace FCI

Skupina	V: Špicové a tzv. primitivní plemena
Sekce	Severští hlídací a ovčáčtí psi
Číslo standardu	FCI č. 135 (22. 2. 2012) EN